Bílá kapitola
Bílá 1
Jarní vánek omývá tvář
Poslední sníh sazemi špinavý
Odchází v blátivou zem
Vyskočit do vzduchu ostrého
Nabitého silou dávných časů
Chtěl by si jen
Není však správná ta chvíle
Pozdní rozhodnutí tvé bylo
Toto poslední je den
Bílá 2
Ulicí zuřivostí tichou se
Nocí ubíráš
Mezi domy zetlelými časem
Ztracen jsi
V dešti bodavého prachu
Rozplýváš se
Silou života je drcena
Ta tvá duše
Tohleto všechno jsi ty
To vše jsme my
Rád, rád
Bílá 3
Skučí kdesi vítr ve skulinách
Zima lezavá plíží se pode dveřmi
A mokro, a plíseň kolem prochází
Hniloba, zmar, zbytečnost
Vichřice vtrhla divoce dovnitř
Do očí vmetá plné hrstě sněhu
Sám uprostřed hor
Duté údery jakoby do hlavy
Plamen hřeje jen sám sebe
A za oknem prázdným
Měsíc mezi mraky temnými pluje
Vlci vyjí, vlci jen
Sám uprostřed lidí
Bílá 4
Jen blesk a hrom
Přicházejí spolu
Smutek a naštěstí
Navštěvují nás
Nechuť a beznaděj sama
Zůstanou nám
Klid a ticho mrtvé
Vždyť ani nežijem`
Bílá 5
Tak jak, tak co
Promiň, tak to bylo myšleno
Tak kam, tak kudy
Tak proč, tak nač
Důvod – vždy nějaké najdeš
Tak
Lano v ruce tvé
Bílá 6
Na místě tomto zůstane
Na místě tomto se najde
Na místě tomto pozná
Vedlejší kolej života
Na místě tomto se zastaví
Na místě tomto se otočí
Na místě tomto pochopí
Vedlejší kolej života
Na místě tomto ustrne
Na místě tomto se změní
Na místě tomto je
Vedlejší kolej života
Bílá 7
Myšlenky jak písek jsou
Touha moři podobná je
Příliv hrady boří
Odliv dno obnažuje
Maják souvislost není
Loďka se potopí
Na dno do písku ulehne
Snad moře jednou vydá ji
Kdo chce, ať hledá
Nech ho být
Jsi to ty
Bílá 8
Sebe trýznit, sebe trápit
Úder je jako divý plamen
Stráví tě, nezůstane nic
Sebe milovat, sebe mít rád
Ranou je ale cosi jiného
Drtí, do země zadupává tě
Ale co je správné
Vždyť to je jedno
Kolo na místě se točí
Bílá 9
Mezi prsty na kost sedřenými
Prosil si tuhle poušť šedou
Po kolenou jsi se plazil
K bodu neurčitému na bílém obzoru
žár slunce ti zrak spálil
Zrádné jsou obrazy v horkém vzduchu
Nedbal jsi ubývajících sil
Hledal jsi, každý hledá
Je to ale zbytečnost
Nic každému zůstane
Každému
Bílá 10
Není nic ostřejšího než
Ani střepy skla pod kůží
Ani prach v očích
Ani hřeb vězící v hlavě
Není nic bolestnějšího než
Není to osamělost už
Není to beznaděj už
Není to zrada už
Je to rána živá v
Srdci
Bílá 11
Bolest prýští z nesčetných ran
Strach dohání k šílenství
Beznaděj pomalu duši sžírá
Osamělost utlouká jakýkoliv cit
Prázdnota dne vždy udeří vědomí
Realita sama šroub utahuje
Touhy, myšlenky, přání
Koho to zajímá
Nebezpečná blízkost
Žlutá kapitola
Žlutá 1
Tisíc kapek rosy na listech trávy
Jakoby čísi zlé oči na dně odrážely
Slunce vysouší jednu za druhou
Obraz však dál zůstává
Tisíce slz hořkých na rtech
Jakoby utrpení každá v sobě nesla
Nikdo ti je nikdy nevysuší
Navždy ony zůstanou
Žlutá 2
