Měděný jez

1) Měděný jez hledej v proudu své krve.

2) Určitě je ještě noc.
Ty se posadíš až
na kraj.
Máš nové šaty. Štíhlé zuby se zakusují
do čerstvého masa.
Je to hrůza. To víš
Po okrajích ran se procházejí
mouchy. Celkem lhostejně.
V nejprázdnější krabici
na světě. Zase v mlze.
Beze slov.
Ranní káva. Slabý odvar nicoty.
To znáš taky. Tep nahmatáš
po paměti. Slábne. Dlouho nevydrží.
Sedíš na dobré straně
Zítra Tě srazí auto.

3) Nůž je ostrý. Dobře
se s ním krájí.
Malé odštěpky víry.
Převrácené květináče
v prvním patře.
Domovnice zas bude nadávat.
Nesnese ten svinčík
v domě.
Zavíráš dveře. Už jen ze zvyku.
Stejně toho brzy nechá. Nevystačí
s dechem. V kruhu za rozbitým oknem.
Zbloudilý vítr trhá
znavené plachty. Blízko rtů
vyšlehly první plameny. Koberec
nahnilého ovoce. A řeči o svobodě.
Krájíš to všechno
ostrým nožem.

4) Jistota v každém pohybu. Ve vedlejší ulici
Tvůj krám s jídlem.
Nevyděláváš. Prodělek včera.
Před týdnem. A pak taky.
Pořád dokola s opelichaným ďáblem.
Psal Ti někdo z rodiny. Nějaké dluhy.
Jistota že to neskončí
tak brzy.
Dětský údiv. Nesmyslné žvatlání.
Za zábradlím krmíš labutě
starým rohlíkem.
A pak zas dluhy. Velké dluhy
s úsměvem.
Dopis skončí v kamnech. Nečteš
stará slova. Dlouhé čekání
na semaforech. Nová objednávka.
Nové zboží.
Dokud nepadneš.

5) Znovu na ulici.
Ruce a nohy. Rozlámané tělo
bolí. Zatínáš zuby. Vstáváš brzy.
Aby Tě zas našli.
V pořádku.
Aby věděli
že ještě žiješ. Že se Tě
nedotkli žhavým železem.
že ulice je ještě Tvoje
když zavřeš krám. Když sedíš
někde na baru. Když někdy usneš.
Že město kolem je ještě Tvoje.
Vysypou popelnice. Krátká cigaretka.
Legální život.
Dobrý den.

6) Nehybná krása strojů. Krve
by se nedořezal. Setrváváš
ve střehu. Slzný plyn do očí.
Soustředěný útok. Pod víčka.
Odřené klouby prstů.
Rozkousané rty. Nervozita.
Někdy to zůstane za nehty.
Kresba na zamlženém skle
se roztéká pod prsty. Taje.
Ze střech sjíždí sníh.
Bod nula. Papírové loutky.
Nedají Ti pokoj. Veřejné nebezpečí.
Není to žert.
Odejdeš.
Koupíš si letenku.
Už dneska.

7) Jídlo z automatu. Rychle
levně. Zatracená elektronika.
Není kde zaparkovat. Letadla
přelétávají nízko nad hlavou.
Manévry někde za zátylkem. Ve zkalené
vodě je naděje. Přijdou sami.
Žádná diskuse. Rychle
levně. Věříš tomu.
Jde přeci o život.
Tvůj život.
Blízko domu strachu. V kancelářích
je prázdno.
Sbíráš data. Nenecháš se
zastrašit.
Nepřipustíš křivé obvinění. Terč
na dolním konci náměstí.
Listí kolem hoří. Štiplavý dým.
Jde to pod kůži. Z lásky
k lidem zapaluješ stromy.
Přijdeš v noci.
Zuřivé zvíře.
Prsty upatlané od hořčice.

8) Ostré detaily
ze života vrahů. Protáhne se kolem.
Nevzbudíš jeho pozornost.
Dobrý obchod. Polovina utkání
před tebou. Kdo by si nevsadil.
Ty taky. Na výhru.
Samozřejmě.
Dal výpověď. Že zadarmo dělat nebude.
Sedí blízko Tebe. Docela tiše.
Nepatří sem. Měl by jít domů.
Poslední minuty. V dešti.
Je to podvod. Předem
domluvená prohra. Strnulá šíje.
Zmizel. Ztratil se někde mezi lidmi..
Je to naposledy co prošel
kolem Tebe. Zítra nastoupí
někdo jiný. Sport.

9) Anonymní tvář z davu. Plná skla.
Ostré struny. Jezdíš jako šílenec.
Už Tě znají. Pozvou si Tě
mezi sebe.
Jako rovný s rovným.
Ostré náboje. Nad starým tunelem. Jednoduchá
hudba. Zdravý vzduch
rve plíce.
Jako rovný s rovným.
Stejné zbraně.
Nad územím své vlasti rozmetáš prach
z jejich kostí. Už ví
co jsi zač. Stříbrný obláček
z polámaného domu. Díváš se
kolem. Nejsou to slzy.
Pro tenhle svět. Pro tu hnilobu
ve spodních notách
chcípne pes.

10) Elektřinou nabité srdce. Tak
zní smlouva. Podpis
ztmavnul. Po okrajích
ve vysokých jezdeckých botách
strážci asfaltu. Něco hledali
ve strži. Odlesky světel až sem.
Musíš to předělat. Otisky zubů
jsou příliš zřetelné. Bez jejich
souhlasu to neprojde. Silnice se
zadrhla. Ve vysoké rychlosti
protnula kůra stromu muže s hákem.
Jeho srdce je pořád na Tvé straně.
Slyšíš ho. Bije silně uvnitř. Ale
musíš to předělat. Bereš si
jídlo z rozbitého talíře.
Porcelánový prach. Večerní zprávy.
Laboratorní testy.
Už to zase zkouší.
Tvá nová práce.
Postupuj obezřetně.

