Jablečné víno

1. leden

Jak na Nový rok

Hej vy tam! Máte oheň? Ne? Tak to není moc dobrý. Radši si sundejte tu čepici nebo vás zastřelím. Mám v tom praxi. Já jsem totiž Arthur – známý to vrah lidí bez ohně. Ale jestli chcete, nějak se dohodnem. Co? Aha – vy nic neříkáte. No tak dobrá, dejte mi alespoň toho koně. Fajn, díky. Tak šťastný a veselý…

2. leden

Uprostřed lesa

Uprostřed lesa je chaloupka. Uprostřed té chaloupky je stoleček. Uprostřed toho stolečku talířek. Na tom talířku revolver. Kdosi ho tam zapomněl. A už se nevrátil. Kdoví, kde je mu konec…

3. leden

Kobylky na saních

Hej… rup! Hej… rup! Pozor na křídla! A potichu, potichu… Potichoučku! Nikdo nám nechybí? Jsme už všichni? Ne?! Tak znovu: Prvý, druhý … Ale potichu! Nesmíte řvát jak na lesy. Zas nám někdo chybí. Nu – co se dá dělat, měl přijít včas. Naložte to, ať už jsme pryč. Kobylky na saních tu budou cobydup!

4. leden

Nová stodola

My se máme. Přivezli nám novou stodolu. Budeme se radovat až do samého rána. Maso jíst, víno pít… My se ale máme!

5. leden

Zub

St. Richnin se chytil za zub a rozhodl se, že ho už nikdy nepustí. Ale po chvíli ho přeci jen pustil. Začala jej totiž bolet ruka a taky ho volali zpátky do úřadu. Jenže čtvrt hodiny potom, co zub pustil, mu ten zub vypadl. A když s tím běžel k zubaři, pokousal ho cestou nějaký pes. A vzteklý k tomu. St. Richnin se hnedtak do úřadu nevrátí.

6. leden

Víte, kdo já jsem?

Zapomněl jsem si v bludišti brýle. A taky plavky. Pusťte mne, prosím, pusťte mne ven. Obojí velmi potřebuji. Tak pustíte mne?! Musíte mne přeci pustit. Ksakru, pusťte mě už nebo uvidíte ten tanec. Víte, kdo já jsem? Víte to?! Říkám vám to naposled: Pusťte mě! Podívejte, já jsem pan Jean Duven – president C.I.N. – a já s vámi zatočím, jestli mě tam hned teď nepustíte, to si pište!

7. leden

I a změna jména

I byl již velmi nespokojen se svým jménem a zatoužil po jiném. Kolokot se budu jmenovat, rozhodl se a bez otálení začal o to usilovat. V telefonním seznamu nalezl číslo příslušného matričního úřadu, a když se tam dovolal, požádal je, zda by mu mohli sdělit, jestli je možné si jméno změnit. Odpověděli mu, že mu to sdělit mohou. Požádal je tedy opět, zda by mu mohli sdělit…
Po pětiminutovém vzájemném dohadování I se konečně dozvěděl, že si své jméno změnit může, že stačí s sebou vzít příslušné dokumenty a zajít s nimi na matriční úřad. Doporučili mu také, aby přišel ve čtvrtek, kdy je úřední den.
I tedy v ten den na matriční úřad zašel. Tam se však dozvěděl, že od pondělka minulého týdne o té věci může rozhodnout jen zvláštní komise za tím účelem vytvořená, jež zasedá v hlavním městě. I se sice podivil, proč mu to nesdělili již v úterý, kdy na úřad volal, ale raději se dál na nic nevyptával. Úřednice mu totiž zároveň sdělila, že od toho týdne platí nový zákon o ochraně státních zaměstnanců a že podle tohoto zákona může za nepřiměřené obtěžování úředníka dostat vysokou pokutu, kterou když do měsíce nezaplatí… I raději z úřadu odešel.
Druhý den nato se I vypravil do hlavního města, nalezl tam budovu, v které se nacházela místnost, kde komise zasedala, posadil se v poloprázdné čekárně na lavičku, a když přišla na něj řada, vstal, přešel ke dveřím, zaklepal a vstoupil.
Za dlouhým stolem tam ve veliké místnosti sedělo dvanáct zachmuřených postarších úředníků, kteří, když vešel, neochotně zvedli oči od různých lejster. která před nimi na stolech ležela, a přísně na něj pohlédli. S rozklepanými koleny jim I předložil svou žádost na příslušném formuláři, který v čekárně si vyzvedl, a očekával odpověď. Té se však hned nedočkal. Nejstarší z úředníků mu sdělil, že odpověď obdrží písemně do čtrnácti dnů, a pak si nechal poslat pro dalšího žadatele.
Do dvou týdnů I vskutku odpověď obdržel. Vážený pane, stálo v ní, vzhledem k tomu, že žádost Vaše neobsahovala všechny náležitosti, jež obsahovati má, jsme Vám s lítostí nuceni sdělit, že žádosti Vaší ani při nejlepší vůli vyhověti nemůžeme…

8. leden

Nelítostné zúčtování

A ten komín, ten vám zabavujem. Ty hodiny, ty samozřejmě taky. A ty kliky? Jakbysmet! My jsme totiž jen a jen bezcitní. My jsme nelítostné zúčtování se všemi koblihami. Armáda bez chleba, potopa bez viny. Tak nashle a zas někdy příště!

9. leden

Zničehonic

Yeckodt vám tuhle stojí na rohu ulice a dostane zničehonic facku. A navíc ho ještě pak někdo nakopne do zadku. Yeckodt se vyděšeně rozhlíží kolem sebe, ale nikoho nevidí. Nakopnutý a zfackovaný jde smutně domů. Přijde ke dveřím, ale co to?! Klíč ne a ne jít do zámku. Zvonit nemá cenu, bydlí sám. Co jiného mi zbývá, než dveře vyrazit, krčí Yeckodt rameny a rozbíhá se. A je to scéna jak z filmu vystřižená. Těsně před ním se dveře náhle otvírají, on bytem probíhá… a zastavuje se až o kredenc v kuchyni. U stolu tam sedí čtyři zelení mužíčci a nějaká ženština z vedlejšího pokoje na ně volá: Zu, zu. Zu, zu. Yeckodta si nikdo nevšímá.

10. leden

O neposedném člověku

Povím vám příběh o neposedném člověku, který se tuším Zud (nebo taky možná Sub) jmenoval. Tenhleten neposeda si jednou ráno přivstal a šel si do supermarketu koupit čerstvé mléko. Mléko – to on měl velmi rád. Jak už to však u neposedných lidí zvykem bývá, vše dopadlo úplně jinak než mělo. Ale jak se to všechno seběhlo, nikdo dost dobře neví. A tak jediné, co lze s určitostí říci, je, že radnice jen čirou náhodou vyhořela, že přehrada zničehonic se sama od sebe vylila a že všechno mléko ve městě zkyslo, přestože pak nepřišla bouřka. Ale jinak…? Jinak nic. Abyste však neřekli. že jsem na slovo skoupý, ještě vám něco prozradím: Ten neposedný člověk výhodně prodal svůj deštník a jeho sestra se šťastně vdala za bankovního úředníka.

11. leden

Mé trápení s Bodáčem

Dýhu hledáš, Bodáči? Že ti hanba není! Vždyť přeci víš, že mám jetel v květináči. Dýhu hledáš, Bodáči? No fuj! Že se nestydíš mísit takhle chlor s naftalínem…

12. leden

Obhajoba

1. Nejsem mamut.
2. Nejsem ani plechová krabička od sardïnek.
3. Nejsem rozhodně třaskavý, natož pak nemrznoucí.
4. Nemám rád hloupé otázky.

13. leden

Včera navečer

Včera navečer jsem potkal Wuzza. Říkal mi, že ho stále někdo hledá. Ale asi to bylo křídlo soví, co mne pláclo po hlavě. Nicméně – otevřeně lze říci, že jistý den onoho předjaří neznamenal až tak málo, alespoň co se cen krup a šindelů týče.

14. leden

Koupě

Koupil jsem si knihu o pěstních soubojích.

15. leden

Příčiny závisti

Vedle ve vsi se každý měsíc něco slaví. Naposledy to byla oslava nové obecní pumpy. My ze Zapadlé Lhoty, my jim to samozřejmě závidíme. Sesedáme se za pecí a kujeme tam pikle. Soused Tidiett tuhle dostal skvělý nápad. Vylovíme jím rybník, posečeme obilí, sebereme ze chlívků, co se dá, necháme je vyhladovět a pomrznout, a pak na ně pošleme turecké vojsko. Tak nás do boje verboval soused Tidiett. Ale zdá se, že k tomu nedojde. Je nás zoufale málo (a odvážných ještě míň) a na turecké hranice je to tááák daleko…

16. leden

Důležité zjištění

Jsem radioaktivní!

17. leden

Venku padá sníh

Hej Větře! Hej Slunce! Hej Luno! Hej vy tam všichni! Cožpak… Hm, už je pozdě, řekla si Oblouková Hlava a snědla stupidně zpívající sardinku. Za domem v té chvíli vzplanula suchá jabloň a kde se vzal, tu se vzal, vedle kamen nahý bojovník s oštěpem stál. V kostele zhasly všechny svíce. Řemeslníci ustali se svými pracemi. Naštěstí to pak přeci jen Herrnetz se svými Pocklitzemi vyhrál a v podhradí zas zavládlo veselí.

18. leden

Nejlepší nůžky

Nejlepší nůžky jsou od Vraníka. Podniká on s nimi různé divy. Aha – to jen pes jde kolem. Takže: rozdíly ve vodováze… a podobné kousky. Je to nechutný krmič líného dobytka.

19. leden

Nevhodné zacházení

Co se mi to děje? Co se mi to jen děje?!, volá kdosi zoufalým hlasem ze sklepa. Zdá se, že je v úzkých. A také že ano. Při bližším ohledání se zjišťuje, že je s ním nakládáno jako s uhlím.

20. leden

Malí bubeníčci

Hugo Kahan dojedl polévku a vyklonil se z okna. Dole stál nějaký chlapeček a tloukl klackem do starého rezavého hrnce. Okřikl ho, aby toho nechal, protože by rád v klidu snědl i druhý chod. Chlapeček na něj drze vyplázl jazyk a dál tloukl do hrnce. Hugo Kahan raději zavřel okno. Ale rámus bylo slyšet i přes zavřené okno. To Huga Kahana velmi rozčílilo. Rázně vstal od stolu, oblékl si kabát a seběhl dolů na dvůr, aby sjednal pořádek přímo na místě, Ale když přiběhl dolů, do hrnce tam už netloukl jeden, ale tisíce a tisíce malých chlapečků. A ti, jakmile ho spatřili, začali po něm házet kamení.
Dnes, vydáte-li se na procházku se svou milou či milým a navštívíte při té příležitosti náš městský hřbitov, najdete tam i skromný náhrobek jistého Huga Kahana a budete moci na něm číst tato slova: Zemřel, aniž by klidu došel.

21. leden

Dopis

Vážený pane kolego,
dovolte mi, abych předem mého dopisu Vám od srdce vynadal.

22. leden

Vážná situace

Situace je, přátelé, velmi vážná. Jediný pohled bohatě stačí na to, aby všichni pochopili, že je to s námi špatné, hodně špatné. Navrhuji tedy provést co nejrychleji taktický ústup. Má snad něko nějaké připomínky? – Vy, poručíku?! Jestli se to zas bude týkat té žádosti ze Zapadlé Lhoty, či čeho, tak si mě nepřejte! A – vidím, že nikdo už žádné připomínky nemá. Tak dobrá. Plán je následující…

23. leden

Takhle by to nešlo

Za náruč čepic jedno kuřátko, za kopec hlíny korbel piva… Čoveče, jak si to vůbec představujete?!

24. leden

Ve vlaku

Kamže to jedete?! Do… Jak jste to říkal? Tam my snad ani nestavíme. A vedou tam vůbec koleje? Víte co? Vystupte si! Vystupte si! Z nás si nikdo dělat srandu nebude. To ne! Ať už jste venku. Tak co jsem říkal! Vypadněte! Vy-pad-ně-te! Ať už vás tady nevidím!

25. leden

Setkání s podivně vyhlížejícím člověkem

Pan Med se náhodou potkal v parku s neobvykle vyhlížejícím člověkem. Stalo se to asi takhle: Pan Med se toho dne ráno rozhodl jet do hlavního města, aby tam navštívil nejkrásnější švagrovou svého bratrance. Vlakem. Ale ať hledal, jak hledal, najít vlakové nádraží přesto nemohl. Přitom však město, v kterém bydlí, je město nevelké a on v něm žije nejmíň devět let. (A na nádraží samozřejmě už několikrát byl.) Nakonec musel tedy jet autobusem. Cesta autobusem byla však moc dlouhá, a proto na půli cesty pan Med vystoupil a zašel si do nejbližší restaurace na oběd. Tam potkal jednoho svého spolužáka, jenž do třídy, kterou navštěvoval, propadnul, asi když on byl v páté. Hezky si popovídali a pak každý šel svou cestou…
Povídám a povídám a přitom jsem zapomněl, co jsem vám vlastně chtěl říct. Co se dá dělat, budu to muset někdy jindy dovyprávět…

26. leden

Rodina Lamstromových

Lamstrom se zhoupl z větve na větev. Lamstromová utrhla nezralý banán. Jejich nejmladší syn bodal vidličkou do zad svého nejstaršího bratra. Prostřední to klidně pozoroval a dál louskal jakási semínky. Bratr Lamstroma si vymknul kotník a naříkal kdesi pod stromem. Jeho ženě vystavili potvrzení, že už zaplatili zálohu na odvoz odpadků na příští čtvrtletí. Vor – správce jejich stromu, se povzneseně zasmál a schoval hlavu do písku.

27. leden

– – –

Čas se zastavil…

28. leden

Mladí bozi

Jdeme tmou a hvězdy v hloubi nebe nad námi z dlouhých číší podivné nápoje pijí. Jdeme mlhou a tančíme na mokrém dláždění. Jdeme prázdnou ulicí a zvučný náš zpěv se od zdí domů odráží. Jdeme a černá bílá jde s námi. Jdeme rychle a jdeme pomalu. Jdeme krokem šelem divokých. Ano – jsme mladí bozi!

29. leden

Bratřím a sestrám

Jedné krve jsme, bratří a sestry, proudí nám v žilách ta samá živá voda, ten samý oheň plane v našich srdcích. Jedné mysli jsme, bratří a sestry, jedné vůle a síly…

30. leden

Předposlední lednový den

Ona žila v té krásné, divoké ulici, kde v bílém kouři kvete jak krev rudá hadí síla diamantových očí ticha pouště… Kde vrací se čas do svého hnízda, kde proudy vody smáčí hlavy žíznivých poutníků…

31. leden

1961

Jdu městem
černej na hlavě klobouk mám
žádný prachy
kapsy prázdný …
Sníh mokrej shůry se sype
a zima leze mi pod kabát
Jdu městem
a lidi mijej mě
jak neviditelnej stín…

1. únor

Ne, nejsem zlý

Nikdo není doma. Nikdo vám neotevře. A jestli ještě budete chvíli otravovat, tak na vás poštvu psy. Mám jich celý tucet a jsou pěkně hladoví… Cha, cha!

2. únor

Česnek nikdy

Ne, to vám nedám! Česnek nikdy!

3. únor

Zvěsti krajem jdou

Co se jednomu čověku v tom jejich supermárketu dneska nestane … Mladej Krocan si tam de koupit mlíko, voni ho maj všecko zkyslý. Sub tam pro něj de taky a voni zrovna zapálej radnici. A eště na něj svedou, že prej vypustil přehradu. Ale ta jeho sestra, ta to teďkom nemá špatný. Takovej bankovní úředník…, to je teda terno, že jó. Ale stejně by mě zajímalo, co za tim vězí. Jestli si ho musela brát nebo jestli je to jenom pro peníze. Von je eště moc mladej na to, aby umřel, že jó. Leda že by měl ňákou nevyléčitelnou nemoc. Stará Oušlapová tudleva povídala…

4. únor

Jean Duven se rozhodl začít žít nový život

Jak je to jen jednoduché!, radoval se Jean Duven, když se odtamtud dostal ven. Ode dneška začnu žít nový život, pravil pak vážně k sobě. A koupil psa. A taky buřty.

5. únor

Kamna

Okny pronikají paprsky zapadajícího slunce. Uzmul se tváří, jako by něco schovával pod košilí. Kupila to zaujme. Počne se k Uzmulovi nenápadně přibližovat. Uzmul si toho všimne a uteče. Kupil vzteky rozmlátí jediná kamna v domě a pak se celou noc klepe zimou.

6. únor

Zadostiučinění

A ty jseš taky radioaktivní! Heč! Ty taky!

7. únor

Anděl Slza

Co o něm dobrého říct? Snad že dvakrát týdně se nechá vyprat a jednou za měsíc vymandlovat. A že občas taky vystupuje v televizní reklamě na čokoládové bonbony. Tak to asi se dá říct o tomhle andělovi.

