Zamlčení
Tělo samo
odcházelo a přicházelo
Ústa sama hovořila
Dveře se samy
otvíraly a zavíraly
Sněžilo už pátý den
Domy byly prázdné
Nikdo
Nikde
Nebyl
Podobenka
Podobný rockovým zpěvákům
postává s cigaretou na zastávce
Podobný ospalcům z nočních barů
přejíždí až na konečnou tramvaje
Podobný hrdinům telenovel
šeptá slůvka plná citu znuděné slečně u výtahu
Podobný snílkům s rozbitými brýlemi
usíná s knihou pod hlavou
Podobný podobným
Neměnnost
Prostor kde ano mění se v téměř nesrozumitelné zamumlání
A ne není nikdy zcela zřetelně vyřčeno
Prostor ticha za těmi neurčitými zvuky
Prostor vyměřený kroky všech odcházejících
Prostor bez tvaru
Prostor bez příběhu
Prostor dnů které se rozplývají v minulosti
beze stopy ve vzpomínkách
Prostor bez hranic
Neměnný prostor
Stmívání
Den se rozsýpá na šedavý popel
kterým prosvítají poslední žhavé uhlíky
zapadajícího slunce
Přichází noc
Noc rychle zhasínajících světel
a opuštěných cest
Noc které byl do vínku dán
žal a samota
Noc kterou už na stráži
nikdo nevystřídá
Dehet
Stíny lamp se rozpíjí v mlhavém oparu nad chodníky
a je slyšet odbíjení celé hodiny
z věže kostele
Lampy se rozsvěcují s prvními dotyky tmy
Končí odpolední představení
a první z diváků
vycházejí na schody
před kinem
Světlo lamp
je cítit po dehtu
Vítězství
S rukama nad hlavou
do denního světla
Cestou poražených
z podzemních úkrytů
do sběrného tábora
Vina je předem dána
a čin vyžádán
Spravedlnost
se pouty zařezává do zápěstí
a zuřivost vítězů je bezmezná
stejně jako jejich radost
z vítězství
Král
Král země vysychajících pramenů
a mrtvých duší
Král země padlých stromů
a zlomených mečů
Opuštěn všemi
prochází branou zapomnění
Hlavu sklání
Král chudý
Král bezmocný
Snímá korunu z hlavy
Tvář
Tvář skrytá veřejnosti
Tvář bez masky
Tvář procházející sklem
Tvář opuštěného
Tvář těla bez duše
Dobrotivá tvář zločince
Skrytá tvář veřejného nepřítele
Číslo jedna
Případ není uzavřen
Pátrání pokračuje
Tvář stále skrývá sama sebe
Padají střepy ze zamračeného nebe
Výuka
Staré zvyky
starého světa
Od zrezivělé značky
Zákaz vstupu
až na samý okraj
starého světa
Vzduch tam páchne
sladkým dýmem z pohřebních hranic
Z mlhavého obzoru se vynořuje
nový svět
Ticho zlomené
vřavou přeplněných ulic
Staré zvyky
starého světa
odkládá v zatuchlé šatně
Neplavec se učí plavat
Úplněk
Hora z měděných plátů
z ozubených kol
při cestě plné bláta
a střepů z ledu
Z okraje spánku
do oslnivého světla
chvilkové přízně osudu
Pár minut slávy
a pak zas cesta zpět
Hora odpočívá
a zvolna oddychuje
voní kolomazí
Kaluže se zatahují ledem
a spánek klepe na dveře
Měsíc v úplňku
polyká první hvězdy
Cizinka
Mezi zdmi ze skla
a světla
dvě těla
jedno tady
druhé na onom světě
V pasti svítání
dva kroky od života
tančí
tančí
tančí
Horko
Prázdná hnízda
tažných ptáků
napůl cesty
mezi čerstvě zoranou zemí
a podmračeným nebem
Munice dochází
velitelé rozdávají poslední cigarety
Štiplavý dým
šplhá do hnízd
První horké dny
končí
Vděčnost
Rána z milosti
dobře mířená
do zátylku
Ušetřila trápení
a nestála víc než
zlámaný groš
Takových ran
bývá málo
Je třeba je přijímat
s povděkem
Kruh
Neustálý proud
stále stejných dnů
a bezesných nocí
Neustálé přecházení
z místa na místa
putování bez cíle
vyprahlou krajinou