11) Nebojíš se paměti.
Revoluce. Probdělé
noci. Nahmatáš cosi pod kůží. Zůstaly
tam klíče. Od vchodu. A od skladu.
Ale asi už vyměnili zámky.
Červená tečka v oku.
Možná přišlo osvobození. Slyšíš
tanky jak sjíždí z náměstí. Telefonuješ
známým aby si sbalili věci. Schovali
cennosti. Vytrhaná dlažba
na chodníku. Horečka. Bez pomoci.
Voda z mraků. Rovnou do žil.
Ale nebojíš se. Taháš pytle
s pískem. Prkny zatloukáš
okna. Dotek žhavého kovu. Vzadu
je ještě jeden vchod. Toho využiješ.
Nížina
s deštěm bez konce. Oči
vymyté do slepoty. Každý
je na tom stejně. Půjdeš ven.
Nebezpečí je všude. Ozvěna
střely zahlazuje.
stopy.
Rachot pásů utichl.

12) Z nákladního vlaku
vypadává vesmír. V malých kouscích.
Docela potichu.
Klepe na zuhelnatělé pražce.
Mistrovské dílo
položené mezi kolejnice.
Přečkal vzpouru. I Ty se dokážeš
otáčet. Chránit si záda.
Na palubách kosmických lodí
je pro Tebe místo.
Petrolej v mozku vře. Sbíráš
ty temné střepy.
Budou se hodit.
Až to všechno jednou skončí.

13) Poznej a chraň svého nepřítele.

14) Vztek nelze z tváře vymazat. řekl Ti:
Vztek nelze smýt vlažnou vodou. Jako
když sousedka drhne schody.
Ve schránce vzkaz že jsi
na řadě. Písmena řádky příkazy.
Okapem zatéká. Mapa na stropě.
Docela neznámý svět. Bohaté státy
s honosnými hlavními městy. Řekl Ti:
Dům je povinnost.
Nehneš se z místa. Kvůli vzteku
někoho ze sousedů. Z bohaté země
v drahých vozech.
Skulinou pod nedovřenými dveřmi se protáhl kouř.
Tak už to začalo.

15) Roční období
se slila v jednu
šedou řeku bez počátku. Mží.
Zpocené čelo opřené o chladné sklo
výkladu. Nepamatuješ si
jméno ulice.
Nerozumíš jazyku. Nemáš slova
kterými se dá zeptat:
Kam a kudy.
Možná tahle vysoká věž z ocele
Ti ukáže cestu. Zoufale se
motáš ulicemi. Petrolej hoří.
Kolem lidi.
Lavina.
Praskají kosti.

16) Vzduté moře.
Už ho nikdo neslyší. Nádražní hala se vyprázdnila.
Brzo ji zavřou. Armáda uklízeček.
Vyženeme krysy na mráz.
Zasmějí se tomu. Znají to.
Samy tam byly.
Možná Tě některá z nich uvidí.
Přikryje dekou.
Ze soucitu. Že taky
odněkud přišla.
Páchneš kouřem. Ale ona
by řekla:
Cítím moře. Sama ho
ještě neviděla. Jen ho tuší.
Někde za železničním nadjezdem.
Nádražní jih
plný železa lokomotiv.
Vzkazy na vagónech. Ty už umíš
číst. Obrazy jsou písmena
v letu vlaku se podobají střele
pod oprýskanou kůži.
Je na čase
aby zas otevřeli. Nebo tady
zmrzneš.

17) Tvůj národ nespí
už roky. Myslíš
na svůj obličej.
Podobá se plechu. Taky
nemůžeš usnout.
Dali Ti nějaké papíry. Malá skrýš
za garážemi. Je tam
stará rezavá pumpa.
Ale voda je čistá. Dá se pít.
Motor konečně naskočil.
A cesta se hnula. Krajina sebou
vztekle hází. Propadá čelním sklem
dovnitř. Hra se žiletkami. Na plný plyn.
Spečené světlo lamp
se trhá na cucky. Zůstává vzadu.
Tvůj národ uvnitř Tebe
se dotknul kosou kovu.

18) Slunce prosvítá
skrz schody. Zavržou kroky. Prohodíš
pár slov s výpravčím. Vagón
na slepé koleji. Dají mu odraz.
Rána ke kosti. Ve štěrku leskne se oko ryby.
Nebem rachotí vrtulníky. Zvedneš
hlavu. Listy vrtule
rozsekávají sluneční paprsky.
Tady dole je klid. Ruce zmazané
od oleje. Beton vyschl
od mlhy. Otisky jsou vidět.
Výhrůžky smrtí. Prosvítají skrz řeč.
Jsi svobodný člověk. Stejné příjezdy
a stejné odjezdy. Jízda
přes výhybky. Hází to těly
na stranu. Dráp šelmy.
Rozlámané paprsky praskají
v popálených očích.

19) Srdce v poštovní schránce.
Nějak to zařiď. Domluv se s nimi.
Do večera to asi nestihneš. Čas běží.
Posměšně cvaká zuby. Taky se
po něm oženeš. Je mu to jedno.
Voda ve varu. Opaříš si prsty.
Ve čtyři ráno. Až budeš
rozlepovat obálku.
Malá kovová lžička
zaseklá ve svalu.
Tohle datum si zatrhni
v kalendáři. Puchýře na dlani
praskly. Štípe to. I skrz kov
cítíš slaný pot vsakující se
do masa.
Přestupní stanice. Oranžová kombinéza
s reflexními pruhy.
Za chvíli je tady
Stihneš to.