8. únor

Škodolibost

Stejně je jim ta nová obecní pumpa k ničemu. V našem kraji totiž vyschly skoro všechny studny. Dobře jim tak!

9. únor

Odpadkový koš

Je zde nějaký odpadkový koš?
Tam v rohu, pane kolego.
Líbí se vám? Zdá se vám dostatečně pohodlný?
Jak to myslíte, pane kolego? Pane kolego, nechte mne být. Pane ko…

10. únor

Pro uklidnění

Budete si přát studenou sprchu?

11. únor

A basta!

Jednou jeden člověk jménem Bercober spadl ze stromu. Ze stromu, kterému se říká višeň. Alespoň v našem kraji. Jak ho jinde nazývají, to my nevíme. My totiž nikdy nikam nechodíme. Jsme typičtí usedlí lidé. Jsme prostě takoví a basta!

12. únor

Nový pár ponožek

Dnes jsem si konečně koupil nový pár ponožek. Jsou červené s třemi bílými proužky nahoře a s černou hvězdičkou na patě. Jsou tak krásné…!

13. únor

Chyba

Safra, nechal jsem doma revolver!

14. únor

Ufologický problém

Sv. Valentine, drahý můj bratránku z dalekého Washingtonu, myslíš si také, že je dobré na mimozemšťany volat: Zu, zu. Zu, zu?

15. únor

Kuchaři

H. je zamazaný kečupem od hlavy k patě. Z. se mu pošklebuje, náhle však padá do díže s těstem. L. k němu přihodí tři vejce a začne těsto míchat. H. se zhruba očistí od kečupu a pustí se do guláše. L. jej odhání. Z. se vymotává z těsta a nesrozumitelně huhlá. Slečny od výdejního okénka se spiklenecky pošťuchují.

16. únor

Azza

Divné je to město – ta Azza. Místo klobouků lidé tam vycpané veverky na hlavách nosí a bot neznají, jen bosky všude chodí. Řeči jejich nikdo nerozumí, žádné ona není podobná. Ženy často tam modrou barvou své obličeje potírají a muži zas vousy své dlouhé do copánků splétají. Alespoň tak to Petron vypráví, když odtamtud se z trhu navrátí. A není mu proč nevěřit.

17. únor

Studená srdce

Já jsem na kraji a ty na kře. Já jsem v louži, ty v studni. Myslíš si ještě, že přijedou si pro tebe?

18. únor

Nečisté úmysly

Na tomto místě by bylo dobré si připomenout, zastavil se vedoucí výpravy uprostřed výstupu, že ne všichni z nás vydali se na hory s čistými úmysly. Adame Lamstrome, co bys k nám k tomu mohl říct? Neříkej, že nemáš s sebou lyže…!

19. únor

Těžko pochopitelná radost

V Podmáslí napadlo nejmíň čtyřicet centimetrů sněhu. A vedle v Kvasnicích shořela stodola. Úplně nová stodola. Nebyla voda. Rybníky zamrzly, studny jsou stále prázdné. Jen nikdo nechápe, proč se ti zbabělci ze Zapadlé Lhoty z toho všeho neštěstí tak radují.

20. únor

Je to osud

Život tě snad omrzel, že pláčeš v zmrzlém okapu? Co naděláš, jiný on nebude…

21. únor

Chvíli před tím

Pokrčte nohy. Hlavičku pěkně sem – tááák, výborně! Chvilku strpení, prosím, já si ještě něco připravím… A – límeček! Málem bych na něj zapomněl! Tak – žádný strachy, jdeme do finále!

22. únor

Doporučení

Sv. Ízel se hluboce uklonil, odkašlal si, máchl paží a shromážděným vážným hlasem oznámil: Není zde místa pro takové, které bychom z moci vyšší prohlásit museli za osoby kujné či dokonce glazurované. Takovéto osoby našich služeb nejsou hodny. Doporučuji jim, aby svá dosavadní jména nechaly zanést do zvláštních seznamů, a pak vyhledaly nějaký stinný kout, kde jim bude v dostatečné míře poskytováno jídlo i pití.

23. únor

Honička

Honem, honem! Ať nám neuteče!

24. únor

Zdvořilá odpověď

Vážený pane kolego, dovolte mi, abych také já Vám hned v úvodu tohoto dopisu sdělil, že ani Vy rozhodně nesdílíte mé sympatie. A jestli Vám to přesto stále ještě není jasné, řeknu Vám to rovnou, mistře: S chutí bych Vás nakopal do zadnice!

25. únor

Drobná změna

Co je to za hluk dole ve městě?! Dnes přeci není žádný svátek nebo trh.
Pane presidente, dovolte mi, abych Vám oznámil, že jste byl právě svržen.

26. únor

Šťastná náhoda

Jeden z bratrů Lhalbychových ztratil na letišti svůj oblíbený klobouk. Další se tam zase seznámil s pohlednou letuškou. Jejich sestra Ágnes ještě ten den odnesla do čistírny všechny zimní bundy a kabáty, neboť se domnívala, že už mrznout nebude. Ale den na to přišly takové mrazy, že i velmi staří lidé říkali, že něco takového nepamatují. Štěstí jen, že se jeden z nich tak dobře seznámil. Všichni totiž mohou v klidu a hlavně zadarmo odletět do teplých krajů.

27. únor

Zimní odpoledne

Vzhůru vznesl se šedavý sníh, nezamrzlá doposud ještě hladina jezera počala vřít, pod nápory větru se až k zemi koruny stromů ohýbaly…

28. únor

Neuvěřitelné, příliš neuvěřitelné!

Aha – tak vy říkáte, že to byl Sub. A to jako myslíte vážně, jo?! No – nezdá se vám to trochu přitažený za vlasy? Jakpak by to asi stihl, co? Ne! O žádných nadpřirozených schopnostech nechci ani slyšet. To vás dám radši do blázince zavřít, než abych vám to uvěřil.

29. únor

O nemocech

Mikrobů věrný druh jako M. Krob všem známý přejedl se pomeranči. Břicho jej strašně bolí, dělají se mu mžitky před očima… A bratr jeho nebohý, mlíkař Gin Jack, uhnal si zas hroznou rýmu v bleděmodrém hnětacím stroji.

1. březen

Příchod domů

Dr. Cen přistoupil rozvážně k domovním dveřím. Pečlivě si očistil mazlavým blátem potřísněné podrážky bot o rohožku, pak sáhl do levé kapsy svého zimního pláště, vytáhl odtamtud nevelký svazek klíčů, obratně nalezl ten, jenž jako jediný odpovídal mechanismu zámku dveří, vsunul jej hladce dovnitř a dvěma pomalými otočeními odemkl. Dveře jeho domova se před ním otevřely dokořán.

2. březen

Vzkaz

za a) Richard Oley není týž člověk jako Rudolph Rey alias Sacramento Joe, mezi lidmi též známý jako La Verticala,
za b) říká se, že přesto Richard Oley v té době v bance byl,
za c) jistějši tedy bude ho taky zavřít,
za d) manželka ti vzkazuje, že máš zavolat tetičce Ubi Katzi a taky koupit brambory.
PS: Ještě taky říkala, že jestli zas budou shnilý, že uvidíš!

3. březen

Slavnost

Baletky! Baletky! Koupil jsem pro vás velmi chutné oplatky. Bude hostina! – Srdce mi však tluče víc, než je zdrávo, a tak asi raději spát budu sám ve své posteli.

4. březen

Vana

Strýček vždycky říkal…, zarazil se v půli řeči Desetník, protože zapomněl co chtěl vlastně říct. Jeho manželka rozkrojila uzenou rybu a pak otevřela dveře, protože někdo zvonil. Na návštěvu přišel soused Tidiett. Poseděl, poklábosil a při odchodu jim ukradl vanu. Ani si toho z Desetníkových nepovšiml, tak byl šikovný. Desetníkovi se teď chodí koupat do veřejných lázní… Ale asi to nebude mít dlouhého trvání. Paní Oušlapová se tím cítí být velmi pohoršena. Už kvůli tomu dvakrát psala starostovi.

5. březen

Víceúčelové zařízení

Toto víceúčelové zařízení je vhodné pro sklizeň přezrálých lesních plodin. Využití se však pro něj najde i v kosmetice či v pohřebnictví.

6. březen

Neznámý

Každý den ráno před našimi dveřmi postává. Každý den tam rozpačitě přešlapuje, hlavu má skloněnou, ruce vražené hluboko do kapes. Vydrží to asi tak jednu dvě hodiny a pak pomalu odejde. Rádi bychom věděli, kdo to je, ale zatím vždy před námi utekl.

7. březen

Jako jindy

Je pozdní večer. Právě mi vybuchl televizor a kdosi se prochází po střeše mého domu. Ale já se tam nepůjdu podívat. Není proč. Dávno už stejně vím, že bych tam spatřil chodit velkého modrého netopýra.

8. březen

V truhlárně

Toon vstoupil do místnosti právě ve chvíli, kdy se truhlář schovával do skříně. Toon si ho ale nevšímal a rovnou si to zamířil ke stolu. Pozorně se na něj podíval, pak prudce trhnul ubrusem a stáhl s ním na zem všechno, co na stole leželo. To už truhlář nevydržel a vyběhl ze skříně. Cestou popadl sekeru a ohnal se po Toonovi. Minul ho však, převážil se a upadl na podlahu. Toon mu řekl něco hodně ošklivého, zasmál se tomu, a pak klidně z místnosti odešel.

9. březen

Nedostižitelný

Ale když se otočíte, už mne nespatříte. Tou dobou budu totiž v druhém patře. Avšak ani tam mne nedostihnete. To vám mohu klidně prozradit už teď, protože vím, že než vy tam konečně dosupíte, dávno já už budu z okna protějšího domu na vás mávat.

10. březen

Nuda

Už mne nebaví potkávat pořád ty samé lidi!

11. březen

Zmizeni Symphona Symphonia

Jednoho dne Symphon Symphonius zmizel. Beze stopy, jakoby se po něm zem slehla. Hledali ho ve stodole, hledali ho na půdě i ve sklepě. Hledali ho zkrátka všude, ale marně. Jistá naděje svitla všem, když jim kdosi oznámil, že v Kvasnicích se někdo takového jména vyskytl, ale jen na chvíli. Nakonec se totiž bohužel ukázalo, že se jedná o úplně někoho jiného. Od té doby si Rezavý nechává růst plnovous a velitel věznice je stále opilý. Ve městě řádí zločinecké gangy a lidé se bojí vycházet na ulici i za bílého dne. Dříve snad Symphonius mohl být leckomu lhostejný, ale dnes… Dnes všichni volají: Symphone, vrať se! Symphone…!

12. březen

Náhradník

Anebo že by ty?!

13. březen

Světla

Kolem naší zahrady začala se v noci znovu jako loni touto dobou zjevovat bílá a zlatá světla. Nikdo z nás z domu raději nevycházel. Až teprve kolem páté hodiny ranní světla pohasla a my se vydali hledat nějaké stopy po jejich návštěvě.

14. březen

Ocenění

Nesmírně si Vás vážíme.

15. březen

Rozvázání pracovního poměru

Vaše pocity mne vůbec nezajímají, řekl chladně ředitel Nosický zkroušenému zaměstanci Líčkovi. Dostal jste to za úkol a nesplnil jste jej. To je vše. Můžete jít. Na osobním s vámi zzvybaví vše potřebné. Sbohem!, rozloučil se s ním přísně. Ale jen co Líčko odešel, Nosického bezcitná maska se počala bortit a on se po chvíli rozplakal, hořce rozplakal…

16. březen

Mocné kouzlo

Je to jen otázka času, pravil Nickel rozvážně a přiklopil hrnec pokličkou. Například než dovaří se tato polévka, ty dvakrát svět oblétneš, porazíš tři větrné mlýny, dvě vyhlídkové věže a jednu psí boudu.
Jak bych to jen mohl dokázat? divil se velice Alum, vždyť za těch pár minut sotva dojdu k nám domů.
Stačí říct a poletíš, sliboval Nickel.
Vážně?
Vážně!
A co když udělám tohle?, mávl rukou proti směru hodinových ručiček Alum a zakokrhal.
Ani to ti nepomůže?, vysmál se mu Nickel a poslal Aluma na cestu kolem světa.

17. březen

Nenechám se přeci ostouzet

Nevím sice, co tím pan Uttreich myslel, když o mém bytí na tomto světě prohlásil, že ho shledává zcela nadbytečným, ale jisté je, že pan Uttreich vede neuspořádaný rodinný život.

18. březen

Otazník

Směšný Plášť vyběhl z lesa a po chvíli jemu v patách Dlouhý rukáv. Proč ti dva se honili, známo není. A stejně tak není známo, proč přitom zastřelen byl nadlesní Vietev a ukradena vzducholoď hraběte Zeppelina. Jisté však je, že dlouhý Rukáv Směšného Pláště nakonec dohonil. Stalo se tak mezi prvními domky nedaleké vsi Nevsi. A stejně tak je jisté, že Směšný Plášť si pak několik neděl v městské nemocnici poležel. Nadlesnímu Vietvovi vypravil pěkný pohřeb a hraběti Zeppelinovi vrátili jeho vzducholoď. Ten z vděčnosti pak ves Neves na město povýšil a přejmenoval na Lindenbergstadt.
—
Ostatně – dnes byl pěkný den, pravil hrabě spokojeně a odebral se do svých komnat.

19. březen

Výhrůžka

Vy lumpové! Křiví se mi vlas po té Vaší skvělé masti. A z toho báječného mýdla dostal jsem zas vyrážku. Však nebojte se, já si Vás najdu!

20. březen

Nepříjemná mýlka

Není snad tohle Gabriel, vykřikl radostně středoškolský profesor fysiky, neboť se domníval, že vidí svého nejoblíbenějšího žáka. Ale nebyl to on. Byl to lední medvěd, který den předtím utekl z cirkusu, jenž město tehdy svou návštěvou poctil.

21. březen

Pravda o jednom děvčeti ze sousedství

Lékarníkovic dcera je pěkně proradné děvčátko!

22. březen

Lákavá nabídka

MacEcha (s obavami): Kde jsi?
O’Bor (neochotně): Za rohem.
MacEcha (zvídavě): Co tam děláš?
O’Bor (stále neochotně): Sedím tady na židli
MacEcha (opět zvídavě): A proč?
O’Bor (vztekle): Nechci tě vidět!
MacEcha (podbízivě): Kdybys přišel sem, řekl bych ti jedno velké tajemství.
O’Bor (zvedá se s výrazem naděje v obličeji): Už jdu.

23. březen

Podpis nečitelný

Desetníkovi zas zneužili služeb veřejných lázní! Podpis nečitelný.

24. březen

Mýdlo

Uklouzl po mýdle. Zlomil si ruku a narazil koleno. Záda má celá odřená, palec pravé nohy vyvrácený. Ale přesto si stále říká, že to dobře dopadlo. Asi je to nějaký optimista, co nemyslí na následky.

25. březen

Blázen

Vždyť se na něho podívejte! Běhá po ulici jen ve spodním prádle, haleká jak na lesy, kdekoho nakopne, plive po dětech a tahá psy za uši. Je to blázen, povídám, blázen bláznivá…

26. březen

Nejinformovanější z nás

Ve vedlejší vsi prý žije kočka se srstí naruby. Říkal mi to včera Vincent Pant. On všecko ví vždycky jako prvý. Už si na to pořídil i úřední potvrzení. Stojí v něm, že pan Vincent Pant se podrobil státní zkoušce a byl shledán ze všech obyvatel naší čtvrti jako nejinformovanější. Vincent se s tím teď všude chlubí.

27. březen

Starosti

Pan Krocan vyhlíží netrpělivě svého syna. Poslal ho pro krátké hřebíky a on se dlouho nevrací. Už je tam dýl než hodinu, dělá si starosti a kope do zdi. Zevnitř domu ho paní Krocanová přidušeným hlasem varuje, že jestli toho nenechá, že tu krůtu sní klidně sama. Krocan toho nakonec radši nechá, ví až moc dobře, co jeho žena dokáže.

28. březen

Nárok

Sem podpis. A tam taky. Tak – ještě datum a vaše identifikační číslo. Výborně!. – Dovolte mi, abych vám jménem mým i jménem společnosti pogratuloval, právě jste se stal plnoprávným klientem 1. zemsko-martské realitní kanceláře s nárokem na 1 hektar povrchu Marsu v jeho rovníkové oblasti! – Bohužel nemám drobné nazpět. Připomeňte mi to, až se zas někdy uvidíme … Mějte se tu hezky a užijte si to. Nashledanou!

29. březen

Věřte mi!

Opravdu se to stalo, věřte mi! Sama moje cvičená opička Rupp u toho byla.

30. březen

Sprostý jed

Kulomet? Samopal? Brokovnice? Vzduchovka?
Ne, pane, ani jedno. Je to jed! Ano, pane, je to jen sprostý jed, co vás sprovodí zanedlouho z tohoto světa.