Po ránu svět nevyhlíží moc dobře
Cokoliv je hnus, cokoliv je blbost
Posunuté hranice vnímání
A máš takový divný pocit
že je to tak vždycky
Žlutá 3
Nikdy v dlaních nezůstává
Protéká, běží dál
V syrovou zemi vsákne se
A opět kdosi nabere ji
Až se v kruhu vrátí
Krásného už nic
Žlutá 4
Jen vědro prázdné
Duše však ještě ne
Možná
Zla a nenávisti nápoj
Vědomí ale dosud ne
Snad
Neštěstí a bolesti strom
Bytí tohoto je obrazem
Asi ano
Léku není
Žlutá 5
Sám jsi, úplně sám
Nikdo tě neopustil
Kdo taky
Sám jsi, zcela sám
Nebylo přátel
Kteří by odešli
Nebudou
Sám jsi, docela sám
Nikoho nepotřebuješ
Nikoho nechceš
Myslíš to doopravdy
Sám jsi, zůstaň sám
A snad je to tak
Lepší
Žlutá 6
Tak už ti řekli
Že jsi zbytečný
Tak už ti řekli
Že nikdo tě nepotřebuje
Tak už ti řekli
Že nikomu nechybíš
Tak už ti to všechno řekli
Otázka či skutečnost
Žlutá 7
Mezi tvými myšlenkami
Není naděje jediné
Sůl v očích pálí
Poznání odvrácené strany
Skutečnosti
Poznání zla a nenávisti
Sůl v ranách pálí
Jedině beznaděj sama
Myšlenky tvé naplní
– – –
Hořký pohár bytí dna
Nemá
Žlutá 8
Zmar, beznaděj, smutek
Opuštěnost, bezmoc, prázdnota
Temné období, ulice slepá
Zbytečnost, odcizení, nicota
Strach, bolest, neštěstí
Temné období, cesta jediná
A bude snad jiná…?!
Žlutá 9
Všechno v mlze jde
Bolavé duše
Srdce zlomené
Prázdné hlavy
Příběhy zbytečné
Trapná slova
Blbosti psané
Ocelový šrot
Plech rezavý
Suché listí
Strom spálený
Měděný cvrček
Údery tamtamů
Mlha zapomnění
Žlutá 10
Chladivá kovu tvář zla
Polopravd semeniště
A kamenných lží
Příběhy každého z nás
Hradby duše
Jsi zbytečný
Vše je zbytečné
Příběhy každého z nás
Ocelový svět
Žlutá 11
Co jen skryje tenhle svět
Nějaké ty duše zmatené
Stíny snů ve věžích
Spoustu barev
Kalná zůstane z nich kaluž
Bezedná prázdnota
Co jen skryje tohleto
Docela maličké
Úplně blboučké
Kopni do toho
Je to zbytečné ale…
Na nic samozřejmě
Co měnit, co …
Červená kapitola
Červená 1
Kámen ve své ruce máš
Už tě dlouho štve tenhle svět
A výloha plná věcí
Je před tebou
Kámen v srdci tě tíží
Už tě to moc nebaví
Pořád někdo kolem chodí
A proč vlastně
Červená 2
Na cestě své ničíš vše
Drtíš svět silou vzteku
Zničíš mnoho kolem sebe
Jen abys neviděl, neslyšel
Sebe sama, sebe v zrcadle
Máš strach
Setkat se s duší svou
Červená 3
Plechový rytíři!
Duši pláty železnými jsi obrnil
A city své v ocel změnil jsi
Kouzlem nedobrým
Plechový rytíři!
Do boje marného jsi vyrazil
A již tehdy tušil jsi
Konec nedobrý
Plechový rytíři!
Přetvářka to vše jenom je
Srdce v kámen neproměníš
V boji zahyneš
Červená 4
Krásný sen doposud
Jsi žil
Nádherné květy
Dotýkaly se tě
Ranou silnou
Ti tenhle svět rozbili
Ranou silnou
Poznal jsi skutečnost
Máš vztek, máš smutek
Nic tě netěší, prázdnota
A co s tím
Červená 5
Luk nenávisti napínaný
Šípy zlostí otrávené
Dobře se schovej
Indiána špatná napodobenino!