20) Často se s ním v poslední době vidíš.
Píšeš dopisy. Novou řečí.
A jde to dobře.
Žiletky schováš. To je jasné.
Motor spokojeně vrčí. Krajina se
zvedla z nížiny a šplhá
do kopců. Podzim.
Náhle vystoupil z řady
deštivých dní. Oslňuje barvami.
V žebrech zapraskalo. Stará zranění.
Tady a tady.
Spousta jizev. Nikdy nebyly vidět.
Až teď. Průřezy dovnitř.
Skrz obvazy kůže.
Krvavá tma za nimi.
Je to Tvé tajemství. Pečeť
rudým voskem.
Jednou provždy.
Na tuhle řeč nezapomeneš.
Voní střelným prachem.

21) Hledáš samotu. Po kapsách
smutek. A únava. Mráz
zuřivě lomcuje klikou.
Nějaká šílená
kapela hraje někde tady
blízko. Hudba stoupá ze sklepa. Z podzemí.
Přejdeš za nimi
most nad rozespalým údolím.
Založili Ti účet u špatné banky.
To se stává. Ve spodní zásuvce
čistý ručník kartáček na zuby
ostré náboje.
Hlava třeští.
V roztroušených slovech
probleskují jednotlivé výstřely.
Ve zbytcích lesa úkryty. Něco
jako hroby s otevřeným dnem.
Nezorané pole pod Tebou.

22) Kousek za silnicí
ve zcuchaném křoví. Nenajdou Tě.
Prolezli celou ubytovnu. Zbytečně.
Stopy vedou jinam. Nevracíš se
zpátky. To je Tvá zkušenost.
Kusy prostoru. Rozedřená záda.
Brzy před svítáním.
Přelezeš plot.
Je to jen pár metrů.
Vyrážka po celém těle. Natřeli to
kyselou barvou. Znamení oteklých kloubů.
Nemůžeš ustoupit. Začíná
poslední dějství. Šlachy se napnuly.
Suchá větev praská pod nohama.
Je to jen pár metrů.
Ve staré řeči: Úzká řeka
mezi palcem a malíčkem.
Náhoda. Plot
se zhoupnul.
A zvuk se zasunul do tmy.
Za ruku Tě už vede
Anděl strážce.

23) Pohyb se zpomalil. Vězíš ve studeném potoce.
Ryby se třou o kotníky.
Tušíš jejich přítomnost
v celém těle. Jejich oči Tě
sledují. Špičkou boty
uděláš znamení v blátě. Na dno
položíš plochý kámen. Jde to ztuha.
Neohrabané prsty
se smekají. Kámen dopadá
znovu a znovu na nepravé místo.
Kruh se uzavřel.
Léčivé bylinky. Hořká pachuť
na jazyku. Sráží
horečku. Na chvíli
vidiny ustoupí. Je to
už docela blízko.
Hranice.

24) Ale tohle není přelud. To je
skutečná škvíra v mracích.
Skutečné hraniční kameny.
Rozpršelo se. Nížina přitáhla
až sem. Vynořily se vzpomínky.
Lidi uvnitř vyhořelého domu.
Ukazovali nahé pažby pušek
a klepali nožem na otevřená srdce.
Nekleli. Byla to tichá přísaha věrnosti.
Jako když se sejde
dobrá rodina u jednoho stolu
a vzpomene na všechny blízké.
Otřeš stopy z nohou. Postačí to.
Vysoká tráva. Ta z bojové linie.
Přilne k tělu.
Lehce Ti odpustí.

25) Nespouštěj svůj stín z očí.

26) Někdo jen projde. Mihne se. Otře se
o Tvoji kůži. Ten dotek pálí. Jsi
svědek. Jeviště zmizelo.
A Tvoje svědectví je důležité.
Svět se změnil. Málokdo si pamatuje
jak to bylo dřív. Potřebují Tvojí paměť.
Opřou se o ní. Místo dotyku.
je v jednom ohni. Nejde to popsat
slovy. Úplné bezvětří. Na rohu
Věčné Svobody a Sladkého Nicnedělání
se převalují mraky plné deště. Někde
tam stojíš. Zvenku
to vypadá na laciné čekání. Uvnitř
válka. Hluboké zákopy
v rozbombardovaném mozku.
Možná ty povely
předáš někomu z venku.
Nejlepší střelci
postupují do dalšího kola.

27) Začalo to už mnohem dřív
a s postupujícím časem se víc a víc
vynořovalo na povrch. Obsadili
nádraží. Koleje se v žáru zkroutily.
Dotknuly se Tě. Ve tmě. Chce to
odvahu. Projít mezi rozžhavenými
kusy železa. Oslnění
ohněm. Postupují rychle.
Proudy se slily. Rozpačité pokrčení
ramen. Přešlapování na místě. Chce to
ještě čas. Několikrát
otočit hlavou. Cukr
skřípe mezi zuby. Nebyl to
strach. Zdi se chvěly. Stačilo
přiložit ruku. Ale to bylo všechno.
Přímý přenos.
Na všech programech. Přišly
první mrazy. Z nádraží
je hlavní štáb.
Na dostřel.

28) Omítka padá na hlavu. Lešení
se kroutí a skřípe. Na lůžkách
dlouhodobých léčeben
umírají poslední šamani. Poslední
velký lov. Už jen nezvěstní.
Tvůj seznam. Na palubě
nadzvukového letadla svědomí armády.
Prosakuje voda. Teče
po vlasech. V mapách
jsou ještě bílá místa. Voda
místy vzplane. Zamkneš
na dva západy. Tohle není
dobrá chvíle. Na zmámených polích
roste plevel. Vztekle se zakusuje
do hlíny a pak prudce vyráží
k podmračenému nebi. Křídla
se letmo dotknou sítnice.
Život ve zkratce. Letenka na půjčku.
Dnes je výročí. Koupíš svíčky na dort.
Zpětné zrcátko
zavadilo o větev.
Je třeba doplnit seznam.