31. březen

Mezitím

Mezitím sedlák Aniten Anionen provdal svou nejstarší dceru Ohyzdu Nepěknou za syna sedláka ze sousedství, kterého z hloubi duše nenáviděl (ano – toho sedláka, jenž se Tanec jmenuje) a dal jí pěkné věno: půlku poloviny z půle svého hospodářství a navrch sud piva! Kupodivu se s tím Tanec spokojil a oženil svého nejmladšího syna Šeredu Šíleného s nejstarší dcerou sedláka ze sousedství (přestože ho také po celý život nenáviděl).

1. duben

Apríl?

Moc se nesmějte!

2. duben

Objev

11 vrabců, 13 sýkorek, 16 vlaštovek…, četl jakýsi archeolog z jakéhosi seznamu, jenž mu před chvíli dělníci přinesli, a vůbec ničemu nerozuměl. Posvítil si na to i lampou, stále však mu to nedávalo smysl. Šel se tedy poradit se svým kolegou. Ten však nebyl doma. Rozhodl se proto, že navštíví jiného. Ale ten se s ním nechtěl o ničem bavit. Ani za nic. Musel tedy jít domů a znovu nad nalezeným dokumentem popřemýšlet. Moc se mu ale do toho nechtělo. Stavím se někde na skleničku, řekl si nakonec a vlezl do nejbližší hospody. A hrozně se vyděsil. V tom podniku seděl jeden jeho známý, pan Med, a bavil se tam s nějakým člověkem. A když se na toho jeho spolusedícího pořádně podíval, zjistil, že je to ten, který k nim někdy v páté třídě propadl a ke konci školního roku mu dva zuby vyrazil. Jen tak. Archeolog raději rychle vyklidil posici.

3. duben

Neuronia

Kolik nohou
kolik rukou
kolik těl
kolik hlav
Světlo v očích má
a v srdci radost
to jedině být musí
to určitě k nám jde
Jaro s květy v ústech

4. duben

Jen po pravdě

Jak bych vám to vysvětlil …? No – zkrátka, začalo to tím, že za mnou přišla Minna Min, co prodává dole ve městě v jednom malém krámku dlouhé nitě a ostré jehly. Minna Min si přišla půjčit jedno deko cukru. Ale když s ním ode mne odcházela, potkala na schodech svou sestru Bezze Min. Bezze Min je známá kapsářka. Daly se přesto do hovoru, jsou to přeci jen sestry. Hovor příjemně plynul a Minna Min si ani nevšimla, že se cosi děje s jejím vypůjčeným cukrem. Jak ta se pak divila, když místo sladidla past na myši si domů přinesla. Chudák – neví ani teď, jak mi to vlastně má vrátit. A proto jsem tady a žádám vás, abyste v novinách o tom popravdě napsali a jako dodatek připojili, že nic mi vracet nemusí, že je ta půjčka už nadobro promlčená.

5. duben

Okna na jinou stranu

Nedaleko od domu, jenž vlastní pan Sühr, vyrostla obrovská houba. A tuhletu houbu našel jeho synovec Onne. Podřízl jí pilou, rozsekal sekerou, ve velkém kotli povařil, snědl a odešel za moře lovit lvy do lasa. Oženil se tam a založil universitu. Jeho strýc se to ale nikdy nedozvěděl. Měl okna na jinou stranu.

6. duben

Krátká povídka s pochvalou v samém závěru

To je teda fakt dobrý …!

7. duben

Jahodí, voda se slonem a biograf

Jahodí otřásá se v základech; to larva petrklíče jde nakoupit, cestou se k ní přidává vesnická kutálka a je z toho pěkný… siřičitan! Kváp, cák – tak strká se voda se slonem. Není-li to poslední výzva, je pak zbytečné chodit spát do kina.

8. duben

Falešné tajemství

MacEcho, podvedl jsi mne. Co jsi mi řekl, není žádné tajemství! Vždyť už celé město dávno ví, že Hans Horcke není Hans Horcke, ale úplně někdo jiný!

9. duben

Stloukání másla

Violoncellista si vzal žebřík, odnesl jej na dvůr, opřel o topol a vyšplhal se až nahoru. Bylo tam krásně. Kolem jeho uší létaly sojky, kdesi v dálce líbezně klavír hrál a vítr pěl ty nejkrásnější písně. Pak se však prudce setmělo, ze sklepa vylezl ohyzdný duch bývalého majitele domu a všem strašně vynadal. Slyšela to i violoncellistova teta a taky starosta Brack. Oba dva se hrozně lekli a začali rychle stloukat máslo.

10. duben

Odhalený podvod

Ovšem to, co zde, pánové, vidíte, není vůbec žádný vzácný gobelín z krajů orientálních, ale ten úplně nejobyčejnější koberec, jaký lze koupit v jakémkoliv obchodě, děl rozhodně odborník na slovo vzatý. Kdosi chtěl sice proti tomu protestovat, ale náhle oněměl a upadly mu všechny ruce, co měl. A tak se tedy stalo, že paní Oleyová svůj koberec vůbec neprodala a navíc ještě byla vystěhována ze svého domu, protože neměla z čeho splácet půjčku.

11. duben

Dílo

Akademický malíř se podrbal na nose a zas pokračoval ve svém díle. Asi po půl hodině ho začalo svědět ucho a tak se podrbal i tam. Pak to bylo něco na břiše, potom zas na patě… Když večer dílo dokončil a stanul v koupelně před zrcadlem, užasl. Něco takového vskutku ještě neviděl.

12. duben

Kosmonaut

Gagarine, Gagarine… Kdo jiný než ty!

13. duben

Bez odvolání

Rozhodli jsme se, že budete předložen k přešetření Vrchní zemské jakostní komisi, jelikož při poslední Vaší návštěvě u nás na úřadě jednomyslně jsme dospěli k závěru, že Váš vzhled, vůně i zralost nejsou zcela v pořádku. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání.

14. duben

Juch, juch!

Juch, juch! Cirkus přijel. Suřík upřímnosti kouše tě do akátu. Až první koupíš si lístek do lunaparku, pozvi mne pak na knedlíky!

15. duben

Pojištěn

Automobily se řítí ulicemi, lidé padají pod kola. Výškové budovy se hroutí, ze země tryská horká láva. Ale Dr. Kott je klidný. On je proti všemu pojištěn.

16. duben

Vosí hnízdo

Z domu naproti vyběhl Zurkot a hrozně křičel. Za ním vyběhl Klapot a začal jej hned zuřivě tlouci pěstí do zad. Za okamžik se otevřelo jedno okno a vyskočil z něj Prost. Doběhl k nim, svlékl si košili, zamával jí prudce ve vzduchu a začal volat: Hoří! Hoří! Klapot přestal bít Zurkota a dlouze se zadíval na stojan pouliční lampy. V tu chvíli kolem prošel městský strážník a zvedl se poklop kanálu. Z něj vylezl Mošt a začal všem blahopřát k narození syna.

17. duben

Co s vámi?

V opačném případě bychom vás museli zařadit mezi starší dorostence. Ale když zvládnete upéct krůtu nebo kuře, zvážili bychom i vaše zařazení mezi vrchní myče nádobí.

18. duben

I a divoké včely

Nespokojen s činností úřadů dal se I na filosofování. Vybral si k tomu opuštěný zlatokopecký srub na břehu divokého horského potoka vprostřed hlubokého pralesa. Poustevničil si tam spokojeně až do té doby, než jej navštívil medvěd Bhaq a požádal ho o pomoc při sběru lesního medu. I netuše, co to všechno obnáší, co starostí je s tím spojeno a žihadel, žádosti přislíbil vyhovět. Bhaq se přeci na něj obracel jako na lesního mudrce, ze všech obyvatel lesa nejmoudřejšího, a on toho musel dostát. Ale litoval toho pak, litoval… Od té doby I zanevřel na celý svět a stal se teroristou. A pokud neumřel, dodnes vlaky do vzduchu vyhazuje.

19. duben

Na památku

Co by ten za to dal, přesvědčoval Vor paní Oušlapovou, když jí v mosazné krabičce dával na památku starou rezavou podkovu, ten tohle dostat, tak se raduje až do Vánoc, to mi, paní, to mi věřte.

20. duben

Nelze bez něj žít

Dnes nesmím zapomenout zavolat do servisu, jak se tam daří mému mlýnku na maso.

21. duben

Nemocniční pokoj

Venku je tma, řekne si St. Richnin a odplazí se zas zpátky do postele. Znuděně se v ní povaluje a sem tam pozoruje strop nad sebou. Strop je však stále bílý, těžký a nehybný. Rozhoduje se, že se převalí na levý bok a bude se raději dívat do zdi. Asi půl hodiny na to se ve zdi objeví malé okénko a vypadne z něho velká nedopečená houska. Pak zas okénko tiše zmizí. Venku mezitím začne drobounce mžít.

22. duben

Vůně večeře

Jsou to dnes těžké časy, povzdechl si Mocarez a podepřel si hlavu pravou rukou. V levé držel bičík a čas od času s ním švihl o okenní parapet. Za jeho zády byl sotva slyšet potichu puštěný rozhlasový přijímač. Z kuchyně se linula příjemná vůně večeře. Matka ho sladkým hlasem volala, aby šel jíst. Mocarez plivl z okna, zahodil bičík a propadl se do pekla.

23. duben

Cesta do města

Vypravil se, ach vypravil, do města na trh sedláček šel. Koupit kravku pěknou, koupit tam chtěl, by mu mléko slaďoučké, běloučké, by mu den co den dávala. Přivstal si na to, přivstal, dřív než slunce vstával. Než slunce zlaté oči dříve otevřel. A do města přišel právě tehdy, kdy nad obzor jak krev rudé se ono vyhouplo.
Trh třikrát obešel, zboží různé si prohlédl, však kravku pěknou, jež by mu mléko běloučké, slaďoučké každý den dávala, neobjevil. Jak smutný, přesmutný byl, když domů s prázdnou z trhu šel. to jistě si dobře představit dokážete.
A zajisté se vám podivné zdát nebude, že Perunovi se na obětišti poklonil, jak starý zvyk velel, by on přání jeho mu vyplnil, že Peruna o kravku jeho vysněnou prosil. Nuže – přejme tomu sedláčkovi bez závisti jeho kravku. Ať se Perun, ať se nad ním slituje!

24. duben

Juan

Juan byl jednou jakýsi celý rozesmutnělý, a rozhodl se proto, že udělá něco pro své potěšení. A poněvadž byl to vladař uvážlivý, poradil se nejprve se svými rádci. Zavolal si Straku, Havrana a Drozda do svého paláce, svůj úmysl jim vyjevil a naznačil, že rady jejich očekává. Rádcové byli také uvážliví, a proto si raději vyžádali chvíli na rozmyšlenou. A když ta chvíle uplynula, předstoupili před něj s těmito návrhy: Pořiď sobě krásnou a chytrou ženu či loď hbitou nebo hřebce divokého. Juan jim za jejich rady poděkoval a poslal je spát.
Abych pravdu řekl, uvažoval po odchodu svých rádců, žádný z jejich nápadů se mi příliš nezamlouvá. Sám budu muset něco vymyslet. A poněvadž se říká, že ráno moudřejší je večera, rozhodl se i on jít spát. Avšak ani druhého dne za úsvitu, kdy ze spánku procitl, jej nic dobrého nenapadlo. A to Juana ještě víc rozesmutnilo. A v tom hlubokém smutku vzpomněl si náhle na čarodějnici, která v Diamantové hoře od Nepaměti žila. Tam půjdu, tam radu hledat budu, rozhodl se a hned se tam vypravil.
Přišel právě ve chvíli, kdy čarodějnice chystala se vařit nějaké lektvary. Nic zlého netuše na dveře zaklepal, dovnitř vstoupil, slušně pozdravil, hlasem laskavým dobrého jitra přál… A v slepici se proměnil.
Ta čarodějnice mrzutá byla, že zuby jí bolí, a proto ta nenadálá návštěva vladaře ji nijak nepotěšila. A tak se tedy stalo, že neuváženě zaříkávadlo coby zaklení z úst vypustila a vladaře v slepici proměnila. Zvláštní jen bylo, že v té chvíli jí zcela bolest zubů opustila, což bylo sice potěšitelné, ale…
Jak teď s vladařem naložit mám, lámala si hlavu, když navrátím mu podobu jeho, jistě mne za opovážlivost mou ztrestá… Ale takhle jej přeci nechat také nemohu.
Tři dny a tři noci oka nezamhouřila, rozhodnout se stále nemohla a Juanovi jen zrní sypala. Až čtvrtého dne krátce po půlnoci se rozhodla. S hlasem strachem roztřeseným zpětné zaříkávadlo vyřkla a s obavami očekávala, jak se Juan zachová. Ten však jen křepce ze země vyskočil, údy své ztuhlé protáhl a počal jí děkovat. Vida, že čarodějnice ničeho nechápe, celou záležitost jí osvětlil. A tak potěšeni byli oba. Čarodějnice, že ztrestána nebyla, a Juan, že prožil cosi výjimečného. Juan pak při odchodu jedno zrnko vzal si na památku a slíbil, že se jistě zastaví, když si rady vědět nebude.

25. duben

Antonín a Jindřich

Aby si to s tou hygienou nepřehnal, pošklebuje se Antonín Jindřichovi, který se drhne jako divý, všeho moc škodí. Jindřich jen mávne rukou a myje se stejně zuřivě jako dřív. Zničehonic mu však z hlavy vyráží jakési paroží. Jako nějakému jelenovi. Antonín se strašně rozchechtá, válí se po zemi…, najednou však zbledne, ukáže prstem kamsi k bývalé kavárně a umře. Jindřich si pohladí paroží a je mu najednou nějak líp.

26. duben

Pane doktore

Na téhle straně jste nějak růžovější než jindy, řekl bych až tak trochu do modra, prohlížel lékař pacienta, vás snad někdo nakopl, pane Yeckodt? A jak tak koukám, ve tváři jste nějaký rudý…
Pane doktore, já bych vám to i po pravdě řekl, ale bojím se, že skončím v blázinci jako ti všichni přede mnou.
Jen klid, klid… Mně můžete věřit. No tak – povězte mi, co se vám stalo. Opravdu – mě se nemusíte bát…

27. duben

Intenzívní pozorování

Koph se pozorně díval na dřevěnou desku stolu. Byl na ní rozsypán mletý pepř a sůl, obojí dohromady smícháno. Asi po čtyřech minutách intenzívního pozorování této směsi si Koph zlehka naslinil jeden prst a položil je na ten pepř a sůl. Chvíli tam prst nechal ležet, pak pomalu zvedl ruku a vsunul prst do úst. Pečlivě jej olíznul… To je zvláštní, pomyslel si, že právě teď se otvírají holičství a kadeřnictví.

28. duben

Čertův mlýn

Za lesem je Čertův mlýn. A co se tam děje? Stydno mi vyprávět, zarděl se lichvář a dál šel svou cestou.

29. duben

Klidné město

Co se kuriozit týče… Máte štěstí, něco by tu bylo. Asi před měsícem jsme ošetřovali nějakého potrhlého profesora, prý ho pokousal lední medvěd, a teď nedávno nám sem přivezli dva do sebe hrozně zapletené lidi. Oba dva tvrdili, že se poprali kvůli nějakému tajemství. Ne, jinak už nic. Tohle je docela klidné město.

30. duben

Nebuď sobecký

Jeho láhev je už docela prázdná, ale ta tvá ne. Na dně ještě trochu zbývá, vidíš…?! Měl byses s ním rozdělit. Stejně si měl dost. Vždyť se na to podívej, ty jeleny maluješ už mimo čtvrtku!

1. květen

Bloud

Symphon Symphonius se ztratil v hlubokém lese. Už dvakrát přišel na to samé rozcestí. Zkusím to tedy tudy, řekl si s nadějí a vydal se tím směrem. Šel tak si půl hodiny a pak spatřil v dálce před sebou nějaké malé světélko. To znám, rozhorlil se Symphon Symphonius, půjdu tam a nějaká babizna si mne pak upeče k večeři. Tak hloupý já zas nejsem, raději to vezmu jinudy, rozhodl se a vzápětí spadl do jámy na medvědy.

2. květen

Kdepak

Kdepak vůně čekanek, to tady nevedem. Nerozuměl jste snad?! Ne-ve-dem! Další!

3. květen

Proč zrovna toho?

Wolf Gröndstein si pozval na oslavu narozenin i jistého Gerhardta Weindorfera. To je dosti neobvyklé, protože Weindorfer je až příliš dobře znám tím, že vše shledává ne zcela patřičným. Pravda, pravda, nebude to asi až tak zlé, když vezmeme do úvahy, že takový Thomas Uttreich…

4. květen

Slunný den

Je krásný slunný den. Jindřich se vydal na procházku do parku. Jde vážným, pomalým krokem, shýbá hlavu, je-li větev příliš nízko, aby se parožím nezachytil, zdraví srdečně své známé… Nikdo se nepodivuje nad jeho zjevem, každý ho už dobře zná. Jen pan Med, ten ještě ne. Je ve městě poprvé, přijel tam jen na návštěvu. A jak naschvál se tihle dva potkají. Med sotva přemáhá smích a obličej se mu divně kroutí. Jindřich si však myslí, že je mu asi špatně, vyndává z kapsy hedvábný kapesník … V té chvíli se z nebe snese Anděl Slza. Klepne lehce prstem Meda do čela a pak zas tiše zmizí. Rázem se Jindřichovi velmi uleví… A Medovi citelně přitíží.