Červená 6
Ocel a pěst
Ocel a boj
Ocel a úder
Vervou dál
Pěst a boj
Pěst a úder
Pěst a ocel
Stále dál
Boj a úder
Boj a ocel
Boj a pěst
Ještě dál
Ocel, boj, pěst
No comment
Červená 7
Jen abys překřičel
Trýznění tvé duše
Temné studně zkalené
Mučené tvé vědomí
Zvíře lesem štvané
Rozdrásané tvé srdce
Růže chladem zkamenělé
Udeříš pěstí
Červená 8
Vzpoura, vzpoura!
Do ochraptění jsi křičel
Vzpoura, vzpoura!
Do umdlení rval ses
Vzpoura, vzpoura …
Ale co dál?
Červená 9
Kolik síly jen máš
A kolik zbývá
Tolik, abys možná
Kopal do popelnic
Ty však ne
Ty nikdy
A snad právě proto
Slabý se sobě zdáš
Není však zbabělý
Kdo silou nebojuje
Červená 10
Prapor nad hlavou tvou vlaje
Pevně svíráš dřevo ve své ruce
Silný jsi jako tvůj vztek
Odpor, nechuť
Ocelová pěst, tvrdý úder
Snad v příští minutě
Smeteš ten starý pořádek
Kováři bijí v tvé hlavě
Je to boj
A moc ti to sluší
Fakt, sluší
Červená 11
Stále bys rvát se ještě chtěl
Neznechutilo se ti to doposud
Zbraně tvé rezavé řinčí
Beznaděj a bezmoc to jsou
Pamatuj však
Prvým úderem
Kterým jsi boj počal
Tím prvým úderem
Zasáhl jsi
Sám sebe
Modrá kapitola
Modrá 1
V temnotě za oknem sněží
Vločky se pomalu dolů snáší
Teskně a bolestně padají
Zem prokřehlá je jim náručím
Vichřice se přikradla odkudsi
Sápe se po nich plná zla
V mrazivém víru s nimi točí
Proti sklu vrhá je
Tváře jim drtí
Z druhé hledí strany
Tvoje smutné oči
Jsi sám
Sám
Modrá 2
Prach se mezi kolejemi válí
Rez je jeho družkou věrnou
Žalostně v průvanu dveře skučí
Jen psi snad ještě přijdou
Opuštěné nádraží
Modrá 3
Jako špinavý sníh
Jako žár sluneční
Od města k městu
Každý den
Jejich ulicemi
Každou hodinu
Poutník jde
A jdi s ním
Modrá 4
Světla všude plno je
Lampy, výkladní skříně
Reflektory automobilů
Slunce však …
Co pod tím se skrývá
Plno věcí se nabízí ke koupi
Stejně tak budoucnost šťastná
Prázdnota však
Plno lidí na ulici je
Však pořádně se rozhlédni
Baví se, spěchají
Samota však …
Jejich tváře v zrcadle
Úsměvy, hrozby, vítězství
Hlavně úsměvy zvládnout
Neštěstí však …
Modrá 5
Soucit, lítost …?
Nebo nad hrncem pára
Či snad cesta sazemi
Těžké je to tak rádo
Soucit, lítost …?
Až po!