29) Kolmo k zemi
trčí přítomnost. Zaprášené uniformy
pochodují ulicemi. Jeden z nich se
přitočil k lidem na chodníku. Žadonil
o chleba. Dělali že ho nevidí. Jakoby
četli z jeho vojenské knížky
všechny zásahy do terče. Přítomnost
výcvikového tábora.
Lezeš do pytle stmívání. Odvážně.
Za tenhle peníz si nekoupí
ani ztvrdlou patku. Převrací
minci v prstech. Almužna od žebráka.
Nepozorovaně proklouzne ven.
Viděl Tě. Červená klekne
do křižovatky. Napořád.
Na oběžné dráze rozumu
se rozhořely první hvězdy. Můžeš myslet
jenom ve stresu. Jinak
to nejde. Běháš
pod tlakem.

30) Pozoruješ les
stříbrným okem. Stříbrný pohled
do stříbrného lesa. Tohle je samota.
Samota a očekávání. Vážná chvíle
kdy přesmyknou se vrstvy
hluboko v zemi kdy ledovec dá se do pohybu
a dostane se až do údolí za průsmykem.
Opěrný bod. Všechno jako na dlani.
Jakýkoliv rozsudek je příliš mírný.
A za ledovcem přijdou ještě horší časy.
Kresba do těla. Mrazem.
Kameny zdrsněly. Přichystaly se
ke skoku přes úžlabinu.
Přes domnělé úzkosti
z nezaplacených složenek. Silnější
než kašel srdce. Dnes otevřou
znovu nádražní restauraci. Dáš si tam pivo.
Tvůj pohled je už netečný. Hlína
a listí zapadá do zvlhlé
srsti.

31) Neštěstí naruby. Než najdeš naději
nůž naběhne krví. Smývá se
těžko. Občas při doteku maže
prsty. Lepkavé saze úderů.
Při jízdě tunelem se rozezní zvony.
Zhoupnou se i pak. Při mytí
nádobí v malém bytě ve věžovém
domě. Na dobírku. Šepot
za oponou. Už umíš
vážit slova. Roky s dráty
v těle. Asi mají cvičení
nebo co z toho rámusu
hlava by se jednomu
rozskočila. Na Tebe
jde ale spaní. Kostky ledu
chrastí v horní polici.
Nalíčíš pasti. Těmi Ty
projdeš ale ostatní ne. Nejsi nepřítel.
Jen opatrně našlapuješ. Bosou nohou.
Schody vržou. Až naskakuje
husí kůže. Hroutí se v prachu.
Ve zdolávání skal
přemožitele nenajdeš. Ruce
vykloubené z ramen.

32) Radši v úlomcích než pohromadě. Tisíc
malých sepnutí. Přeskočí krátká
jiskra. Trochu udiveně
se zeptá: Je tohle moje
cesta. Chraptivě se směješ
máš jinou představu. Dáš
vařit vodu na čaj. Tvá představa
je přátelská. Pod okny ubytovny
hrají šaty na harmoniku.
Schnou tam už tři noci. Vyjdeš
za nimi zataháš za rukáv
a spustí se liják jako v létě
docela neopatrně. Proběhne to
skrz hrníčky až popraská
keramika. Čaj zůstane
při chuti dalekých krajů
se špetkou střelného prachu
na rozeklaném jazyku.
Vybarví svítání do ruda
nad pásem vzdálených hor.
Zhluboka se nadechneš
rozmoklého vzduchu.

33) Protože je to blízko křídou
uděláš znamení dálkovým ovladačem
střelíš do obrazovky. Do zátylku
lokomotivy táhlým hvizdem
padá kouř z komína. Život
na ostrově z poctivého betonu
kde není elektřina. Ta je jen
v chovné stanici ryb. Levná strava
pro vojáky. Není to
poprvé co sem přišli.
Mladá krev národa. Až
ke zdi je stejná cesta. Pak
rozednění. S dobrým klíčem
do správných dveří. Přemůže to rez. A bolest
v zanícené dásni. Cuká
tváří. Kůže jinde
po těle je klidná.
Smráká se do lítosti.

34) Jinak nic. Řada neúplných slov
v rychlém chrlení řeči
dole na obrubníku s tanky
za zády. Stojí to spoustu peněz.
Jako včera. Pískem v nízké
výšce. Ze všech směrů.
V telefonickém rozhovoru
je náznak odkladu. Nese to
přes proud řeky přes
rozbahněný břeh. Nekonečné vyčkávání.
Kousek papíru za stěračem.
Musí to být někde nad městem.
Továrna na konzervy. Ve vzduchu
zrovna tady. Ve výtahu
chrastily řetězy. Umíraly stromy.
Protože tohle je
zrcadlo.

35) Ve snech duní. Sólo tanec
na zšeřelém parketě. Nikdo
jiný než Ty tu nezůstal. Luskneš
prsty a barman mávne křídly.
Když budeš chtít. A pak petrolej
v uších. Smísí se s Tvou krví
v nekonečném oběhu skrz tělo
Tančícího vlka skrz drápy a zuby
Tančící vlčice. Petrolej a krev.
V samotném srdci města trčí
obrněné vozy. Jsou to
špatné síly. Myslíš
na spásu duše. To všechno
ze člunu. Už je dávno na dně.
ale věci zůstaly na hladině.
Posbíráš je. Něco se dá prodat
na trhu. V rovině smlouvání
se přibližuje záchrana. Vždycky
je pro to nějaký
důvod.

36) Řidičům v autech praská
kůže na krku. Pořád vidí
nemoc v křižovatce.
Roztahuje se pod semafory.
A nemůžou se zbavit
pocitu že to klepání
na rameno je poslední
výstraha. Patrný vliv
kovu a skla. Projdeš
ulicemi. Vypadá to
jako štěstí. Bokem k vagónům.
Na studených dlaždicích
kvete pospolitost
ranní směny. Tvoje nové
tělo. Taky tuší to klepání
na rameno. Ta síla
smýkne s Tebou. Na chodbě
úřadu. Příběh
se otevřel.
Už si nezakrýváš oči.