5. květen

Rozhodnutí

Učiním důležité rozhodnutí.

6. květen

Dotěrné otázky

Kam přijdu, když půjdu tudy? Do skladu květin. A tudy? Do montážní haly. A tamtudy? Nikam už!

7. květen

Jedno malé zapomenutí (a co z toho vzešlo)

Herrnetz toho rána zcela zapomněl, co to chtěl těm svým Pocklitzím vlastně tak důležitého říct. Že bych jim o té záplavě krásných květů v sadech a na lukách chtěl povědět, dumal, nebo o té včerejší střelbě dole ve městě. Já nevím, bědoval, já vůbec nevím, co jsem jim chtěl zajímavého sdělit. Herrnetz se z toho přemýšlení až roznemohl, po těle mu vyskočila nějaká velmi nepříjemná vyrážka, pekelně ho svědila a on se drbal a drbal a drbal. A kdyby nepřišel jeho pradědeček a nedal mu jakousi zázračnou mast, udrbal by se snad i k smrti. Herrnetz se pak rychle vyléčil a koupil si konečně poznámkový blok a tužku. Zbývá jen doufat, že mu ho některá z Pocklitz neukradne.

8. květen

Přeci jen je na Co se dívat…!

V televizi běží nový seriál.

9. květen

Šlechetný Vor

Tak si to představte, paní, jak je ten správce Vor šlechetnej. Podívejte, co mi krásnýho dal na památku. A to ho kdekdo přemlouval, ať to dá radši jemu, než mně, starý bábě. Hlavně prej ten neznaboh Tidiett se moc vo to přičiňoval. Vopravdu, jak říkám, ten správce Vor je šlechetnej čověk, to se musí nechat…

10. květen

Prosba

Dva úředníci z Vrchní zemské jakostní komise přesvědčovali jakéhosi mladého muže, aby jim podal jejich hole, jež uvízly v mřížkách kanálů. Mladý muž se proti tomu ohradil a byl zbit. Chtěl si stěžovat na policejní stanici, ale tam se jej nikdo ani neobtěžoval vyslyšet. Obrátil se tedy na Sv. Ízela, jenž už tehdy byl velmi znám tím, že lidem dokáže pomocí i v těch nejtěžších chvílích. Sv. Ízel pozorně mladého muže vyslechl, pokýval hlavou a slíbil, že s tím něco udělá. Pak zas zmizel.

11. květen

Do roztrhání těla

Hovořil tu snad někdo o té kometě, co se včera na nebi objevila? Kdyby ano, podal bych mu černou kávu a nějaké sušenky. A možná i nabídl nocleh… Není tu nikdo takový? Škoda.

12. květen

Dobrá rada zahrádkářům

Na Měsíci se dobře daří růžím i kopretinám, jsou-li vhodně zalévány.

13. květen

Odchod!

Jaktože jste mi to hned nenahlásil, poručíku! Všechno mohlo být úplně jinak!
Sám jste přeci říkal, že vás nějaká žádost…
Já že jsem něco říkal…?! Já?! Kdybyste mi to řekl včas, mohli jsme tu kótu dobýt!
Ale vy jste opravdu říkal, že vás ta žádost ze Zapadlé…
Tak vy si mně ještě dovolujete odporovat?! Jste okamžitě degradován! Okamžitě! Rozumíte?! O-kam-ži-tě! Odchod!

14. květen

Nikdy příště

Ovšem, ovšem, Dáme vám, co budete chtít. Ale hlavně už nás, prosím nikdy příště nenazývejte „proradnými veverkami“. To už bychom pak na vás nemohli být tak hodní jako dnes…

15. květen

Šalba

Ursus vyhlédl z okna. Zdálo se mu, že slyší venku na ulici nějaký podivný hluk. Ale nic nevidí. Vykloní se ještě víc. Zas však nic zvláštního nevidí. Zkusí se ještě víc vyklonit, ale ztratí rovnováhu, a vypadne z okna. Naštěstí bydlí hned v přízemí, okno je sotva půldruhého metru nad zemí. Ale i to stačí na to, aby si pořádně natloukl. Jak se tak sbírá ze země, najednou mu cosi padne do oka. Vida, našel jsem nějaké drobné, raduje se. Netuší však, že právě podlehl hroznému klamu. To, co se v blátě zalesklo, nebyly žádné mince, ale ocelová vrata od pekla. Běda mu, doplazí-li se až k nim a jakkoliv se jich dotkne. Skončí pak jako Mocarez a jemu podobní.

16. květen

Inkoust a mosaz

Můj zahradnický rýč je dnes obzvláště vzpurný, konvice a poštolky bere si na pomoc… A tak se tedy ptám: Nebojíš se ho? No – ty, ty s tím rajcovním kouřem kolem levého kolena, nebojíš se, opravdu se nebojíš mého krásného zahradnického rýče?

17. květen

Zákaz

Dovnitř nemůžete, rozkročil se vrátný ve dveřích. Ale já mám povolení! Ukažte! Tady. Sám starosta mi to podepsal. Ani to nestačí. Dovnitř prostě nemůžete. Je to zakázáno. A kdo to zakázal? Nevím, ale je to zakázáno.

18. květen

Koule

Uvnitř téhle koule je malá kostička z čisté mědi, ukazoval Nickel tu zázračnou věc všem okolo, a na té kostičce je napsáno, že Alum je podvodník.
To není pravda!, vykřikl dotčený Alum. Jde ráno pro brambory a najednou tohle. Koho by to nerozčílilo, že?!
Ale je!, bránil své tvrzení Nickel.
Není!, odporoval mu Alum znova.
Je!
Říkám, že není!
—
Skončilo to rvačkou, jak jinak. Dnes ještě oba leží v městské nemocnici. A koule? Ta se válí kdesi v prachu tržiště. A ten, kdo jí hledal, vždy onemocněl nějakou záhadnou smrtelnou chorobou. Zdá se, že je ta koule prokletá.

19. květen

Vidiny

A najednou vám všude byli mravenci! Hrůza povídat.

20. květen

Horká povidla

Já se ale mám, radostně si vyskakuje Sykot, dostal jsem nové vteřinové lepidlo. Oley, který mu to nepřeje, vylamuje si jeden zub a vhazuje ho do ohně. Pak pronáší nějaká zaříkávadla. Zbytek tohoto pochmurného příběhu se odehrává v hustém lese blízko kotle s horkými povidly v době kolem půlnoci. Čas od času vstupují do děje podivní odporně páchnoucí skřítci a jednou tam omylem zabloudí i čerstvě vyléčený St. Richnin.

21. květen

Máte?

Ne, na skladě je ještě nemáme. Ale když přijdete za týden, něco by se tam už možná našlo. Ne, nebojte, my to nesníme… Ano, pan vedoucí Desetník něco takového provedl, ale ten už tu dávno nepracuje…

22. květen

Boule na tvé hlavě

Sbíráš známky? Leštíš traktory? Smažíš drenáže? Pokud ano, nelez mi na očí! Je mi to totiž velmi nepříjemné!

23. květen

Estráda

Jednoho tam z hlediště vybrali, vodou jej polili, provazem svázali, do skříně zavřeli, magickou formuli pak vyslovili a on se znovu na svém místě objevil. Živ a zdráv. A také směšní klauni tam byli, výteční zpěváci, skvělý orchestr. Vtipní vypravěči. Příběhy neuvěřitëlné, příběhy podivné. Světla a barvy, slova a tóny. Rej těch nejkrásnějších žen a urostlých mužů. Smích a potlesk. Jakoby svět sám stanul na jevišti. Zkrátka – kdo lístek si koupil, neprohloupil.

24. květen

Výběr

Máš dvě možnosti, vysvětloval trpělivě Sedma Tuctu jeho šance, buďto si koupíš jízdenku na vlak a odjedeš na tu konferenci nebo sníš tuhle sardinku a zasklíš okno, které jsi rozbil. Dole už čeká taxík a sklenář. Tak si vyber…

25. květen

Přímluvce

Stačí se jen trochu přimluvit…
Myslíš?
Jsem si tím zcela jist.
Ale aby někdo…
Neboj, toho si nikdo nevšimne.
Tak dobrá…

26. květen

Na scénu

Zde je nutné provést výkop. A tady zas postavit věšák. Tam přijde vysavač a sem domovník. Ty kabely táhněte tudy. Tak – to je ono. Pane Buchar, na scénu…

27. květen

Vilibaldovo poslední dobrodružství

Vilibald Trühle vyskočil v plné rychlosti z vlaku. A přistál rovnou v zahrádce přednosty stanice. Při té příležitosti vyryl ze země vzácný zlatý šperk. Přednosta stanice byl tomu velmi rád. Jásal a jásal, až úplně zapomněl proč. Ale když se znovu na Vilibalda podíval, vše mu došlo. Vzal rychle lopatu a rýč, zakopal Vilibalda hluboko do země, místo osázel růžemi a vydal se za znalcem, aby zjistil, jakou že to ten starý šperk má vlastně cenu

28. květen

Telefonát

Já vás opravdu strašně špatně slyším. Mluvte, prosím, víc nahlas. Říkáte: Blecha? Aha – plech a dřevo. Promiňte, já vás skutečně skoro neslyším… Co? Co jste, prosím, říkal? Haló, haló…

29. květen

Velký požár

Na obzoru cosi vzplanulo. Dohadovali jsme se, co by to tak asi mohlo být, ale jak se později ukázalo, nikdo z nás pravdu neměl. Koho by taky nenapadlo, že to hoří sama velká Porucha?!

30. květen

Zase on

Zase ten Vasil! Proč on stále musí tropit nějaké neplechy?!

31. květen

Archiv

Sučko Gigant hleděl do prázdna. Kolem tajemně ševelil prach tiše se snášející na police k prasknutí napěchovanými bytelnými koženými vazbami pevně svírajícími tlusté svazky starých úředních aktů a venku se pomalu smrákalo. V archivu byl úplně sám a to měl Sučko Gigant rád. Mohl v klidu o čemkoliv přemýšlet, nic a nikdo jej nerušilo. A proto si neoblíbil paní uklízečku, která chodila do archivu prach stírat. Nenavykla si totiž chodit alespoň trochu pravidelně a tu Sučka Giganta rozčilovalo…
—
Paní Hela se ještě nevrátila?
Ještě ne…

1. červen

V zájmu společnosti

V zájmu společnosti je vás udržet v čistotě. Proto se raději nebraňte a uposlechněte ihned příkazů vedoucího hygienika. Neuposlechnutí jejich trestá se totiž vysokou peněžitou pokutou anebo i žalářem.

2. červen

Stranou dopravního ruchu

Deset se zaklonil a rozhodil rukama. Všiml si toho Alfréd Luck a hned ho napodobil. Nějaká mladá žena se zasmála a v mléčném baru vyskočil z kávovaru bílý havran. Ve vedlejším domě upadlo domovníkovi na nohu těžké závaží. Lékař, který jej přišel ošetřit, měl tři oči a také tři ruce. Říkal, že zná nějakého výborného advokáta.

3. červen

Nepříjemný člověk

Víte, že nás stále obtěžujete?!

4. červen

Spravedlivý trest

Dva úředníci z Vrchní zemské jakostní komise, kteří před nedávnem zbili na ulici nějakého mladého muže a doposud nebyli za to potrestáni, náhle při jedné partii šachů splynuli v jednu osobu s nestvůrně velkou hlavou a směšně malýma nohama. A tato nová osoba byla po roce oficiálně prohlášena za vzhledově zcela nepřijatelnou a z lidské společnosti jednou provždy vyloučena.

5. červen

U mostu

Sejdeme se u mostu, navrhl ten v dlouhém černém plášti a klepl se střevícem přes prsty pravé ruky.
Souhlasím, je to dobré místo k setkání, kývl na to hlavou druhý v sobolí čapce a třikrá krátce hvízdl.
Takže zítra večer u mostu, ujišťoval se prvý.
Ano, zítra večer u mostu, potvrdil dohodu druhý a odešel do tmy.

6. červen

Lakota

Dej mi taky!
Nedám!

7. červen

Klobouk

Hermína se měla setkat s panem Medem. K setkání ale nedošlo, pan Med měl prý jiné starosti. Schůzku odložil na jiný den. Tento den. Hermína čeká a čeká a čeká. Zdá se už, že pan Med znovu nepřijde… Nakonec se přeci jen objevil. A měl na hlavě hrozně velký a vysoký klobouk. Že by náhle oplešatěl, přemýšlela Hermína, ale to by přeci na to tak něco obrovského nepotřeboval. Vrtalo jí to hlavou po celou dobu, kdy spolu hovořili, ale na nic kloudného stejně nepřišla. Pan Med jí své tajemství neprozradil.

8. červen

Solné doly

Surovče!
Grile!
Domů…!
K noze!
Syp, syp!
Dynamit – to chce cit!

9. červen

Nekupte to!

Udržovaná střecha, nedávno znovu natřená okna, nová omítka, čerstvě zastřižený trávník a hlavně: žádný zápach, žádná plíseň. No – nekupte to!
A co ten duch, říká se leccos…?

10. červen

Nesmělý člověk

Hans Horcke si vzal židli, vyšel na zápraží, postavil jí tam, posadil se pohodlně, nacpal dýmku voňavým tabákem a zapálil si. Spokojeně si pokuřuje, když tu jde kolem nějaký mládenec s oběma rukama v sádře. Hans si říká, že by s ním bylo zajímavé pohovořit. Zve ho tedy k sobě. Mládenec se zastaví, chvíli se rozmýšlí a pak jde k němu. Posadí se na vyhřátou kamennou podlážku a mlčí. Hans nespokojeně zabafá, ale mládenec zase nic. Nakonec to Hans nevydrží a zeptá se přímo: Jsou snad němej, mladej muži.
Ale ne, mládenec na to, jen se hrozně stydím.
A pročpak_
Chtěl bych se na něco zeptat, ale nevím jak na to.
To je jednoduchý – ptám se a nepřemejšlím nad tím!
Dobře. Chtěl bych vědět, začal mládenec nesměle, chtěl bych…
No – co_
Prostě – chci vědět, jestli jste skutečně Hans Horcke. Víte, kamarád mi nechce věřit, že jste, a tak se vás tedy ptám, jestli jste nebo nejste…

11. červen

Olgoj chorchoj

V dálce před námi se začalo cosi hýbat. A čím blíž jsme tomu byli, tím více se to velkému bílému červu podobalo. Že bychom toho bájného Olgoje chorchoje přeci jen našli?, tázavě jsme na sebe pohlédli a s nadějí jsme se tomu neznámému tvoru rozběhli vstříc…

12. červen

Odstěhoval se

Vincent Pant se náhle z naší čtvrti odstěhoval. Nikomu nic neřekl a z města odešel. Snad už ho netěšilo být nejinformovanějším z nás. Anebo se zamiloval. Anebo se zadlužil. To nejspíš, těžko lze přeci nějaké peníze vydělat, když jen po sousedech chodíte a chlubíte se, čím jen můžete.

13. červen

Poznatek

Studený vítr – studené i nohy.

14. červen

Elektrická

Je to daleko, chlapče, daleko, předaleko… Za třemi sty transformátory, stem a jedním ohradníkem a nejmíň kopou kabelů…

15. červen

Nevlídné počasí

Dešťové kapky zprudka dopadaly Gerhardtu Weindorferovi na jeho plešatou hlavu. Vítr mu serval plášť a blesk roztavil památeční hodinky.

16. červen

Jeřáb

Jak vám říkám, rozčiloval se Bedrna, je to past. Past a nic jiného. A vy jim tam lezete. Já se vám divím. Věk už máte, ale rozum asi ještě ne, jak vidím.
Ale já…
Co vy?!
Vezměte prosím do úvahy, že …
Co bych bral do úvahy?! Nic nebudu brát do úvahy! Když vám někdo řekne: Čekáme tě, Josef, na jeřábu v přístavu, je to vždycky podezřelé. To si zapamatujte! Pořádně, setsakramentsky pořádně! Jinak si pak nechoďte stěžovat, že se vám něco stalo.

17. červen

Proměny

Choudy je zděšen. Jeho jediná kráva se zničehonic proměnila v odporně páchnoucího skřítka s obrovským červeným nosem a umaštěnou černou čepičkou na hlavě. Volá pro zvěrolékaře, ale ten jen bezmocně krčí rameny. Skřítek začíná být nesvůj a srší z něho elektrické výboje. Puch už je absolutně nesnesitelný… Choudy se probouzí a nevěří vlastním očím. Na stole před ním tančí mazurku oživlý syreček.

18. červen

Jablka

Již zdálo se, že konečně pohlédne té neznámé dívce přímo do tváře, znovu však nenašel k tomu dostatek odvahy a tak raději dál hleděl na větve mladé jablůňky obsypané nezralými plody.