Modrá 6
Každý by soudcem rád byl jednou
A k odsouzenému takto pravil:
Já jsem Nejvyšší Spravedlnost a
K ponížení a zatracení tě odsuzuji
Hnusná je tahle lidská touha
Opovrhuj „soudci“ – těmi falešníky
Modrá 7
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Hledejme proto viníka
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Ať je to kdokoliv
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Jen abychom my to nebyli
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Třeba támhleten, třeba ten
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Toho štvěme do úpadu, do úmoru
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Taky více cibulky pro pláč upřímný
Hlavně svědomí čisté mít
A bez viny být, bez viny
Jak vzteklí …
—
Psi urážet nebudu
Modrá 8
Svíce již pomalounku dohořívá
Vosku kapky poslední stékají
Smutný pištec vítr je sám
Venku za slepými okny
Naslouchej slovu jeho
Naslouchej básni jeho
Naslouchej písni jeho
Jen naslouchej
Spatříš, uvidíš …
Modrá 9
Dál než svědomí vratkým svým krokem dojde
Dál než spravedlnost nepřesné své váhy odhodí
Dál
Mnohem dál
Modrá 10
Mlha přikrývá pláštěm svým všechna ta údolí
I jiná místa osamělosti a úplného zapomnění
Chlad věrný dnes svou družku bledou provází
A spolu přinesou prázdnotu a tiché nevědomí
—
Kolik kroků už svou pečeť otisklo
Kolik stop však zůstane zachováno
—
Paměť
Modrá 11
Světem šel s tváří spasitele
Sám se sebou spokojen
Jak dobrý je herec
Jak snadné je přeci jmenovat
Bolesti světa tohoto
Na konci století
Jak snadné je přeci dávat
Lék světu tomuto
Na přelomu věků
Jak snadné je přeci mít
Tvář spasitele jeho
Maska jen, maska
Pravého však …
Zelená kapitola
Zelená 1
Kmeny stromů nad řekou
Protože měsíc v úplňku
A dovádivá lucerna
Svítí
Vypadají jako lidé
Znovu však
Lampy nad řekou jsou
Koně běží dál
Smutný šašek čas
Oba nenajdeš
Jakoby se odrážely
My jedeme s nimi
Je to přeci jen
Velmi veselé
Zelená 2
Křídla olověná
Závaží je kámen
Vysoko, vysoko
Jako střevlíci
To nic
Nepoletíš
Radši lízátko
Si kup
Beruška běží
Zelená 3
Na dně duše temný úsměv
Něco mezi černou a kamenem
Možná trochu šílenství
Docela nehezky to vyhlíží
A když to vezmu z druhého konce
Galoše, holoubata
Kamenem a černou
Pěkný škleb
Zelená 4
Bolestivé místo uvnitř vědomí
Stíny stromů navečer
Libovonný sad růží
Přijdou až k oknům
Vichřice hravě ho smete
Drásá, zažírá se
Změť drátů a střel
Usadil se velmi hluboko
Pazoury své napřahují
Řve, blahem vříská
Jedovatý jejich dech
Chechechechot
Zelená 5
Drahý samet v moři pluje
Ryby a sůl
Tik, tak
Drahý samet v moři pluje
Plachta a beznaděj
Cik, tak
Drahý samet v moři pluje
Korál a opuštěnost
Tik, cak
Drahý samet v moři pluje
Kotva a smutek
Cik, cak
Zelená 6
Kola vzduchem víří
Na křídlech letí
Den jako noc usíná
Vysoko na věži
Pěvec – plavec
Ještě duše bolí?
A zvonečky?
A konečky?
Civilizovaný
Ne náš
Zelená 7
Nikdo ten příběh neslyšel
Nikdo ten příběh neviděl
Kobylka luční s lampičkou
Lampičkou maličkou opuštěná, sama
Síra poletuje jakýmsi vzduchem
Vzduchem všude kolem hnízd
Podobenství nehledej
Dopustil bys zbytečnost
Květ zlomený
Venku sněží
Nikdo ten příběh nepochopí
Nikdo ten příběh nesní
Zelená 8
Huňatý čmelák jde travou
Slunce zapadá do moře
Prach oba rozsypou
Nevědí o sobě
Neví o nikom
Jen o tobě
Protože
Ale co
Kořeny stromů vlají