37) Jdi proti svým stopám.

38) Společná oslava posledního výročí
konce. Ve vnitřnostech
obchodního domu. Někdy
po poledni posilovač
břišních svalů
se zakousl do štíhlých boků
a už svou kořist nepustil.
Sleduješ to z dálky
z bezpečného úkrytu
Noemovy archy. Na dálnici
odříkání.
Po absolvování kursu
sebeobrany čeká Tě
vysněný ráj. V barvách
přírody. Opravdu to
chceš poznat. Už
si chystáš čistou
bílou košili.
Tvůj druhý doklad totožnosti.

39) Dynamit. Rentgenové paprsky
skrz dobré úmysly.
Jízda zapadajícím sluncem
napříč celou zemí. Roztěkanou
matnou vlastí nížin
mlh a nekonečných
dešťů. Roste to
každým dnem. Chemie
přátelství psaná
do neviditelných not.
A to se Tě dotkne. Na pláži
pod malinovým slunečníkem
mezi dvěmi doušky
skvělé kávy z elektrických
plantáží kdesi na okraji
pouště se to Tebe dotkne
okem rozjetého vlaku
trochu zastřeným pohledem Věčné Ryby.
Kouskem oceli v překvapeném srdci
začíná skutečný večer. V podpalubí
hraje k tanci pekelná muzika.
Mravnostní policie
vychází do zšeřelých ulic.

40) Jako nikde jinde
v bezpečnostní zóně
daří se Ti tady. Pomalu
zas člověkem
po letech v obraně.
S únavou věčného
bdění v patách. Točí
nějaký film o Tobě.
Máš tam taky jednu
roli. Řekneš pár vět
projdeš se a pak
zas něco slov. Večeře
je v bufetu. Nesmírně
ladný a přirozený
pohyb. Jenom
se mihly. Věčně
hladové střelky kompasů.
Centrální orgány
přistoupily ke změně.
Barvy v bufetu blednou.

41) Síla nenávisti
na radiových vlnách.
Lidé přišli
k podzemní hvězdě
Daleko od víry. Kdykoli
odložíš tužku. Kdykoli
prstem smažeš stopu
v prachu. Je to
nový systém duše.
Napříč věky
sype se kouř
z bičů a opuštěných stájí.
Vydržíš to. Dneska večer
v kabině jeřábu uvidíš
znovu světlo ohně.
V chladném vzduchu
smočíš si rozpálenou hlavu.
Příkazy po telefonu
rozstřelí odlesky
požáru. Tvá krev
zešílí sytou stravou.

42) A v tomhle je nejistota.
Číhá tu a líbá do dlaní.
Studeně. S prasknutím
v promrzlé lebce.
Tučná konta létavic
na odvrácené straně
křivky zívání. Taky
tudy jdeš. Zdi se
skloní až k zemi.
Zatknou Tě
za špatné zprávy.
Pokuta to spraví. Snad
i domluva. Varovně
zdvižený prst
chlapíka v přiléhavé
uniformě. A to je
to tajemství
za kterým ženou
se zástupy
až sem. Do nejvyšších
pater. Tam kde
projektuješ život.

43) V jednom domě
pohromadě s netečností
S lůzou odnaproti z rozbitých
vagónů vykládáš kartony
cigaret v dešti
dostaneš peníze
a drobné jim hodíš
aby byli už
konečně jednou zticha
neřvali na chodbách
chceš taky někdy spát
ale pak si stejně sedneš
k tomu jejich ohni
napiješ se rovnou
z lahve podáš ji
dokola. Alkohol
pocuchá vnitřnosti
a všechno je zase
v pořádku. Psům
kost a času věčnost.
Jenom tak z dobré vůle.
Ráno nevstaneš
a stejně se nic
nestane.

44) Ale my jsme bolest.
To si piš že kosti
v Tobě budeme lámat
pro naše potěšení.
Abychom oživili
laboratoře potřebujeme
Tvé srdce na rožni.
Pod pyramidou
z mědi vyjdeš jim
v ústrety s úsměvem
na líci s nabitou puškou.
Dráply Tě do obličeje
zdivočelé krysy
a zmizely proti
proudu za hranice.
Zůstane tam jizva
do dalšího svítání.
Ale na ráno
je ještě moc brzy.
To nám říká každý
a pak nechá se
vést jako ovce.
Zkusíš zpěv
a nějakou hudbu.

45) Je to divná nemoc
co skončila u Tebe
v podnájmu. Nemá
žádnou barvu nic
neřekne jenom tahá
všude s sebou
zmrzlé kusy jídla
pod plesnivým kabátem.
Žije z křižovatek
myje sklo s nastavenou
dlaní. Asi se jí už
nezbavíš. Nevyneseš
v zubech ze svého bytu.
Když jdeš na fotbal
zapne televizi
a čeká na Tebe.
Jednou Ti vyčetla
že jdeš pozdě. Pohledem.
Jinak ani slovo.
Je to divná nemoc.

46) S osobním bankéřem
založíš nová konta
nové společnosti
vývoz a dovoz
každý to zná.
Zařídíš kanceláře
skříně a stoly
zapneš počítač
a rozjedeš ten obchod.
Máš něco do začátku
od dobrých přátel
vrátíš to až vyděláš.
Klid řekli Ti
až budeš mít
tak za námi
přijď řekli
a podali ruku.
Rybí hřbet.

47) Hodnota zboží stoupá. Démoni
s krvavýma očima mnou si
ruce. Taková tržba
za jediný den. Na konci
parku na Tebe počká
a věrně půjde po
Tvém boku. To už pak
nerozluštíš co je Tvůj dech
a co osud samotného
stvořitele domu z betonu
a železa. Skla. Toho dávno už
v sutinách. A nepoznáš ani
kde temnota začíná hovořit
jazykem světla. A tržby
se zas zvýší. Stoupne
sůl do očí vyšlehnou
blesky. Do všech měst
rozjedou se zvláštní
vlaky. Začne slavnost.
Opékání nad žhavým
popelem.

