-37: A co tak najednou
To aby se neřeklo
Že nic
–36: Kdo ještě včera vzýval noc
Dnes volá zoufale
Den
Aby se zpátky vrátil
V těchto divných časech by najednou chtěl
Aby to jinak bylo
Ale už je
Dnes
A už je
Trochu pozdě
-35: Děj pokračuje
Na každém patře našeho domu
Premiéra každý den
-34: To říkala
Ještě se smíchem
Tenkrát
I to se se stávalo
Tenkrát
Když ještě bylo horko
I když slunce bylo už
Hluboko pod obzorem
-33: Na všechno
jsme měli dost času
Ale havrani se už smáli
-32: Odešli dřív
Než se mohl nadechnout
Než se mohl rozkřičet
Ale to chce velkou
Chuť a sílu
To udělat
To zapomenout
Jít spát
Hned po tom všem
Tak odvahu příteli
-31: Tolik radosti
To by jeden nečekal
-30: Na předměstí
Na mokrém dláždění
Se sousedy
Díváš se lhostejně do deště
A počítáš potichu slova
A zbylé náboje
Den je daleko
Ale noc taky
A čas jde
Pozpátku
Zase
-29: To říkala
Zdálo se že
Odevzdaně
Ale nebyla
To pravda
Nebyla ještě
Smířená
-28: A nebe taky bylo a slunce se dalo ještě tušit za šedavými mraky
Tenkrát někde ve městě a někdy i kolem města
Peklo ještě ne
To ještě ne
To bylo daleko
Ale už i tenkrát se vždycky našel někdo
Kdo začal naříkat
Že už se šeří
A nebe duní
A z nebe
Že už padají ohnivé šípy
Ale to skutečné peklo bylo přesto pořád ještě dost daleko
-27: Tenkrát to byl ještě jen lehký náznak
Sotva soumrak
Ale vrtulníky
Už začínaly přistávat
-26: Vystřelil
Znovu nabil
Na rohu
Si koupil bagetu
Zapálil si cigaretu
A s rozkoší vydechoval
Hořký a štiplavý kouř do šedavého nebe
Někdo říkal
Možná on
Bude líp příteli
-25: Jeden určitě
Dva možná
Za oknem déšť a hory
V mléčně mlze
Městem tečou nové řeky
Břehy z otlučených zdí
A mosty z rozbitých výloh
Za oknem déšť a hory
V tichém spánku
Pár dnů možná ještě zbývá
Ale ne víc
-24: Obilí méně
To tak někdy je
Sestavíš portréty nepřátel
Sepíšeš jejich hříchy
A dobré činy jejich přátel
Ty nebudeš připomínat
Zatím
Jen ty hloupé pokuty za rychlou jízdu za krmení zvěře v ohradě a v klecích v zoo
A tak podobně
Ty určitě ano
A pak přijdou zas ty křeče v břiše
A jaro které se už nemělo vrátit
Času dost
Obilí
Méně
-23: Daleko na předměstí
Mnohem dál
Než by každý chtěl
Dojít a vidět
Potkáváš neznámé tváře
Potkáváš démony
Zase
Nedá se to vydržet
-22: Co ještě chceš
Co si zamaneš
To máš
Co ještě chceš
-21: To zas ne
Důkazy přeci nejsou
Ale i tak
Co kdyby
Odešli dřív
Než zavolali policii
-20: Ale upřímně
Není se čeho bát
To si zarámuj příteli
Říkal on
Nebo jeho dvojník
Do rámu ze zlata
Říkal někdo z nich
A sladkých vzpomínek
Na dobré časy
-19: A přitom tenkrát stačilo napsat
Stačilo říct
Stačilo počkat
Stačilo nikam nejít
Dát si jedno
Dvě
Stačilo jen odhrnout záclony
Jen odhadnout ztráty
Stačilo jen spočítat
Holuby na střechách
A tanky dole na ulici
Stačilo spočítat
A zapomenout
-18: Zostra ránem
Zostra mrazem
A první jinovatkou
Pořád ještě na cestě
Někam
Řekla nebo chtěla říct
Bude svítat
A měla pravdu
Anebo spíš
Právě tehdy měla pravdu
Počet střelců zůstal beze změny
-17: Ale nebyla
Smířená
Tenkrát
Ještě ne
-16: A náhle nic není na věky
A chvíle do zlomu
Zdá se být tak krátká
Jako nikdy předtím
Dnes nepojedeš autem
Půjdeš pěšky
Bosý po nábřeží
-15: Ořechové skořápky praskají v kamnech
Klíč je pod rohožkou
V hostinci je teplo a útulno
Poslední
Uklízí a zamyká
–14: Nikam
Nikdy
Říkáš už od rána
Ale tady
Tady se není čeho bát
Tak odvahu příteli
-13: Času dost
Obilí méně
Jaro za rohem
Tam za rohem
Ne tady
A chlapec s odvahou
Jako obvykle
-12: A jsou místa
Tichá a hluboká
Slunce svítí kdesi daleko
A tady prší
V těch místech
Mokré vlasy
Mokré dláždění
Slunce svítí kdesi daleko
Jinovatka na jazyku
Hořkne
-11: Skoro naposledy
Jsme měli na všechno
Dost času
A nebylo čeho se bát
Tenkrát
Ještě nebylo
Tam
Daleko na předměstí
Čeho se bát
-10: Projdeš dvorem a halou
Nebudeš se nikoho na nic ptát
Projdeš skladem a dílnou
Nebudeš se s nikým zastavovat
Každý sen
Jednou skončí
-9: Tep města už jen stěží lze nahmatat
Pod kůží z tlejícího listí
V žilách z krepového papíru
Za přechodem za hlavní třídou za prázdným parkovištěm
Vidět je novou řeku
A matné odlesky pouličních lamp
Ve zpěněné vodě
Od úst stoupá slabě pára
Bledé jiskry
Přeskakují neklidně mezi sběrači a trolejemi
Město sotva dýchá
-8: Třes v rukou
Křeče v nohách
Jen odvahu příteli
-7: Ale nebyla
Smířená
A ty taky ne
Příteli
Tenkrát to byl ještě jen lehký náznak
Sotva soumrak
Ta pravá noc
Ještě ne
-6: Vzpomínky
Na dobré časy
Co za nic nestály
-5: Říkáš jí
Je to jinak
Říkáš ji
Nesmíš jim věřit
A vrtulníky
Začínají přistávat
-4: Hořký a štiplavý kouř
Škrábe v krku a nutí tě do kašle
Zavírají dnes brzo
Už před sedmou
Rohlíky
Ty už neměli po obědě
Šedavý popel ulpívá na prstech
A prsty zebou v děravých rukavicích
Už aby tahle šaškárna
Brzo skončila
-3: Tenkrát peklo bylo daleko
To je pravda
Ale teď je teď
A právě teď je daleko nebe
To se někdy stane
Utři si slzy
A podej mi náboje
-2: Zrání je první stopou zániku
A paprsky slunce pozdního léta
Už studí první jinovatkou
Není už lepších včerejšků
Nebo zářivějších zítřků
Ale upřímně
Není se čeho bát
Jen odvahu příteli
-1: Pomalu
A jistě
Vstříc soumraku