19. červen

Smůla lepí se mu na paty

To byl ale den, vzdychl si správce Vor a pohladil proti srsti tygra, který se mu pod nohy připletl, nejprve mi Lamstromovi řeknou, že se jim zdá, že ten jejich strom moc rychle roste, pak zas ta bába Oušlapová chce spravit hodiny…, no – a teď tenhle pes nebo co to je. Jau – nech mě, nech mě…!

20. červen

Stížnost

Už vám nevěřím. Chtěl jsem odšťavňovač, poslali jste mi plašidlo na krtky. Objednal jsem si stříbrnou vázu, dostal jsem projímadlo. Co tam děláte? Můžete mi to nějak vysvětlit?

21. červen

Slunovrat

V kopcích začalo podezřele harašit. Ze země vyskakovaly různé skrčené postavy, ze stromů padaly velké černé housenky. Po setmění sem tam se ztratil nějaký ten pes nebo malé dítě. A pak… Pak na mořském břehu vyrostlo nové krásné město.

22. červen

Do tanečních

Co když si tě spletou s rozmrazovačem, lekal se pan Rouben, když viděl, v co oblečena odchází jeho dcera do tanečních.
Neboj, otče, vím až moc dobře, že si mne s něčím tak nízkým nespletou, uklidňovala jej dcera, mám totiž s sebou tohle. A po těch slovech vyňala z levého střevíčku malinkého kovového střevlíka.

23. červen

Drobné

Máš drobné?
Ne!
A máš aspoň nějakou tužku a papír?
Ne!
A co vlastně máš?
Nic!

24. červen

Malá rýpnutí

Masakr v dietním párku. Brutální pohovory s ředitelem gymnázia. Automobilové nehody. Maso! Levné maso! Nerýpej mne těmi zápalkami, víš přeci, že kácím statné stromy u nás v lese!

25. červen

Stopy času

A vy si stále myslíte, že jste krásný a moudrý?

26. červen

Cosi neslýchaně ohavného

Ohavné, ohavné!, vykřikoval starousedlík, když spatřil nové příchozí, neslýchaně ohavné!

27. červen

Kalamity

Ze zdí našeho domu začala náhle tryskat voda. Tryskala všude – v kuchyni i v ložnici, na chodbě i na půdě. Nikdo nevěděl, odkud se stále bere. Přežívali jsme na jediném suchém místě a tou byla předsíň. Už jsme se chystali z domu odejít, ale řemeslník Wrud nám slíbil, že se pokusí něco s tím udělat, a tak jsme ještě zůstali. Přinesl si nějaké nářadí a pustil se do díla. A vskutku, do tří dnů voda přestala téct. Škoda jen, že naší radost kalí teď ten hrozný zápach šířící se po celém domě.

28. červen

Neznámá slova

Hadrana, vrahníka o podal sec ukradal, vykřikoval tahleta slova hlídač parkoviště a díval se přitom kolem, zda si toho někdo všimne. Ale nikoho jeho křik nezajímal. Všichni se sklopenými hlavami někam pospíchali a tlumeně pokašlávali.

29. červen

Rafinovaný úsměv

Hubnete, hubnete?, vyzývavě se poptávala stařenka jedné obtloustlé slečny a rafinovaně se usmívala.
Ne – jen devítku přičítám k jedenáctce, čtyřku násobím sedmičkou, odpověděla nesměle ta slečna a zarděla se.
A – vzdělaná, vzdělaná…, pokývala stařenka významně hlavou a odešla.

30. červen

Elm Street, 9:00 P.M.

Twarroh ze zásuvky vytáhl dlouhý ostrý nůž, rozbalil promaštěný papír, vyjmul z něj nádherně vonící slaninu, položil jí na prkénko, rozkrájel na kostičky, vysypal na již rozpálenou pánev, osmahl a zamíchal se třemi vejci. Když bylo jídlo hotové, pánev rychle stáhl z plotny, slaninu s vejci vysypal na talíř, pánev odložil stranou a talíř na stůl. Ukrojil si pořádný krajíc chleba, posadil se ke stolu a pustil se do jídla. Dobrou chuť, Twarrohe!

1. červenec

Nezbývá ti nic jiného

Už pletou se ti všechna města, kterými si kdy projížděla? Už nepoznáváš všechny nehty, co si kde ulámala? Pak tedy nezbývá ti nic jiného, než navštívit svobodného elektrikáře.

2. červenec

Z románu

Ach – vy jste ten démonickký Arthur ze Smaragdového lesa, šeptla Sissy a v mdlobách klesla do proutěného křesla.
Ano, jsem to já – Arthur, o němž se všude v kraji vypráví, že v lese tom kupčíky i jiné pocestné přepadám!, zvolal loupežník hrdě a proskočil oknem.

3. červenec

A z korespondence

… dnes se vyčasilo, bylo to již nanejvýš potřebné, ty hrozné lijáky, ty divoké bouře…, celý, celičký týden pršelo a bez přestání, představ si. A to jistě také nevíš, že soused Kouba si zlomil nohu, když nosil starej Purce brambory ze sklepa…

4. červenec

Červená kost v skříňce schovaná

Iškore Hutlaoputl si jako každého jiného dne vyšel na malou zdravotní procházku. Jde ulicí Na drobečku, klidně se po domech okolních rozhlíží, když tu – jakési zoufalé psí vytí a divý štěkot se z jednoho průjezdu ozývá, jako když se dva psi o kost rvou. Ještě aby si tak ublížili, pomyslel si Iškore Hutlaoputl, nebo – nedejbože, aby nějakého kolemjdoucího pokousali … Jdu to napravit, rozhodl se rázně a zamířil do průjezdu. Přišel však pozdě, domovník dům ten spravující koštětem a řemenem psy právě rozehnal. Stihl se však ještě tomu domovníkovi do rány připlést, když jakýsi předmět po nich házel. A tak se stalo, že náš milý Iškore Hutlaoputl kostí do hlavy dostal na své malé ranní zdravotní procházce. Naštěstí to hod prudký nebyl a tak vážnější újmy nedošel. Se zájmem zdvihl Iškore Hutlaoputl tu kost a podivil se: Ta kost je zelená! Ne, nebyla, jak by se mohlo zdát, nabarvená. Prostě jak jiné kosti šedavé či žluté bývají, tahle sytě zelená byla. To je ale podivná kost, pomyslel si Iškore Hutlaoputl a vzal ji s sebou domů.
—
Dlouho pak tu kost ve vitrínce v přijímacím salónku na památku schovanou měl, hosté se jí podivovali a on jim vždy ochotně vyprávěl, jak k ní vlastně přišel. Avšak náhle jednoho letního dne kost celá zčervenala, jak od krve byla. Takovou ji přece hostům ukazovat nemohu, usoudil Iškore Hutlaoputl a kost do malé skříňky schoval. A v té skříňce leží podnes.

5. červenec

Ochránce

Kolem našeho domu někdo chodí, zdvihl Kolbukunos varovně prst.
Ne, nikdo tam není, ujišťovala jej jeho žena.
Ale je! Jdu se tam podívat, odporoval jí Kolbukunos a vzal si s sebou flintu … A vrátil se až za čtyři dny, beze zbraně sice, zato však s novým účesem a koňským sedlem na zádech.

6. červenec

Automobil

Je krásný! Je rychlý! Je tvůj, pokud mi to dáš…

7. červenec

Dvojí omyl

Uf – to jsem si oddechl! Už jsem si myslel… Ne! Ne – to snad ne! Nechte mne být!

8. červenec
Plovárna

Nesvač tu píďalku. Je přeci pondělí. Na okně máš plavky, jdi si raději šipku skočit!

9. červenec

Klíčovou dírkou

Nevěřím vám, pohrdlivě vydechla Sissy, nevěřím vám, že jich tolik sníte!
Ale sním, sním, milé děvče, pochechtával se Brouck, a ještě si přidám!
Ne! Nikdy!
Ale ano! Třeba hned teď!
Dobrá, vezmu si plášť, projdu se po zahradě a až se vrátím, nezůstane na stole ani drobeček.
A vskutku, když se Sissy vrátila, nic takového na stole ani pod ním nenašla. Nenašla však ani Broucka a to jí poněkud vyvedlo z míry.
Kde by jen mohl být, ptala se sama sebe a začala nehty rozrývat omítku.

10. červenec

Ujištění

Je vám už to nyní zcela jasné?

11. červenec

I znovu na místě činu

Jednou poté, kdy zas I provedl nějaký teroristický útok, stala se taková zvláštní věc. I jde asi tak za týden se podívat na místo svého činu a potká tam hrozně vysokého člověka. A ten ho uctivě zdraví, klaní se mu a podává mu takovou malou zlatou spirálku. I si ji bere a v tu chvíli před ním stojí drak a plive oheň. I se dá na útěk a cestou tu spirálku ztrácí. V té chvíli mu kdosi podrazí nohy. I se chvíli kutálí z kopce dolů, potom se zarazí o nějaké kameny a začne láteřit a rozhlížet se kolem, kdože mu to nepřeje. A vidí zas toho dlouhána. A ten mu znovu podává jakousi zlatou spirálku. I jí odmítá a vmžiku se ocitá na druhé straně světa. Tam už se ta divná osoba nikdy neobjevila.

12. červenec

Noc z 12. na 13. července

U. H. van der Aack spal té noci v městském parku pod košatým stromem. Snad kaštanem, snad lípou – to již ani on sám neví. Podivné sny měl, můra děsivá pozřela jej zcela. I lišce kolem jdoucí v čase tom půlnočním Strach uši sklopil a nohám rychlost blesku dal. Až do svítání se pak v úzkostech třásla. Hvězdy té noci neobyčejně jasně zářily, Luna ještě podivnějším úsměvem kraj trápila… A obrovský černý motýl se jako mrak dusný nad temnými vodami jezera vznášel jak předzvěst časů zlých. Ale ráno opět slunce vyšlo jako každý jiný den a vše jak před tím bylo.

13. červenec

Ruka

Wuzza se sklání nad talíř, aby si nabral polévku. Najednou však ze stolu vystřelí jakási ruka a sebere mu talíř i lžíci. Wuzza se rozpláče. Ruka se znovu objeví a bodne ho kapesním nožíkem do nohy. Wuzza začne křičet hrůzou a utíká pryč z jídelny.

14. červenec

Badatelé

Lupu máte? A křesací kamen též? Ano? Tak to pojďte s námi.
A kam?
Uvidíte!

15. červenec

Určité pochybnosti

Nelze vám, mladíku, nelze vám nic vytknout, děl pan továrník Šindela klidně, pilný jste, pečlivý, paměť dobrou máte, do práce včas chodíte… Vskutku – nelze vám nic vytknout. Jsem s vámi naprosto spokojen. Přeji vám z celého srdce, ať se vám takto i nadále daří. Můžete jít. Nashledanou.
Ignaz rozloučil se s mírnou úklonou a odešel. Na chodbě musil se posadit na lavici, tak silně byl rozrušen, že až mdloby na něj přicházely. Jistě to není náhoda, že pan továrník nechal si mne dnes hned po ránu k sobě zavolat, trápil se Ignaz a čelo jeho se vrásčilo. Pravda, ničeho mi nevytkl, ale přeci by mne jen kvůli tomu, že chce mi říci, že se mnou je spokojen, přeci jen kvůli tomu by mne nevolal. Jistě mi chtěl něco vytknout, ale na poslední chvíli si to zřejmě rozmyslil.
Co říci teď kolegům mám, trápil se dál Ignaz, když se navracel do své kanceláře, mám jim snad povědět, že jsem byl pochválen samotným panem továrníkem? Určitě by si o mně pomysleli, že chlubil jsem, že nad ně hodlám se vyvyšovat… Mlčet však také nemohu, tím bych jen podnět k dohadům dal. Ne – jíti tam nemohu, rozhodl se a obrátil se prudce k východu z budovy úřadu. A od té doby nikdo Ignaze neviděl.

16. červenec

Nocležník

Yeckodt si chtěl lehnout do své postele, ale kdosi tam už spal. To ho velmi překvapilo, žádnou návštěvu ten den nečekal. Vzbudil toho člověka a zeptal se ho, co dělá v jeho posteli. Dotyčný se mu představil a řekl, že spí. Venku se mi nechce na noc zůstávat, je to velmi nebezpečné, dodal ještě ospale a otočil se na druhý bok.

17. červenec

Desetník znovu vedoucím

Myslím, že není dobré jim dávat tak velké koláče, napomínal Desetník své podřízené, mám dojem, že by jim stačily i menší. Ale pane vedoucí, oni mají hlad, oponovaly mu slečny od výdejního okénka. A kdo ho nemá, odsekl jim vztekle Desetník a s nosem vzhůru odkráčel z kuchyně.

18. červenec

Běžec

Ještě kousek, ještě kousek, ještě… Ach ne, on mne předběhl. Ten skrček mne drze předběhl!

19. červenec

Klub

Stojí ti to za to, vyptával se trochu vyčítavě Gabriel svého tchána, mne stále takhle ostouzet před úřady?
Stojí, chlapče, stojí, ujišťoval jej tchán, stojí mi to za to.
Dobrá, nedá se tedy nic dělat, povzdechl si Gabriel a podepsal přihlášku do klubu pilných čtenářů knih o rybolovu a spřízněných oborech.

20. červenec

Ale co

Ale co, koupíme si šokové destičky, klavír je stejně rozladěný a jezevčí sirup prská ti do tváře…

21. červenec

Úlovek

Tohleto je ta ryba, co jsi ulovil?
Ano – to je ona.
Není nějaká divná?
Jak divná?
Mně se nezdá…
Co se ti nezdá?
Ale nic.

22. červenec

Ve víru

HAS HO!, křičelo ze všech stran. Slabý vánek pokoušel se nadzdvihnout plachtu kočovného vozu, když tu… Věž z ohňů! Otočil se Petron kolem vlastní osy a Da-Ka proplul úzkou stokou mezi domy kdesi v Benátkách. Inkoust modrozelený se vypařuje, sténá… Mech Da-Ka a kohout Petron – ti smíšci, ti výtečníci! Kde konec jim je? Usínej poznovu, milý čtenáři, usínej…

23. červenec

Tikot hodin

Matko, hodiny v kuchyni jistě se zastavily!
To se ti jen zdá, otče, to se ti jen zdá.
Nezdá, matko, nezdá. Tikot jejich neslyším.
Dobrá, otče, půjdu se tam podívat.

24. červenec

Veselý to člověk

Milovan Nebojsa potkal na ulici vetchou stařenku. Zaradoval se a šel zas dál. Za náměstím se srazil s vrchním školským inspektorem a upadl na zem. Opět se zaradoval a pokračoval v cestě. Těsně před jeho domkem na něj někdo vystřelil, ale nebylo to nic vážného, jen prostřelené rameno. Doběhl domů, ránu si ošetřil a pak se smál až do večera.

25. červenec

Ubytovaný

Na noc mi dejte lžíci polévky a navlékněte mi teplé ponožky. Máte tu docela chladno. Ty kamenné zdi sem nepouštějí moc tepla, viďte. Jo – abych nezapomněl, prosil bych vzbudit ve čtvrt na devět a k snídani, jestli mohu poprosit, bych si dal topinku se sýrem a česnekem. K tomu vlažnou hořkou černou kávu. Dobrou noc!

26. červenec

Kýchnutí

Blado si jednou kýchne tak silně, že to slyšet bude až ve vedlejší vsi…

27. červenec

Cíl

Budu krásný, moudrý a šlechetný!

28. červenec

Žula

Kolem nás rozhostilo se znovu ticho. Nedaleko před námi rozevřela se zem a z těch míst vyšlehly plameny. Vzápětí vylétli komáři z bažin a začali se shánět po krvi. Hugo zakopl a roztříštil si lebku o kámen. Bylo nás zas o jednoho míň.

29. červenec

Krabice

Něco v ní hrká. Něco se v ní mele. Něco… Že by snad…?

30. červenec
Darmo sulcem třásti

Odpadlo z tebe cosi. Ale nevšímej si toho příliš. Mohl byses polekat. A to by vůbec neprospělo tvému zdraví. Srdce v pořádku nemáš, plíce ti dosluhují… Cože to blekotáš? – Ne, neboj, to se ještě stihne. Přeskočím plot, vytrhnu kedluben, zatočím pometlem… a bude! Všichni se pomátnou z toho, jak to bude krásné. Nuže – osedlejme se!

31. červenec

V pravé poledne

Slunce pere do střech. Suchý vzduch se tetelí horkem. Za každým krokem se zvedá oblak prachu.

1. srpen

Řeka

V řece plave cosi obrovského. Nehýbe se to, nevydává to žádné zvuky, nedýchá to. Zkoušeli jsme to probudit křikem, házeli jsme po tom kamení, ale nic se nestalo. Teď se ti nejodvážnější chystají k tomu připlout na loďce.

2. srpen

Pečivo

Ňraf, ňraf kousnul mne hrozný žiraf. Fuj – to je ale… houska!