48) Zdejší kraj
oplývá zvláštním bohatstvím. Bereš si
toho hodně a žiješ
skutečně. Na kruhovém
objezdu chytáš
odraz sypkého slunce
do zpětného zrcátka
ale nezpomalíš projedeš
to poslepu tu past
na konci města.
Kousek kůže zůstane
na svodidlech. Cosi
z dítěte temných plání.
Zapaluješ svíci první
z tisíců dalších. Je to
silné místo. V protisměru
hoří úsměv šílence. Spiknutí.
Až pak vezmeš za kliku
přijedeš výtahem spustí
to znovu. Vyklidí kanceláře
smetou Tvou minulost ze stolu.
Spolu s tou jejich. Mráz
láme páteř.
Sever zaútočil.

49) Drž svůj chléb pevně v rukou.

50) Zkus jen na ní
sáhnout. A sekne
po Tobě drápem. Rozdupe
Ti prsty. Vnímáš to. Cesta
je nebezpečná a Ty se musíš
snažit. Dneska to otočíš
čtyřikrát. A tohle vezmeš za hranici.
Smlouva je tady. Každé písmeno na správném místě
Nesleduješ značky. Nůžky se rozevřely.
Při vjezdu do tunelu zaleskne se ostří
na palubní desce. Hlídáš hladinu petroleje.
Hrůza z nehybnosti pomalu ustupuje.
Sužovala Tě dlouho. Teď už jen
prosvitne mezi stromy. Prsty
se zhojily.

51) Po večerech a pak po jitrech
v souladu s ponurými okny vyhořelého domu.
Vytrvalá práce. Zčernalé větve netečně svislé
k zemi v mokrém sněhu. Nemoc
opět postoupila. Horečka
až v konečcích prstů. Ještě je
ale brzy na konečnou odpověď.
Život je dobrá škola. Pro ty
s rychlou pamětí. Když dojdou peníze
sepnou se doteky cizích prstů.
A pak přijde vítr. Sedře sníh
z větví a zlomí je. Nové souhvězdí
nad Tvojí hlavou. Stejně zůstáváš
ve stínu. To když odklepneš popel
a propálíš ubrus. Nohy pevně
zaryté do země. Začalo to střelbou.
A zůstalo v paměti. Skoro nikdo nepřežil.
Pak připlují lodě.
Dobro bude dobro a zlo se bude třpytit
jako zlato.
To už budeš zase
zpátky.

52) Ten člověk
co Ti usekl ruku tiše poděkoval Tvému bohu.
Tvým jménem zažehnul Tvůj mozek. Odpálíš
jeho obličej někam na roh ulice. Dobrá reklama.
na Tvoje tělo. Projdeš se městem.
Samota zahladí smutek. Už nikdy
nebudeš chodit po skle. A nikdy
neřekneš veliteli co jsi uvnitř.
To by vyděsilo. Zranění není
vidět. To je dobře. Můžeš se
vrátit ke každodenní práci. Jezdit. Vnímat
patos zvětralých půllitrů. Skrz pohled
shora skrz odpovědnost vůči
státu rodině. Doktor by se Ti
vysmál řekl by: S tím
je třeba se léčit. Odrolíš špínu
z prstů a dlaní. Ztvrdly prachem.
Za nimi už není prázdno.
Ruka znovu narostla. Vrátila se
na svoje místo.

53) Nevědomí bez konce. Ale je to
stejný vzlyk ve stejném doupěti
hluboko v předměstí. Duní hudba. Znovu
na stejném místě. Na parketě
je plno. Těla taky hoří. Rozsudek nejvyššího soudu.
Je věčný. Ty jdeš přes všechny zákazy.
Podle mapy by se mělo zahnout
vlevo a pak ještě jednou. Benzinová pumpa.
To je první splátka. Ani to moc
nebolí. Jenom zabrní ve svalech
výboj elektřiny. Začal
státní svátek. Nezradíš masku
a nastartuješ. Práce se nedá obejít. Ostatní pravidla
taky nalomíš porušíš. Rozemeleš
mezi zuby o polední přestávce
na jídlo. Někdy v budoucnu
postačí se přiznat.
Jim to určitě stačit bude.

54) Vtělena do oceli je Tvoje duše
Ukazuje se v úsměvu. A někdy zas
vypadá opravdu hrozně. Teplota
těsně nad nulou. Sytá mlha padá
v kapičkách k zemi. V zahradě
ohrožení. Zase v tlejícím listí.
Život se pořád opakuje. Otočení volantem.
A výlet za hranice. Zaplatí to.
Nenechají spadnout letadla zničit
vlaková nádraží skosit
nahrubo pole ale to jsou
jenom slova. Dokud nepřijde propouštění.
Nežádoucí vedlejší účinky.
Centrální úřad zvedne kvóty
a bude se zas jezdit. Možnost
myslet napřed. Tu ale nemáš.
Cévy se ucpaly. Vzácným jedem.
Dráty se cpou ke každé škvíře
Prorazí vlhkost.
Melodie se změnila.
Škoda že nemáš vstupenku.

55) Zaleskne se šroub. Nechá znamení
přejdeš práh domu a uvidíš taky
tu stopu. Koupíš si jízdenku a pojedeš. Mosty
se změní v železný kruh
za zapadajícím sluncem pošlou
nebe a krajinu. Rozlouskneš
ořech. A vyskočí plamínek.
Zapalovač. Na tachometru
se protáčí nový začátek. Tajným službám
nevěříš. A tak už pro ně
nepracuješ. Důstojný nástupce
temných průchodů skrz půlnoc.
Odpad neznalosti. Máš toho
plné zuby. Otáčíš se zběsile.
A tempo se přesto stále zrychluje.
Zmatek taky zdrsněl. Vyšetřovatelům
naběhly tváře. Instinkt vypověděl službu.
Oběh povinností
Na železničním přejezdu.