Vítr kdesi bdí
Ale oba nepřijdou
Klas všechno obrazem
Zelená 9
Dovádivý není svět
Zvonivý smích ztrát
A nálezů všeho nemožného
Smutné oči vlaků
I nádraží s kolejemi
Dálky lákají
Vlaštovka letí
Pěkný už zvěřinec
Proč by ne
Ptačí zob
Rosa studená
Zelená 10
Dlouhá míle cesty
Kamínek v podrážce
Noha začne bolet
Nový děj předchází
Nerozumět je základ
Hop a jelen
Tiše – ráno přichází
Noha a kamínek na cestě
Idylka sama
Snad smutno ti není
Zelená 11
Řádka za řádkou
Písmeno za písmenem
Uvnitř není
Vně se nedostane
Tohleto není
Cesta správná může být
Řádka za řádkou
Písmeno za písmenem jde
Proč
Není
Jen asi půl
Určitě však nic
Nesmysl zbabělý
Černá kapitola
Černá 1
Kdosi do vzduchu vyhodil rohlík
Hned za ním letěla poštolka
Pár krámů a majitel jejich
Asi někoho naštvali
Borová voda je jako sníh
Ani nikdo neví proč
Přichází listonoš
Přináší dopis
Letadla nelétají
Rohlík přistál
Je zpět i majitel
Černá 2
Nic ho už netěšilo
Každý ho opustil již
Ale přesto se smál
Tak začíná o něm příběh
Ten rok povodeň přišla zlá
Vzala mu vše
Ale on se jen smál
Vydal se na cestu bez cíle
Bosý šel sice
Ale stále se jen smál
Za vichřice lesem procházel
Padl strom mohutný
Ale on se jen …
Černá 3
Vztekem temným tvář se mu zkřivila
Touha po mstě krutě sevřela mu pěst
A proč to jen?
Vlakem nočním kamsi tenkrát jel
Ve špinavém kupé plném zimy byl
A světla náhle pohasla
Starému průvodčímu jízdenku svou podával
A ten, přestože vůbec nic neviděl
Kleště stisk´
Černá 4
Byl jednou jeden čáp
Klapy Klap se jmenoval
Potkal on jednou u řeky …
Byl jednou jeden žabák
Kvaky Kvak se jmenoval
Potkal on jednou u řeky …
Černá 5
V trávě se schovávat
A chléb s máslem ukusovat
S větrem běžet o závod
Blbosti plácat, tlachat
Znáte tenhle vtip?
Chorobienski šel si boty koupit
Cestou sebe v zrcadle uviděl
Pozoruje chvíli svůj obličej
Za vousy se popotahuje
Nu což, praví
Letos horké bylo léto …
Raději zůstaň nepochopen
Černá 6
Luskání prsty se zapovídá
Nutno si též povšimnout tohoto
Že stále ještě sněží bílé vločky
V souvislosti s tím lze podotknout
Zahradníci o polednách spí tiše
Už žádné zmrzliny, už raději ne!
Černá 7
Už kdysi dávno, dávno
A mnohokrát poté
Se člověk o popis děje
Pokoušel
Znovu a znovu
Uveďme si jeden příklad:
Gloglo glo glo, glog
Glog glogloglo, glog
Glo glo gloglo, glog
Glog
Jak sami vidíte
Tento popis může být
I velmi nepřesný
Přesto tomu dejme
Třeba tento název:
Ráno v koupelně
—
Zas jedna pitomost
Pod sluncem se urodila
S komentářem k tomu
Černá 8
Hezky si tady povídáme
Jiskry z komína srší
A sršni, o těch jsme
Také slyšeli, slyšeli už
Mrkvička, stromeček
Brumdy, brum
Spadl dům
Černá 9
Po skalách lezl vzhůru
Prsty si o kámen drásal
A zpíval si, zpíval
Kočí jde, hula hó
Za svítání louku kosil
Tráva s kapkami rosy uléhala
A zpíval si, zpíval
Kočí jde, hula hó
Pod košatým stromem sedával
Krajíc chleba pomalu žvýkal
A zpíval si, zpíval
Kočí jde, hula hó
Mějte pro něj pochopení
On kočím jest
Černá 10
A tuhletu znáš?
Že se nesměješ?
To mi nevadí
Stejně není čemu
Černá 11
Všechna špína světa tohoto
Všechna špína duše tvé
A nějaké ty
City
Neštěstí a bolest světa tohoto
Neštěstí a bolest duše tvé
A nějaké ty
Radosti
Skákej a řvi – směj se a blázni
Kopej do toho – měj to rád
A ještě mnohokrát řečeno bude
Proč vlastně?
Tak o tom to asi mělo být
Rybičkové