3. srpen
Neopatrný návštěvník parku

Zlomil jste mi větev, člověče, obořil se dub na neopatrného návštěvníka parku, musíte být za to co nejpřísněji potrestán. Neopatrný návštěvník parku vyděšeně vykřikl a vzal do zaječích. Dlouho se z toho šoku nemohl vzpamatovat, stále ve snech slýchal hlas toho dubu, stále cítil dotyk jeho větví.

4. srpen

Divná nálada

Au – proč mne bodáš tím kružítkem!? A proč mi sypeš tuhy do polévky? Podívej – já to nemám rád, tak toho laskavě nech! A nevymlouvej se, že zas máš nějakou divnou náladu!

5. srpen

Příděl jídla

Všichni z našeho domu xi dnes jdou vyzvednout do centrálního skladu svůj příděl jídla. Byli jsme vylosováni skoro jako první v měsíci. To nás velmi potěšilo, ale děláme si starosti, jak to dopadne příště.

6. srpen

Nový spolubydlící

Toho dne večer Dr. Cen hledal v zásuvce nějaké hřebíky a kladivo. Potřeboval nutně spravit poličku v koupelně. Šmátral a šmátral a najednou vám něco skočilo na záda a kouslo ho to do ucha. Dr. Cen se ohnal po tom neznámém tvoru rukou a snažil se ho setřást, ale marně, drželo se to jako klíště. A ke všemu to stvoření začalo ještě mluvit takovým tím protivným skřítkovským hláskem: Já jsem Hihi a budu u tebe bydlet. Já jsem Hihi a už se tě nikdy nepustím!

7. srpen

Zeď

Tato zeď je velmi dlouhá a nesmírně vysoká, silnější než jiné. Jestli chcete, přivezeme vám ji až do domu. A zadarmo.

8. srpen

Otrava

Netočí se ta deska pozpátku?
Ne, co vás nemá, netočí se pozpátku. Jakpak by taky mohla.
A není puštěná trochu rychleji nebo možná i pomaleji?
Heleďte se…

9. srpen

Kapsa

V té kapse mám cvrčka, říkal nám vždycky Hluk, když nás někde potkal. Ale nebyla to vůbec pravda. V té náprsní kapse nosil jen a jen krabičku od zápalek. Víme to, protože jednou, když spal, vše vyzradil. Mluví totiž ze spaní. A navíc je taky náměsíčný.

10. srpen

Ticho

Jednoho dne se v naší jeskyni rozhostilo naprosté ticho. Žádné zurčení vodopádu, žádný tichý brukot medvědů v sousedství, nic takového nebylo slyšet. Jen naprosté ticho, až nás z toho uši boleli. To je divné, pronesl do toho ticha můj otec. Je to divné, souhlasili jsme s ním. A do týdne jsme se odstěhovali. Teď žijeme poblíž nějaké dálnice a jsme naprosto spokojeni.

11. srpen

Kazimír a jeho sestra

Kazimír se rozpustile pochichtával a jeho sestra strnule hleděla kamsi do dáli. V kleci, která stála před nimi na zemi, prováděl Al-Sulfát své chemické pokusy. Jedovaté výpary stoupaly vzhůru k nebesům a dolů padaly mrtvé vlaštovky.

12. srpen

Dopravní prostředek

A támhle u zábradlí mám uvázaného osla!

13. srpen

Kromě toho

Kromě toho se Šereda Šílený zamiloval do děvečky Lízy a počal se s ní scházet. Když na to Ohyzda Nepěkná přišla, hned to za tepla tatíčkovi žalovala. A ten to vzápětí otci Šeredy Šíleného šel povědět. Naštěstí zbraní neměli, takže vše jen rvačkou skončilo a rozvodem. Snad dobré pro příště bude, že Líza je sirotek.

14. srpen

Jedovatý had

Hele – zmije! Jak je veliká a jak vztekle kouká!

15. srpen

Výzkum

A mizí v téhle díře i něco většího? ptal se badatel svědka události.
Ne – zatím jen blechy a sem tam i vši.
A jak je to tady dlouho??
Asi tak tejden, možná i dýl…
Máte nějakou kost
Kost?
Ano – kost. Rád bych něco zkusil
No – nějaká tam možná ještě zbyla… od oběda.

16. srpen

Dřevo

A jak se teď cítíte? ptali se ho starostlivě po tom všem
Jako dřevo.
Jako dřevo?
Jo – jako dřevo

17. srpen

Zatáčka

Máte ještě zmrzlinu?

18. srpen

Psal Lindenbergstadter Tageblatt

Lindenbergstadt, 18. srpna t. r.: Pastevci Gotliebovi ovci tříroční orel převeliký unesl. Dnes ráno zaslal nám tuto zprávu polním telegrafem zpravodaj náš a soused nešťastného pastevce Gotlieba pan Faax. Sdělil nám také, že chystána je již lovecká výprava, jíž účastniti se bude též i nový pan nadlesní U. H. van der Aack. Zdar jejich výpravě!

19. srpen

Vně

Soumar zůstal venku. Nestihl doběhnout včas ke dveřím. Je ho veliká škoda. Byl to dobrý plavec a starostlivý předseda klubu. Abychom teď volili nového.

20. srpen

Budík

Co to tady zvoní?, ptala se rozespale Valérie.
To je ten dárek, co jsem ti včera koupil v tom novém obchodním domě, odpověděl jí Vasil něžně, doufám, že máš radost.
No to teda mám, ušklíbla se Valérie, radostí skáču až do stropu.
To jsem rád, že se ti tak líbí, zamumlal ještě Vasil a spal dál.

21. srpen

Aukce

Dále tu máme jednu vidličku a kopací míč. Má někdo zájem? Ne? Dobrá – vy zbývající nám vraťte vstupenky a běžte domů. Zavíráme. Běžte už nebo vás pokropíme.

22. srpen

Návrat

Rezavý si nalil kávu do svého oblíbeného hrnku a zakousl se do rohlíku. Bylo osm hodin. Venku svítilo slunce a kdesi v dáli bylo slyšet nějaký křik. Ten po chvíli utichl. Rezavý překvapeně zvedl oči. Takový klid ve městě už dlouho nezažil. Opatrně přiskočil k oknu a poodhrnul záclonu. Zdálo se, že jej nikdo nezaměřil. Chvíli počkal a teprve pak jí odhrnul ještě víc… A omdlel radostí. Po ulici šel Symphon Symphonius, všemi již za mrtvého pokládaný, všemi dávno už oplakaný.

23. srpen

Vzpomínáš?

Určitě loni v srpnu jsi ho potkala… Ty si ho už nepamatuješ? No – přeci ten, co ti tak mával čtyřmi tykadly…

24. srpen

… ale všem bylo jasné…

Zabýváš se až příliš těmi podrobnostmi, káral Holoubek svého kolegu, je to nepřehledné, nemá to pevnou stavbu, nikam to nevede… Kolega nedal sice na sobě nic znát, ale všem bylo jasné, co si právě o Holoubkovi myslí.

25. srpen

Léčitel

Trochu kolem vás budu tancovat, a pak na vás vykřiknu. Ale jen trochu, tak se nelekněte.

26. srpen

Na dně

Je tam moucha, zatvářil se Glob kysele, když dopil svůj pohár vína.

27. srpen

Soulad

1. Z údolí stoupaly omamné vůně slavnostních jídel.
2. Bodla mě vosa.
3. Byl jsem zadržen pohraniční stráží.
4. Mám hlad a žízeň.

28. srpen

Vzadu

Já vám už nestačím, zoufal si Xaver, ale přesto dál polykal prach za vozem. Běžel za nimi už nejmíň dvě a půl hodiny, ale oni se ještě nad ním neslitovali a nevzali ho mezi sebe. Nemohu se však zastavit, pobízel se dál k běhu Xaver, mysleli by si pak o mne, že nestojím o jejich přízeň. A to by bylo mnohem horší, než jen za jejich vozem běžet. Mnohem, mnohem horší…

29. srpen

Na továrním dvoře

Stvol o cosi zakopl a upadl na zem. Ryba si ho nevšiml a upadl taky. Oba dva si nějaký čas v prachu poleželi, pak vstali, oprášili se navzájem, rozloučili se a každý šel po svém. Na nebi začaly vycházet první hvězdy.

30. srpen

Ohnoutek

Je tu někde nějaký ohnoutek? Rád bych si ho prohlédl. Říká se, že takový ohnoutek umí čarovat. Ptám se tedy naposledy: Je tu někde nějaký ohnoutek? Dobře jeho majiteli zaplatím, neprohloupí, kdo mi jej prodá. Lískový jsem já oříšek…

31. srpen

Brambor

Máš hlad?, zeptala se.
Ano, mám, odpověděl.
Vezmi si brambor, nabídla mu.
Ano, vezmu si brambor, souhlasil a pustil se do jídla.

1. září

Anomálie

Archeolog pečlivě obhlížel svého přítele… Ty Mede, povídá po chvíli, co ti to vyrašilo na té tvé šišaté hlavince?

2. září
Keř

Desetníkovi se jednou po ránu strašlivě vyděsili. Otevřou dveře, a kde se vzal, tu se vzal, stojí vám v nich obrovský keř a opadává z něho listí. Co to je?!, vřeštěla paní Desetníková a její manžel se sháněl po sekeře. Když však tnul, keř zmizel a místo něho tam stál velký železný kotel plný guláše. Od ostří odlétlo pár jisker a pan Desetník zaklel. V té chvíli ten kotel zmizel i s gulášem a začalo hustě sněžit. Nějak brzo, zabrblala stará Oušlapová a přiložila do kamen.

3. září

Drzoun

Já ho přerazím! Já ho přetrhnu! Tohleto si ještě nikdo ke mně nedovolil. Tohle se mi ještě nikdo neopovážil říct přímo do očí!

4. září

Ještě jednou o panu I

Zdá se mi, že ten I nebýval vždy teroristou, pravil Achtak, zdálo se mi, že… Myšlenku svou však nedokončil, neboť Achne, jenž celu s ním sdílel, hrozivě zavyl a vší silou hlavou do zdi vrazil.

5. září

Severozápadní vítr

Soused Kouba leží s nemocnou nohou v posteli a strašlivě se nudí. Kdyby se tak něco zajímavého dělo, myslí si truchlivě, ale ono nic. Nic. Stále nic. Alespoň strašidlo, kdyby se tu v noci ukázalo. Za pradědečkova mládí tu aspoň Ohnivec Plačtivec obcházel, ale od té doby, co děd si včely chovat usmyslel, už se tady neobjevil. Tak se ten soused Kouba dál nudí. A venku začíná podzim, cítí to v kostech.

6. září

Krize

Nemohu se hýbat, naříkal Flof, nemohu se rozpínat.

7. září

Detektiv

Měl bych ještě jeden dotaz, pane, jak je možné, že vaše brýle jsme nalezli v pokoji slečny R., když vy tvrdíte, že jste nikdy nesnídal před sedmou? Vite – právě v té době se panu A. zastavily hodinky a paní B. se navrátila paměť… Což sice z hlediska našeho případu není tak důležité, ale přeci – můžete mi to nějak uspokojivě vysvětlit, pane Rewolfere?

8. září

Vyznamenání

Jean Duven měl být za svůj nový přístup k životu konečně vyznamenán. K vyznamenání jej navrhlo několik velmi významných osob. Jenže návrh se někde ztratil a Jean Duven o medaili už skoro přestal jevit zájem. A právě ve chvíli, kdy vyznamenání nejméně očekával, zazvonili u dveří jeho bytu dva pánové v černých oblecích s bílými klobouky na hlavách. Pogratulovali mu, připnuli medaili a odešli. Taková cetka, rozhlašoval pak všude Jean Duven. A to rozhlašoval tak dlouho, dokud se po něm jednoho dne neslehla zem.

9. září

Napomenutí

Blátivý Moure! Nerozhlašuj všude, že máš vrkoče. Nehodí se to příliš k tvým smaženým fialkám

10. září

Reptal

Stejně se mi to nelíbí, skuhral Vločka, takovou dálku se s tím budeme muset táhnout…

11. září

Rampouch

Ty jsi ještě nikdy neviděla rampouch?
Ne, neviděla. Fakt ne!
Tak počkej ještě dva tři měsíce a možná budeš mít štěstí.

12. září

Polévka s játrovými knedlíčky a zajíc na smetaně
Co bude k obědu?
Hádej…
Ryba?
Ne.
Lívance?
Taky ne.
Buchty s mákem
Ani ty ne.
Tak co?

13. září

O Heinrichu Dellovi

1. Heinrich Dell je vysoký a nosí zelený klobouk.
2. Heinrich Dell každé ráno nakupuje čerstvé rohlíky v pekárně „Na Zvonu“.
3. Heinrich Dell je vrchní školský inspektor a má kancelář v Nejvyšším školském úřadě na Jungově třídě.
4. Heinrich Dell se každé odpoledne stavuje na jedno pivo v hospůdce „U zrzavé kočky“. K tomu si vždy objednává hrachovou polévku s uzeným masem.
5. Heinrich Dell je stále svobodný, ač už je mu přes čtyřicet.
6. Heinrich Dell každý večer čte před spaním v posteli nějakou knihu. Nejčastěji pak Tři mušketýry.
7. Heinrich Dell nemá rád paní domácí, protože o něm roznáší drby.

14. září

Sušenka

To drobivé na čem právě sedím, to byla ona?
Ano, ona.

15. září

Kde je?

Za rohem!

16. září

Vítězství

Ing. Ott vzal do rukou vrtačku, spustil ji a hrot pevně přitiskl k povrchu dřevěné stěny, a to přesně v místě, kde již předtím pomocí hřebíku a kladiva vyťukl malou jamku. Kolem začaly létat piliny a prkna skřípala. Pak náhle vrták projel skrz stěnu, jakoby máslem prošel. Ing. Ott mohl konečně spatřit vše, co do té chvíle skrz stěnu spatřit nemohl.

17. září

Hazardér

Nebojte se, mně se nic nestane.

18. září

Q-18A

Neříkejte mi, že to nemůžete najít!
Ale my to skutečně nemůžeme najít.
A kam jste to vůbec dali, když jste to přivezli?!
Do Přijímacího skladu.
No – a pak?!
Pak na Q-18A.

19. září

Uvnitř hodinek

Uvnitř hodinek začal kdosi šeptat. Pak se někdo přidal s pláčem. Další s kbelíkem vody. A ten poslední pak s prosbou o jemnější slova v hodinách přírodních věd. Každý dostal, co žádal. Každý byl darem obměkčen.

20. září

Co si dáte?

Co si dáte? Čaj nebo kávu? Nebo snad něco alkoholického?
Já bych si dal teplé mléko.
Teplé mléko?
Ano – teplé mléko.
Ale, pane, tady nejste v mléčném baru, tady jste v zaplivané zakouřené putyce!

21. září

Složité vztahy

U sousedů vyje pes. Dole na náměstí přetéká kašna. Souseda trápí závistivá sestřenice. Kolem rybníka se už nikdo neprochází. Mrholí.

22. září

Izolace

Zubní vrtačka pleská o hlavu
Opravují se nové silnice
Kdo silně zpívá, rád nemá rampouchy
Tak dřevaři! Do práce!
Zbývá mnoho dní do výplaty
Žvýkačka? Žvýkačka!

23. září

Popularita

To je on! To je on!!! Mistře – mohl byste se mi podepsat? Třeba sem…

24. září

Baronův výlet

Po dlouhé době se znovu baron von Kleinburg vypravil do města. Před odjezdem ještě jednou obešel své vzkvétající statky i rozsáhlé polnosti, přísným, ale přesto vlídným hlasem připomenul čeledi její úkoly a správcům jejich povinnosti. Pak nasedl do zlatého kočáru taženým dvěma páry bílých koní a zmizel v dáli. Jel dva dny a dvě noci než do města dorazil. Tam se u barona Friedemanna, přítele to ještě z dětství, ubytoval, prospal se a druhého dne večer už jej bylo vidět na plese v Bílém paláci. A tančil tam a veselil se až do samého rána. Tak to byla návštěva barona von Kleinburg ve městě.

25. září

Klika

Haló, haló – je tam někdo? Dovnitř chci, ale nemohu. Klika tu chybí! Haló…!

26. září

Kolik co stojí

A tuhle čepici máte za kolik?
Za tři facky.
Hm… A tenhle klobouček?
Devět na holou, paní.
Aha – a co ten baret?
Jeden pořádnej kopanec, milostivá…

27. září

Stíny
Odměřený koberec potácí se ulicemi. Hrad má ale stále hlad. Hrad je na výletě!

28. září

Řešení

Blaf se tak na Ňufa rozlobil, že se musel jít uklidnit někam do přírody, neboť by ho jinak určitě zabil. V přírodě potkal jednu svoji dávnou přítelkyni. Ta měla s sebou psa. Vedla ho na dlouhé šňůře, a protože byl kousavý, jak sama říkala, dala mu i náhubek. To je řešení, to je řešení, radoval se Blaf a běžel zpátky domů.

29. září

Hluboký povzdech

To je ale hrůza, máchal čtyřma rukama jeden kdysi velmi známý politik, nikdo mne už dneska nepoznává.