56) K tomuhle místu
nelze přijít se zapnutým mozkem.
Rozsvícenou svící pochyb. Na palubní desce
deník. Palubní deník. To stačí.
Dál už budou jen ožehnuté okraje.
Z nezájmu bolí kůže. A praská.
Jako kůra starých stromů. Toho si všimneš
po cestě někde na okraji cesty
zalesknou se sklíčka a zvuk
naplní prostor krajiny. Zvuk zavíraných dveří.
Laskavý plný něhy. Znamená to taky:
Hvězda je blízko. A pak
půjde dolů. V lékárně
nemají ten lék. Jen rozpačitý úsměv.
Voňavý úsměv. Bezstarostný život.
Tady na té kře.
Zloděj špatně skončí.
Tady je jeho dům. A podobá
se Tvému domu. Hrubá tvář
posypaná prachem. Když
krajina ubíhá zběsile
dozadu tak ona
se směje. Potřebuješ
ten lék.

57) Naučíš se znovu
žít. Mluvit. A chodit. Po kruhu
a do stran. Předtím to byl
taky život. O tom není pochyb.
Vlastně je to pořád něco jako
žití bez konce. Pevná vůle
napjatých svalů. Ta uniforma
Ti docela padne. Vlezeš do ní
znovu. Na tomhle místě. Až bude třeba. Teď
si ještě něco vyřídíš a pak si půjdeš
lehnout kavalec napne líně
vnitřnosti a polštář se přimkne
k Tvé tváři. Asi to přeci jen je
jenom sen o životě. Neexistuje
cesta. Nesedíš v tomhle autě.
Nepíšeš palubní deník. Nejde
snít. To by nic nemělo smysl.
Žiletky bdění zase řežou v těle.

58) Bere to za srdce. Ohořelé vraky.
Jdeš přístavem. Mořská voda
plave ve vzduchu a košile
je mokrá a slaná. Z olejových skvrn
čteš jako z rozsypaného čaje
co bude. To je dobrá znalost.
Teď je den chůze. Umění čekat
na správnou chvíli. A v tomhle přístavu
jde opravdu o všechno. Sedneš si
k baru. Má barvu krve a kouře.
S úsměvem si řekneš o pivo.
Košile rychle schne na rozpáleném těle
a kůže se leskne krystalky soli.
Přístav otvírá noční brány.
A jde opravdu o všechno.

59) Může to být i zlo.
V honosném převleku
v honosném voze. A Ty
pořád jako ve vleku.
Nespíš nejíš jenom
trčíš pořád na tom
jednom místě a cpeš se
seriály. Tak to
vidí Tvoje duše. Naivka. Jinak
je ale skoupá na slovo.
Nikam se nehrne.
Rádio vyhrává pochody.
Teď už povinně. Pravidla
stejně nikdo nevnímá.
Někdo rád tancuje
a tak u toho zůstane.
Někdo zas chodí
na chůdách. I Ty
si jednou vybereš

60) Když bude vhodný den
oblečeš se vesele. Rozezvučíš
všechny barvy. Sedneš si
na roh a dáš chytrou řeč
se známými co zrovna půjdou
kolem a budou mít čas
si povídat. Vypneš telefon
čísla klidně pustíš k vodě.
S někým ta řeč bude dlouhá
bude to vyprávění skrz
odpolední slunce a mraky.
Skrz odpolední kolony aut.
Ty už nejedeš. Lesklý kov
odráží paprsky je konec
zimy. A ty sedíš na rohu
a pluješ skrz svoje
i cizí vyprávění.
Ulice je Tvoje kniha.
Tvoje tajemství
řeči.

61) Ohněm osvěž své srdce.

62) To temnější místo
hluboko v srdci se zanítilo a Ty
říkáš: Už brzy. Pod oknem
teče kalná řeka a od moře
vane mlha a saze. Zastřelíš ho
když dá Ti políbení
na rozloučenou ranou
ze své nové pistole a inkoust
se rozlije v tom zlém snu
kde je všechno od krve
máš se chuť probudit
a všechno to zastavit. Ale Ty
stejně řekneš: Už je pozdě.
A rozpálená žárovka
tiše zazvoní vlákno praskne
a střepy nasypou se Ti
do vlasů. Sepneš ruce
a otevřeš oči. Na rameno Ti
položí meč a staneš se
jedním z nich. Ale ta jizva
přesto zůstane vězet v kůži.
Řeka se rozlije a sen přeskočí
do dalšího dne.

63) Nad domem letí ptáci. Tmavá křídla
proti jasnému nebi. Dal Ti nůž
na krk. Máš udělat
krok stranou. Bojuješ statečně.
S nimi. A taky s lovci
uvnitř. Okno do dvora
je nízko nad zemí. Vylezeš ven
a zkusíš se projít
po rozpálené zemi.
Píšeš už dlouho. Trochu
si to pamatuješ když to začalo
skutečný život byl
ještě daleko ale
v Tobě už hořel
oheň. A teď přišli.
Dalo se to čekat.
Někde v těch popsaných papírech
je o tom zmínka. Vyjdeš ze vrat
a necháš je čekat
v prázdném bytě.

64) Kdesi mezi železem kolejnic
a hvězdami. Andělé si rousají
křídla v mokré trávě.
Poslední senoseč. První mrazíky.
A taky už fouká studeně.
Ze skal. Jsi chodec
na lesní pěšině. Úzká stezka
se ztrácí mezi stromy
ale Ty vytrváš v chůzi.
Nějak přejdeš přes kořeny.
Začátek velkého dobrodružství.
Na hranici. I Ty se umíš vytasit
s esem. Jednou. Kosa
klouže nízko nad zemí
a peří z křídel andělů
víří ve studeném vzduchu.