30. září

Oceán

Z vraku lodí vyplaval jediný přeživší námořník. Vynořil se nad hladinu a rozhlédl se kolem sebe, zda je nablízku pevnina. Kol dokola byl však jen a jen oceán. Širý, nekonečný oceán…

1. říjen

Náročný zákazník

Ne, s tím nemohu být spokojen. K tomu přístroji přeci musí být nějaké příslušenství. Není? V tom případě mi ukažte támhleten stroječek… Pfff – to snad ani nemyslíte vážně…, tohleto. Víte co, dejte mi ten trakař, ten snad bude bez závad! Ne, náhradní díly nechci, seženu si jinde, bude-li toho zapotřebí!

2. říjen

Postavil si hlavu

Já tam nepůjdu, prohlásil Vločka rozhodně, já si tady raději sednu a počkám na vás.

3. říjen

Kočka

Cosi chundelatého vtáhlo se ke mně po ránu pod peřinu, stulilo se u mého ramene a začalo spokojeně příst.

4. říjen

Kampak jdete?

Kampak jdete, mládenci?
Ale na jarmark, teta, na jarmark.
Tak to tam pozdravujte perníkáře Koubu, že ho Purková nechá pozdravovat, mu vyřiďte.
To víte, že jó, teta. Budem ho pozdravovat-

5. říjen

Bobule

Massal běží pro slanečky. Má jich přinést nejmíň tucet a to nejlépe hned. Snaží se tedy, aby jeho běh byl co nejrychlejší, ale marně. Cosi jej stále brzdí. Nakonec to vzdá, zastavuje a předklání se, sotva dechu popadá. Najednou mu kdosi poklepe na záda. Otočí se. Stojí tam takový malý dědeček a nabízí mu hrst jakýchsi modrých a červených bobulek. Massal nabídce neodolá a pár si jich vezme. Síly se mu zprudka navrací a on se znovu rozbíhá. Běží, běží…, ale neví už ani proč, ani kam.

6. říjen

Výmluva

Ale my jsme si mysleli, že oni to už dávno umyli!

7. říjen

Nový účes

Co to máš na hlavě, pohoršoval se Rouben, když viděl, s jakým že to účesem dcera od kadeřníka přišla. Co to tam máš?
To se teď nosí, tatínku, špitla dcerunka nesměle.
Já ti dám, že se to nosí, vyhrožoval otec.
Neboj tatínku…, chtěla jej uklidnit, ale Rouben jí rázně přerušil.
Žádné střevlíčky z botiček, na to mne už neužije.
To jsem neměla na mysli. Chtěla jsem ti jen říct, že jdu spát. Uvidíš, ráno zas všechno bude v nejlepším pořádku. Dobrou noc, tatínku.

8. říjen

Zádrhel

Ale když já jsem si vzala s sebou ještě TOHLE.

9. říjen

Zvesela

Hrdinní dělostřelci loví koroptve v trnkovém dešti
Džbery cvakají zuby
Chystá se plynofikace hřbitova
Šikovné kleštičky už taky chroustají ouška dětiček
Bahýnko…, bahýnečko
Bagr je na střeše
Opatrnosti nikdy dosti

10. říjen

Opatrnosti nikdy dosti

Hool ukradl automobil. Tím automobilem jel do hlavního města. V hlavním městě navštívil své přátele. Jeho přátelé ho pozvali na večírek. Na večírku Hool všem vyprávěl, jak snadno lze přijít k automobilu a velmi dobře se bavil. Ale jen do té doby, než zjistil, že ten večírek je ve skutečnosti reprezentačním plesem policistů.

11. říjen

Skvrna

Něco se mi na vás nelíbí. Ale nevím co.
Máte asi na mysli tu skvrnu na zádech…
To je ono. To je přesně ono!

12. říjen

Košík

A mám v košíku zvláštní věc, prozpěvovala si Karkulka, když šla temným lesem, já tam mám slzný plyn…

13. říjen

Ztráta souvislosti

… Arné se v Zeleném moři potopila, Filoména kamsi ulétla… Nějak se mi to z rukou vymyká, naříkal Achano a počal na jedné noze poskakovat.Pravidla už neplatí! Pravidla jsou neplatná!, křičel opilý mladík na ulici a křik jeho i zavřenými okny pronikal. Achano tím byl znechucen a myslel si: Vskutku – lépe mi bylo v mé jeskyni. To myslel si a bylo mu smutno, přesmutno. K večeru vlaštovky v chlévě si hnízdo dostavěly a vesele si prozpěvovaly. Noc následující minula, aniž by zapršelo. To je podivné, to je podivné, šeptali silidé jdoucí ráno kolem. A někdo…

14. říjen

Kamarádi

Nenechte mne tu ležet, kamarádi. Vraťte se pro mne. Zima mi je! Bojím se… Kamarádi, vezměte mne s sebou… Kamarádi!

15. říjen

Zrod pověsti

V hloubi lesa sedí na silné větvi dubu starý filosof. Komíhá volně spuštěnými pažemi, hledí na protější strom a myslí si: Stále když tu jsem, pak kdo by tu stále nebyl. Náhle však poryv větru rozhoupe větev stromu, filosof se neudrží a spadne na zem. Záhy poté umírá. Lesní zvěř se počne tomu místu, kde skonal, vyhýbat a všímaví lovci roznesou mezi lid pověst, že tam kdesi v lesích čerti stavějí své nové sídlo, a proto, že každý, kdo má za ušima, místu tomu se velkým obloukem vyhne.

16. říjen

Rozumná nabídka

Kolik mi dáte za tu sochu?
Nic!
Jak – nic?
Tak – prostě si jen vezmu a půjdu.
To nemůžete! To nedovolím!
Ale dovolíte, dovolíte… Nebo…
Nebo co?
Tohle!
Ach – pak tedy… Nu, dobrá, vezměte si to a běžte už, běžte…

17. říjen

Úraz

Kolbukunos v plné rychlosti vlétl do zdi.

18. říjen

Cvičiště
Zprava dobíhá Plamen. Zleva Trativod. Přibližují se k sobě. Na lících úsměvy, v rukou granáty. Cvičné prý granáty. Odjišťují, rozmachují se a odhazují. Daleko letí granáty. Pozort! Mýlka! Stala se chyba v zásobování. Nebyly to cvičné granáty.

19. říjen

Revizor

Vaše jízdenky, prosím.

20. říjen

Díra v plotu

Dlouhou dobu nemohli jsme přijít na to, kudy nám naši zaměstnanci v pracovní době utíkají, ale nyní už je nám vše jasné!

21. říjen

Jehla

Au, au, švadleno, cos to tam zapomněla?!

22. říjen

Lesklá čela

Nitěnky dělají moc rámusu. Usínáš taky s hluchavkou pod hlavou? Cibule! Pes se hrabe v záhoně…! Chroptíš? Kakaové sušenky jsou příliš nebezpečné, když válejí se v koksu bez pláštěnce…

23. říjen

Nebyl to ten správný záhon

Co jsi to zryl, ty jedno nemehlo křivé, neschopné …!

24. říjen

Údery pěstí

Zázvor udeřil pěstí tak silně do stolu, že se hodiny až o dva bloky dál lidem v bytech zastavovaly. Nájemníci o patro výš se zas vylekali, že to domovník znovu po některém členu jejich až příliš rozvětvené rodiny střílí, a shlukli se všichni v koupelně k válečné poradě. Za okénkem je špehoval domovníkův donašeč Leopold, ale dlouho tam nepobyl. Záhy jej odhalili a zavřeli do skříně spolu s hladovými dětmi. Zázvor opět udeřil pěstí.

25. říjen

Na procházce

Odpoledne Ti Dva spolu na procházku šli. Šli krokem vážným, důstojným, jak se na Ty Dva sluší a patří. A mlčeli celou cestu, jak se také na Ty Dva sluší a patří. Byla to pěkná procházka, řekli si Ti Dva, když se domů vrátili. A vskutku – krásná to byla procházka podzimní oblohou, listím zlatavým…

26. říjen

Něco na něj leze

Hepčí!!!

27. říjen

V předvečer oslav

Nevíš, kde mám ty rachejtle?

28. říjen

Stát

Má být pevný, veden jistou a neomylnou rukou. Má lidu dát pocit, že jejich otec přísně, ale spravedlivě na něj shlíží a matka poskytuje mu láskyplnou ochranu. Má lidu dát pocit úplné, šťastné a stále vzkvétající rodiny.

29. říjen

Demokracie

Tak to je ta jejich „demokracie, vysmíval se jízlivě hrabě Friedmann, jenž právě mrznul v jednom svém loveckém srubu vysoko v horách, kam byl donucen uchýli se poté, co poměry v zemi náhle se obrátily v jeho neprospěch, tak to, pánové, ta jejich „demokracie“!

30. říjen

Vodovod

V Zelenohorské ulici v domě čp. 416 se před týdnem ztratilo malé dítě. Jak je to vůbec možné? Tak – prostě šlo matce pro kilo brambor do sklepa a už se nevrátilo. Ostatně – takovéto případy se stávají i v jiných domech. Tak třeba na „Rovnici“ v domě „U tajného soudce“ se vloni ztratilo tříbarevné koně a také jej nikdo od té doby neviděl. Raději na to ani nemyslet, říkají si lidé jdoucí kolem těch domů a ve tvářích se jim zjevují andělé. Takoví ti s dlouhými úsměvy. Jen ti odvážnější podívají se do oken těch divných domů, ale jen krátce. Mají rodiny a tak je pochopitelné, že nechtějí riskovat. Sova si o tom také nic nemyslí a dál si hledí svého. Vidím ho, jak se sklání nad stolem a cosi horlivě píše. Ze zpoceného čela mu odkapávají kapičky potu. Ale nepozoruji jej příliš dlouho, neboť i já mám hodně práce. Musím zastat i kolegu Ignaze, jenž také neznámo kam zmizel. Myslím přitom stále na to, že je potřeba odpoledne zajít do lékarny a koupit pytlík léčivé soli. Ťap, ťak pleskají protivné kapky o dno umyvadla. Ach – jak jen nepříjemný je to zvuk!

31. říjen

Líný člověk

Ale mě se tam nechce jít, je to příliš daleko a nevím ani, jak dostanu se zpátky. Ne – nemá cenu tam jít. A taky si myslím, že tam zas tak nic extra k vidění nebude.

1. listopad

Nemilé překvapení

Uzmula udeřila do nosu silná vůně. Vydal se okamžitě hledat její zdroj. Přešel ulici, vešel do krámku, prošel jím a vzadu ve skladu objevil krabici s nápisem: NEKLOPIT! Neodevzdávat! Vzal nůž, strhnul papírový přebal a odřízl víko. No fuj! – co to tam je?!, pohoršil se, když spatřil obsah, voní to sice nádherně, ale jak to vypadá. Hrůza hrůz.

2. listopad

Úleva

To je výborné, radovali se obyvatelé jednoho domu na předměstí, už tady nic nepáchne!

3. listopad

Rameno

Nějak mne to rameno pobolívá, říká si Milovan Nebojsa starostlivě a dlaní si nervosně přejíždí po postiženém místě, průstřel se sice dobře zhojil, ale nevím, nevím…

4. listopad

Indián

Poslyšte, co stalo se v městečku Kruh poté, co tam supermoderní chemickou továrnu vybudovali a barvy tam vyrábět počali:
Malorolník Malosad jednoho dne zjistil, že rodinu svou (1 manželka, 7 dětí a 1 tchýně) prací na poli neuživí. A protože zaslechl cosi o tom, že v dalekém městě Kruh postavili jakousi fabriku a potřebují tam levnou nekvalifikovanou pracovní sílu, rozhodl se jít zkusit štěstí právě tam. Bez okolků byl přijat. Podepsal tedy pracovní smlouvu na půl roku (od listopadu do března, kdy práce na poli málo bylo) a stal se pomocným dělníkem v úseku výroby barev červených. A když ten půlrok uběhl, vrátil se domů.
Však ouha! Už když do vesnice přicházel, malé děti na něj pokřikovaly: Cirkus přijel, cirkus je tady! A rodiče jejich, kteří za nimi běželi, aby se podívali, proč dítka jejich tak hlučí, když jej spatřily, také volali: Komedianti, komedianti jsou tu! Bránil se sice, že se v té vsi narodil ažil, ale marně, nikdo mu nevěřil. A navíc, když do domu svého vstupoval, šest jeho dětí hrůzou křičet počalo, že strašidlo se k nim dobývá, a sedmé se strachy rozbrečelo, což jeho manželku i tchýni natolik rozčílilo, že od prahu jej se slovy nevybíravými vyhnaly. Táhni, ty rudochu! Táhni, ty I n d i á n e ! křičely na něj vztekle a kamení za ním házely.

5. listopad

Marná snaha

Lumír otevřel skříň a vhodil do ní skleničku s višňovou marmeládou. Pak skříň zavřel a čekal, co se stane. Ale protože se dlouho nic nedělo, znovu skříň otevřel a vhodil tam další skleničku, tentokráte s jablkovým kompotem. Ale ani poté se nic zvláštního nestalo, a proto Lumír zkusil ještě přihodit skleničku s povidly. Avšask i to se minulo účinkem. Lumír byl tím vším krajně znechucen a klel až do samého večera.

6. listopadu

V restauraci „U bílé vdovy“

Určitě tam byl, dušoval se Tenstebou, vsadím klidně boty, že jsem ho viděl, jak jde dovnitř. Ostatní se na sebe tázavě podívali a nejmladší z nich řekl: Mého bratra jsi tam vidět nemohl. Čekal totiž tou dobou u mostu na nějakého člověka. A byla to pro něj velmi důležitá schůzka. Nemyslím si, že by na ní zapomněl.
Ale já skutečně…, chtěl bránit své tvrzení Tenstebou, ale přerušil jej člověk v zeleném plášti s modrým kulichem na hlavě, jenž se náhle u jejich stolu zjevil a hodně hlubokým hlasem pravil: Tam uvnitř jsem byl já a nikdo jiný!
Tenstebou šel pak domů bos.

7. listopad

Ještě že tak

Ach ta louč! Rtuť lechtá mne v krku. Hory jsou už blízko. Sněží … Povídá se, že prý máš opékané buřty! Hele – vlci… Ještě že tak! Ještě že policie jede!

8. listopad

Lůžko

Ing. Ott přistupuje ke svému lůžku. Urovnává prostěradlo, protřepává polštář a rozkládá přikrývku. Ing. Ott je spokojen; jeho lůžko je připraveno ke klidnému, vyrovnanému a vydatnému spánku.

9. listopad

Čaj

Z daleké Indie vezeme lahodný čaj, pane. Přes vysoké hory, sedla zasněžená, pouště nekonečné šli jsme, přes rozbouřená moře pluli jsem, abychom vám jej, pane, abychom vám jej dovezli.

10. listopad

Zase se tam něco ztratilo

Šéfe, my dem nahlásit ztrátu. Včera sme vodvezli na to Q-18a ňáký pytle a dneska tam žádný nejsou, tak abyste o tom jako věděl.

11. listopad

I když

I když připustíme, že pan I je výstředník a pan Dell nudný patron, musíme uznat, že se jistým způsobem zasluhují o veřejné blaho.
A i když dáme na nějaké ty pomluvy paní domácí, nemůžeme přesto zapomenout na některé dobré činy obou jmenovaných.
A také když budeme naslouchat větru, nebudeme se tvářit jako mučedníci.
A to, i když nás budou bolet zuby.

12. listopad

Mimoúrovňové vztahy

Slunce je vysoko a hřeje. Pokud ovšem zrovna není zakryto mraky. Ale i když slunce skrz ty mraky není vidět, stále svítí. Snad, musí si však zákonitě pomyslet člověk stojící pod zataženou oblohou. A tomu říkám zdravá pochybnost!
Důvod? to je také správná odpověď! Na jakoukoliv otázku, vždy a všude.
Volnost, bratrství a technika – svazek nad jiné pevnější.
… sen? Třeba i toho!

13. listopad

V ohni oblíbené

Na náměstí počali se shlukovat lidé. Jakýsi bezdomovec rozdělal si vedle kašny ohníček a opékal si nad ním jablko, které našel v jedné zahrádce. Lidé se shlukovali a přeli se, zda je správné či nikoliv, aby si někdo takový rozdělával oheň na náměstí a ke všemu si tam ještě připravoval jídlo. Nakonec přišel městský strážník, dav rázně rozehnal, bezdomovce dal odvést na policejní stanici a nedopečené jablko zabavil jako předmět doličný. Pak zavolal na ústřednu, kam oznámil, že svůj úkol splnil a že vyčkává dalších příkazů. Byl poslán do mateřské čkolky, kde si prý nějací nezletilci pohrávají s granátem, jenž prý rozhodně není atrapou. Bezdomovce zadrželi přes noc na stanici. Dobře se tam najedl a pohodlně vyspal. A když jej brzy ráno propustili, vydal se hned rovnou za nosem kamsi za obzor…

14. listopad

Neplavec

V bazénu se začal někdo topit. Volal, křičel, ale nikdo mu na pomoc nepřicházel. Službukonající plavčík byl tou dobou pryč a kromě něj nebyl nikdo v blízkosti bazénu přítomen. Naštěstí však jeho úpěnlivé volání o pomoc z dáli zaslechl plavčík právě ze služby odcházející.
Vy neumíte plavat? divil se pak ten plavčík, když je vytáhl z bazénu.
Ne, neumím, jektal zuby zachráněný a choulil se do deky.
A proč jste tam tedy vůbec lezl?
To je moc dlouhá historie, víte …
Klidně mi to celé vyprávějte, já už mám stejně po službě.
To bylo tak, pane. Před chvílí ke mně přišel na návštěvu soused Tidiett a ukradl mi brýle. Přišel jsem na to hned poté, co odešel. Běžel jsem za ním. On, když zjistil, že ho pronásleduji, vběhl k vám a zamířil k tomuhle bazénu. Tady už jsem ho skoro měl, ale on brýle zahodil do vody a utekl. Nezbylo mi tedy nic jiného, než pro ně skočit.

15. listopad

Ranhojičovo jitro

Ranhojič se jednoho dne probouzí s takovým divným, nepříjemným pocitem. Zdál se mu se o letadlech a leteckých konstruktérech a teď má dojem, že mu kdosi zacpal nos. Dýchá tedy otevřenými ústy a přemýšlí, co s tím. Zkouší to i ono, ale stále nemůže najít to pravé. Posadí se na židli a usilovně přemýšlí. A po chvíli ho skutečně cosi napadá. Vstává a jde ke stolu. Ze zásuvky vezme malou lahvičku a potře si jejím obsahem (je to brčálově zelené a voní to po anýzu, ale zároveň i po hořčici) pravé i levé koleno. Trochu se mu uleví. Přidá ještě pár kapek. nos se mu zcela uvolní a vyskakuje z něj malá žába. Ranhojič se na ní zadívá a úlekem zalapá po dechu. Ta žabka má na sobě uniformu leteckého kapitána, ani ta bílá čapka na hlavě ji nechybí!

16. listopad

Jezdec

Místnost to byla prostorná, ale tmavá, denní světlo se oknem vrstvou prachu a pavučin zaneseným, nadto ještě k severu obráceným, jen stěží prodíralo, a v místnosti tak celý den panovalo ponuré přítmí. Z nábytku byl tam jen široký stůl vprostřed pokoje umístěný a vysoká dubová skříň, jež v nejtmavším koutě stála. Podlaha zdála se být pokryta nějakým kobercem, jenž v tom šeru jevil se jako temně rudý. Přímo proti dveřím visel obraz Vladaře v těžkém zlaceném rámu.
Rodiče nechávali většinu času tu místnost zamčenou, a tak jen málokdy se mi naskytla možnost do ní zavítat. Poprvé jsem do ní vkročil až ve svých jedenácti letech. Byl krásný letní večer, vracel jsem se právě z malé procházky po naší zahradě, vešel jsem zadním vchodem do domu a spatřil jsem dveře vedle pokoje pro hosty dokořán otevřené. Vlastním očím jsem uvěřit nemohl.
Opatrně, strachy celý rozklepaný vcházel jsem dovnitř místnosti, jen na špičky jsem našlapoval a dech tajil. Vzduch byl zatuchlý, vlhký, byl cítit plísní a čímsi, co bych ani dnes popsat nesvedl. Došel jsem až ke stolu a tam jsem se zastavil. Počáteční má bázeň se pomalu rozplývala a já počal se osmělovat v prohlídce pokoje a jeho zařízení.
Ze všeho nejvíce mou pozornost právě ten stůl poutal, zejména pak jedna z jeho zásuvek, jež vytáhnout se nedala. Zamčená se však být nezdála, spíše jen rozklížená a tedy ve stole vzpříčená. Přesvědčen o pravdivosti svého úsudku jsem vší silou zatáhl za mosaznou rukověť… Čelo zásuvky se s rachotem utrhlo a já jsem upadl na zem. Úlekem jsem se ani nadechnout nemohl.
Ale když jsem si byl zcela jist, že hlukem tím nepřilákal jsem pozornost rodičů, odvážil jsem se vstát a do zásuvky nahlédnout. A to, co jsem v ní nalezl, vyrazilo mi dech poznovu.
V zásuvce byl jediný předmět, a to zažloutlá fotografie, bez rámečku, jen volně položená… A na ní sebe jsem uviděl, jako bych se v zrcadle spatřil. Ale pod tím letopočet o sto let nižší než ten, co právě se psal! Jméno tam však uvedené plně se s mým shodovala a i věk k němu připsaný mému tehdejšímu věku odpovídal!
Hlava se mi z toho prudce zatočila a já v mdlobách padl na zem. Probral jsem se až v bílém nemocničním pokoji, starý dobrotivý lékař s dlouhým bílým plnovousem se ke mě starostlivě nakláněl a lehce se usmíval. A když jsem hlavou pootočil, spatřil jsem matku, jak sedí na vysoké černé židli a pláče, a otce, jenž stál za ní a pevně jí tiskl ramena, by jí uklidnil…
—
Dnes, kdy v horké Africe vínem a perlami obchoduji, jakožto i slonovinou a drahokamy, často ve vzpomínkách zalétám do toho podivného pokoje a vracím se tak do časů mého dětství. A pestrobarevní ptáci na hlavou mou sladce zpívají…

17. listopad

Vzhůru

A již přesekáváme lana, odhazujeme pytle s pískem a stoupáme vzhůru!

18. listopad

Zachránce

Ursus už nějaký čas pozoroval toho člověka, jenž postával u pouliční lampy. Byl mu nějaký povědomý. Zvažoval to i ono, ale správného úsedku se dobrat nemohl. Ale když ten člověk neobvykle trhnul ramenem, rázem se mu rozbřesklo. Vždyť je to ten, co mne tenkrát, když jsem z okna vypadl, starostlivě nabádal, abych ty drobné v žádném případě nesbíral, a život mi tak zachránil, zaradoval se Ursus a rozběhl se k tomu člověku, by mu ještě jednou poděkoval.

19. listopad

Mlha

Jakoby se do údolí rozlilo mléko, jakoby bílý dým vzal do své náruče všchny louky, lesy, zahrady i domy…

20. listopad

Nerozumíš konipasům?

Nerozumíš konipasům? Pořiď si kompas a uvidíš … jak broskev! Že ti to není jasné? To nevadí! Vždyť i ten hrubý such valí si jen ty své rubínky. A šípek? In natural only!

21. listopad

Míň než nic

A víte, co vy jste pro mne, vážený pane kolego?!

22. listopad

Hlídač holubů

Gruda si dřepl a usnul. Jeho mladší bratr Blado smetl ze stolu drobky a zívnul si. Chtěl by také jít spát, ale nemůže. Musí hlídat ty hloupé poštovní holuby. A ještě ke všemu má chuť na čerstvé pečivo. Drbe se na hlavě, marně přemýšlí, jak to chytře zaonačit, aby se jeho bratr sám od sebe vzbudil a zašel něco do krámu koupit. Jemu se bratra rozhodně budit nechce. A není ani divu, on jeho bratr bývá povětšinou strašlivě nepříjemný, je-li vzbuzen dle jeho mínění jen tak, pro nic za nic. A tak si Blado raději čte. Čte si nějaký starý kalendář. Ale v takových starých kalendářích bývá hodně prachu. Je to jen otázka času, než si při tom listování Blado kýchne… Hepčí!!! Už se tak stalo! A padá přitom pec, vylekaní holubi kamsi letí a bratr jeho… Bratr jeho nic. Spí klidně dál.

23. listopad

Svícen

Copak to máš hezkého?
Svícen.

24. listopad

Šaman

… a pohyb mne vytrhává z pout…

25. listopad

A nebyl to poustevník?

A nebyl to poustevník?, dotazoval se starousedlík policisty.
Ne, ten to nebyl. Poustevník je registrovaný v sousedním okrese.

26. listopad

Siesta

Weissgrad si nalil z bílé, bleděmodrými kvítky jemně zdobené konvice do šálku stejné barvy a stejného vzoru horký indický čaj. Šálek pak uchopil za ouško, druhou rukou podsunul pod něj nebesky modrý podšálek, pohodlně se opřel o měkké opěradlo křesla a po malých doušcích začal vychutnávat ten lahodný mok.

Kukačka

27. listopad

Má kukačka má jen pět nožek. Je taková divná. Jestli chceš, daruji ti ji. Je velmi zábavná. Hroch, hroch…!

28. listopad

Dnes je tomu

Dnes je tomu právě devadesát devět dnů, co jsem poprvé vstoupil do tohoto domu, řečnil Sedma, a navíc je to právě jeden měsíc, co jsem zde zatloukl do zdi tenhle hřebík, bodl prstem do jeho hlavičky a zvýšeným hlasem dodal: Kdo mi nevěří, ať se zapíše do téhle knihy.

29. listopad

Neuvěřitelná podoba

Vy jste tak úžasně podobný jednomu politikovi. Kdybyste neměl ten pár rukou navíc, řekla bych, že jste to vy.

30. listopad

Kdosi tam prý žil

Prý v té jeskyni kdosi žil, přebýval tam s celou rodinou, říkají to lidé tady všude po okolí. Nevíte o tom nic?

1. prosinec

Na samém vrcholu

Je tu hrozná zima. Lezeme dolů.

2. prosinec

Nostalgie

Obsluha líná, víno nevalné, jídlo podivné, mumlal si pro sebe nespokojeně Hans Horcke, když se navracel ze svého kdysi oblíbeného podniku. Se divím, že jim tam ještě někdo chodí. Jó – to tenkrát za Vařečky…

3. prosinec

Tady se píše

Tady se píše, že je potřeba nejprve vytrhnout chlup z hřívy lva, a teprve pak že se má víno svařit a muří nožky přisypat.

4. prosinec

Ani psa by ven nevyhnal

Dnes je ale nevlídno, že pane Weindorfer?
To mi tedy povídejte. A to ještě není to nejhorší. Představte si, co se mi letos začátkem léta přihodilo, pokyvuje hlavou Weindorfer a ukazuje bleskem roztavené hodinky

5. prosinec

Ztráta paměti

A jak se ti to vlastně stalo?. ptá se starostlivě Dalby své přítelkyně.
Ani ti nevím… Jdu lesem, vichr se zvedá, haluz padá…
A dál?, vyptával se neúnavně Dalby.
Dál už nevím…

6. prosinec

Kabát

Cosi se na mne pověsilo. Cosi pojalo do útrob svých ruce mé i hřbet, tělo mi spoutalo…

7. prosinec

Lekce rodného jazyka

Jsou to bratři. A tohle jsou zase sestry. Tamhleti jsou Ten a Tamten. Tihleti dva k nám nepatří. Patří k jiné skupině. Mají sice více větví než my, ale mnohem méně bubnů. Usmívají se a brousí si nože. Rádi bojují-

8. prosinec

Vzácný exponát

A tohle, co skoro není ani vidět, je prášek z posledního zubu prvého našeho císaře!

9. prosinec

Atraktivní ceny

Chvilka napětí… Tak kohopak si, Rudolfe, vylosoval? No neboj se, rozbal ten lísteček. Ukaž… Výhercem se stává paní Krocanová. Blahopřejeme, paní Krocanová, stáváte se majitelkou nového superluxusního koštěte!

10. prosinec

Strašpytel a horolezec

Nešplhejte nahoru. Mohlo by se vám něco stát. Uklouzne vám ruka nebo noha, zamotá se lano a co pak budete dělat, no?! Říkám vám to naposled, nelezte tam! Dobrá, můžete si za to sám. Komu není rady, není pomoci. Já odcházím. Slyšíte? Odcházím!

11. prosinec

Nezbylo jim nic jiného

Nejprve se ho pokusili zahnat výhrůžkami, ale marně, ani se z místa nehnul. Poslali na něj zlé psy, ale on z nich rázem udělal ta nejpřítulnější zvířátka na světě, hotové beránky. Zkusili to s plamenometem, oheň se mu však jak zázrakem vyhnul. Ani vodní dělo nezabralo. Nezbylo jim tedy nic jiného, než ho tam nechat dál stát.

12. prosinec

Za dveřmi

Asi vedro ulomilo se s kokosem, klobouk potkal se s ušatcem. Buch, buch! Jseš to ty? Ne – to je jen rezavé víčko od pomády. No nic, zajedeme se podívat na ta tvá kolena. Ale nehovoř mi tam dlouho, KlaDívko!

13. prosinec

Vysvětlení

Já vím, chlapče, že se vám ta reklama na naše zboží nelíbí, ale co se dá dělat. Taková špatná reklama je kolikrát lepší než ta dobrá.

14. prosinec

Útěk

Z konzervárny utíká jakýsi člověk. Běží do města, běží kolem musea, běží kolem radnice a také kolem trafiky, kterou vlastní pan Blackott, běží. Nač ten spěch, volá za běžícím trafikant a kroutí nevěřícně ušima.

15. prosinec

Ulice

Po dláždění žene se jeden vůz za druhým. Slyšet je klaksony, slyšet je zvony. Všichni někam pospíchají. Někteří pomaleji, někteří rychleji. Jak kdo má sil a kolik mu je let. Stog to všechno hemžení lhostejně pozoruje z okna a kouří. Sedí dobrých devět metrů nad zemí a vše je mu lhostejné. Dokonce i to, že by mohl spadnout. Z protějšího okna ho potají sleduje slečna Christla. Nevědomky se usmívá. Asi se jí Stog líbí. Nevědomky se usmívá a čeká, že si jí Stog všimne.
Chytám do ruky sýkorku a uléhám do zmrzlé trávy. Je neděle.

16. prosinec

Lyže

Vy máte ale krásné lyže, obdivoval Vraník cizincovy běžky.
Ty být ouplne obyšejná lyže, lámaně odvětil cizinec a zmizel v dáli. Vraník se podrbal na nose, zakousl se do mrkve a šel domů na večeři. Měl už velký hlad.

17. prosinec

Vítáme vás

Aby to ďas spral, takhle pozdě v noci…

18. prosinec

Tři možnosti

a) půjdu tam
b) nepůjdu tam
c) koupím si noviny, přečtu je, zmačkám, zahodím do koše a půjdu se projít do parku.
Teď bych uvítal jakoukoliv čtvrtou možnost, ale bohužel žádná už jiná už není. Jsem tedy nucen se spokojit s těmi třemi. Ale nerad, vskutku nerad.

19. prosinec

Dům

Tady stával dům…
Ne – to je nesmysl. A utéct taky nemohl. Neměl nožičky, byl to jiný typ.

20. prosinec

Váha

Určitě to tolik neváží!
Ale ano, váží.
Tak pojďte, zvážíme to u kupce.
Toho snad nebude ani zapotřebí… Ono to asi možná může vážit o trochu míň, než jsem říkala, ale to víte…

21. prosinec

Odvážný chlapec

Lumír se rozhlédl pečlivě, vpravo i vlevo se podíval,, dokonce i za sebe několikrát se ohlédl, a teprve pak, když byl zcela přesvědčen o tom, že na mostě úplně sám stojí, nadechl se a hlasitě zavyl.

22. prosinec

Hulvát je to

Copak vy to děláte?
Smažím kapry, nevidíte?!
Kapry říkáte?
Neotravujte, babo jedna šeredná, nebo dostanete pánví!

23. prosinec

Recept

Vraž mlž do citronové prodlevy. Pak přidej špici strouhanky. To vše zamíchej s drcenou kapucí. Potom přeceď přes rybí kost. Podávej chlazené!

24. prosinec

Dárek

Je kouzelný, radovala se, je nádherný. Je dokonalý. Je prostě ten nejlepší. Pak se však zamyslela a zeptala se nedůvěřivě: Je také výbušný?

25. prosinec

Hádej!

V lese chodí
očima koulí
V lese žije
není to zmije
Hádej, hádej
kdo to tak asi je!

26. prosinec

Obraz

A pane malíři, tohleto je volavka nebo trojnožka?

27. prosinec

Potlesk, prosím

… a nyní báječný Tony D.! Prosím potlesk pro skvělého, nepřekonatelného Tonyho D.!

28. prosinec

Ryby, ptáci, korýši

Jedna velmi stará dáma se jednoho krásného zimního dne rozhodla, že si půjde zabruslit na Císařský rybník. Jako zamlada, těšila se, jako zamlada… Ještě ten den si koupila brusle (když si je vybírala, říkala vždycky, aby se jí nesmáli, že je to pro vnučku) a pak už zamířila rovnou k rybníku. Ale co to?! Císařský rybník nikde, jen velká budova před ní stojí a ní svítí obrovský nápis: Dnes ryby, ptáci, korýši až o 20% levnější!

29. prosinec

Když už

Tu máš, čerte…, album známek!

30. prosinec

Neúspěšné strašidlo

Inspirován ohyzdným duchem bývalého majitele domu rozhodl se violencelista, že i on stane se strašidlem. Zhotovil si příslušný kostým a vypravil se za svým bratrem hobojistou. Ten se ho však vůbec nebál, vysmál se mu a ještě ke všemu ho polil studenou vodou. Zklamaný violencelista teď připravuje krutou pomstu.

31. prosinec

Ztráta inspirace