65) V tom pohybu
bylo prostě všechno.
Odvaha postavit
se všemu čelem.
Zvídavost po nových
světech. A taky
špetka drzosti ještě
ze školních lavic.
Někdy to zkusíš
znovu. Naposledy
vycházíš ze dveří.
Všechno je proti návratu.
A tak se ten pohyb
nesmí zapomenout.
Určitě by pak stroje
neběžely jako dřív.
Kdyby ten pohyb
zůstal někde vězet
vzadu. Na to můžeš
vzít jed.

66) Každý chce to nejlepší. Samozřejmě.
Ale na Tvoje srdce
ještě je čas. A tak
Tvoje tělo přistoupí
trochu blíž a setře ze zdi
cizí příběhy cizí slzy
a promluví Tvým jazykem
že ještě je času dost
že Tvoje oči nevyrovnaly se
ještě se slepotou.
A kolejnice v mrazu zazvoní.
Proti oknům. Právě včas.
Ten trapný děj musíš
nějak zastavit. Utnout třeba v půli.
Že to jsou Tvá slova
poznáš jen po tom
jalovém hlase co se hrne
z plechové krabice dorozumívání
co cpe se tupě skrz Tvé kosti
a maso až pod
řeznický nůž.

67) Měsíc v barvě krve
odválí se líně
po nebi a peníze
těžce nastřádané
rozutekou se mezi sklenkami
pekelného pití. Ostrého
jak žiletky. Na hladině
se zaleskne petrolej. Zítra až vstaneš
se tam přesto vrátíš. Budeš se trapně
zodpovídat na studených schodech
někomu ze šéfů někomu
ze stínu pod bledými lampami
jako ten nejposlednější
z hlídacích psů s obojkem
pevně zaříznutým do krku.
A spřežení se hne. Trhavě
poskočí odlepí se z ledu
a v hlavě zatiká. Varovný signál.
Na zlomek vteřiny. Pak ale zazní povel
a do těla se vrátí ta sladká ničemná jistota
že se dny zaplevelené nicotou
znovu nechýlí ke konci.

68) Led se sune ze střech
a je to zimní hudba. Velebná
a čistá hudba pádu
do nekonečných hlubin.
Velebného pádu. A slunce
to ostře svítí do toho dne
uprostřed neznámého ještě
v roce měsíce. Veřejné
stezky nebezpečí. Chodce
naplňují studenou hrůzou.
Slunce zhaslo za obzorem. Ze zdi
vystupuje chlad promrzlé noci
a Ty v židlích hozených do kouta
držíš ve sklepě dlouhou
stráž. Nad Tebou jen
hlína a hvězdy.
Krásné místo,
Mocný netvor
sápe se tam po Tvém
děravém srdci.

69) Nedá se rozdýchat
ten věčný koloběh všedních
povinností. Ano
jsou sice naplněny
neobyčejnými znalostmi
ale co z toho. Strach
se stejně dál bude
drze procházet Tvou krví..
Uprostřed těla. A je ho stále víc.
Víc než všeho jídla a pití
na celém světě. Všeho
skvělého jídla a výtečného pití
V těch jeho různých rolích
málokdo Tě pozná.
Vlastně je to dobře.
Když loučíš se
Tvá slova prokletí
mohou být tichá.
Na zšeřelém nebi
ukáže se Ti pak
dobrá úroda.

70) Mocný příboj
lehá na bílý písek
a Ty si rveš vlasy
v hrůzném pomyšlení
na tichý chod
svého drahého vozu
co v pomačkaném plechu
chvěje se úzkostí
někde v ulicích
divných jmen a krev
z rozbitých úst obličeje
do ruda barví
Tvou bílou košili.
Značkové zboží na odpis.
Všechno sejmul hákem
nerudný čas. A ponurý večer
sedl si bez vyzvání k Tvému stolu.
Když ve vzpomínkách
ležel jak v kyselém láku
Tvůj ochrnutý smysl
pro čest a slávu. Slušný výdělek.
V krvi potu se cosi plazí
vysokými vlnami bílým pískem
co Tobě sotva se už podobá.

71) Cukrují Ti duši
a Tvoje pomačkaná chůze
se jim nelíbí. Než ptáci
odletí. A ty s nimi.
Na sever. Už se těší.
Už se Tě ptají: Kdy
a s kým. Jestli
znáš cestu a tak.
Pořád dokola. Jsou
to dobré sestry. A dobří bratři.
Doma uklizeno. Čisté dlaždice
v koupelně. Horká voda
lije se na hlavu a ramena. Vypovíš smlouvu.
Asi zítra. Jednomu z těch bratrů
hodíš klíč do otevřeného okna.
Až si sbalíš věci. Venku
čeká taxík. Pojedou všichni.
Tobě cela zůstane.
Pevně přimknutá
k slabým křídlům.

72) Jez je už blízko. Hodíš pár kamínků
proti proudu a špičkou boty
rozdělíš svět. Nevšední zážitek.
Z návštěvy rozpůlených domů ulic
rozpůlených měst. Ostře. Přesně.
Zakreslíš všechno do mapy.
Každou maličkost. Nic nevynecháš
nic si nepřimyslíš. Zápis bude
bez chyby a Tobě připíší
pár bodů. Osobního ohodnocení.
Vrtulníky se vzdálily. Ticho Tě
děsí. Musíš rozdělat oheň
aby Tě našli. Pár jisker
a zlomený nehet. Snad to vyjde.
Musí Tě přeci najít. Než přijde noc.
A mráz. Co podsekne
Ti nohy a zkroutí mysl.
Než naposledy vydechneš
Než se třeba i dobereš
k nějakému hloupému poznání
Jako že je zbytečné rozlišovat
mezi snem a skutečností. A tak.
Než uslyšíš:
Evropa Tě dostane!

73) Jsi vůle měděného jezu.