Prach a beznaděj
Nepoznaný obzor
se znovu vzdaluje
Dlužník
Napůl
ještě nerozhodnutý
Napůl
ještě spící
Odsypává
drobné z popraskaných dlaní
ty mění se v slunečním svitu v popel
a vítr je unáší do horních pater domů
do otevřených oken
Šedé šmouhy
na bílých prostěradlech
Dluh
stále nesplacen
Nespavost
Další noc
probděná až k ránu
Nekonečné odpočítávání vteřin
do zazvonění budíku
Slunce deroucí se roletami
a jehly podpatků
bez ustání prošívající chodník
Tělo z hadrů
a hlava z betonu
Řez
Poslední dotek
poslední tah ostřím
Nůž se zastavil
Z paměti jsou odstraněny
všechny přebytečné části
Úkol je splněn
Vše je znovu
na začátku
Okraje řezu
jsou ještě horké
Zdroj
Pod prosluněnými pláněmi starého bojiště
pod všemi kroky zvědavců
tepe ocelové srdce
Tiše
téměř neslyšně
Vítr provoněný jarem
rozvírá vojenské pláště
hudba utichá
Čas přítomných
začal odměřovat
krok ozubeného kola
tep ocelového srdce
Mlha
Zdi domů
se propadají
do měkké náruče
mlhy
sladké jako mléko
dotyky prstů
nahrazují pohledy očí
hranice mezi dnem a nocí
mezi skutečností a vidinami
je neostrá
mlha se rozlévá na obě strany
prsty odřené od ostrých hran cihel
se noří do mléka
mlha se barví do růžova
Poledne
Země za dvojitým sklem
Vyschlá řečiště
a písek skřípající
pod pásy tanků
Za hrst drobných
sáček s jídlem
a pár hltů
zteplalé limonády
Cukrem zalepená ústa
a uniforma posypaná drobky
Poklepání na rozpálený kov
a pár slov modlitby
Země za dvojitým sklem
hoří v poledním žáru
Tanky se znovu
daly do pohybu
Střelka
Východ – krajina lesů
Západ – krajina řek
A nad těmi zeměmi
mraky a andělé
nad těmi mraky
Podzemí
plné krve
a zlata
v té krvi
Alkohol
a andělé
dolévající prázdné sklenky
Střelka se neklidně roztáčí
na obě strany
Komu dát duši
zůstává otázkou
bez odpovědi
Odposlech
Dva dny slunce
Dva dny odpočinku
A přes okraj střechy tlumený hovor padá do květinových záhonů
Chvění
konečků
prstů
A přes okraj střechy odlupuje se rez z okapových rour
Zašlé obrazy
dávných světů
prostupují zdmi
Dva dny slunce
Dva dny odpočinku
Dvě noci strachu
Rozhovor
Dokonale připravený rozhovor o hudbě naději pomoci nekonečnu
Mezi dešťovými kapkami probleskuje slunce
a slova kloužou po odrazech reflektorů
ve sklech slunečních brýlí
Rozsáhlá naleziště
snů
a představ
a krátkých odmlk uprostřed vět
Rozhovor se chýlí ke konci
dešťové kapky
se slévají v jeden proud
a liják zahlcuje ulice
Skla slunečních brýlí
praskají v dešti
ledových střel
Jinotaj
Zhoršený zrak
a kalný vzduch
Zhoršený sluch
a nejisté kroky
Vyvolávají představu
jiných světů
Světů tak odlišných od těch
které jsou známy
že není ani slov
a barev
a doteků
aby byly alespoň
stínem načrtnuty…
…básnící v drahých oblecích
nasedají do drahých vozů
a kovové klece
je odnášejí z měst
plných odpadků
Nebe
je jejich domovem
Duté nebe
kulhavých podomních prodejců nejistot
a zchudlých padělatelů peněz
je jejich nebem
Předzpěv
Bude to zpěv
severu
a noci
Bude to zpěv
nožů
a noci
Bude to zpěv
krve
a noci
Běží posledních pár vteřin
ruce a nohy zajatců
sebou směšně trhají
Zpěv přichází
Trhlina
Letmý dotek
na tvář
věčnosti
Letmý stisk
rukou
anděla
Něžně sevřely zkrvavené prsty
a rány se zacelily
Ale ani neoschly slzy na rukávu
a těch pár vteřin naděje je pryč
Dům rychle taje s posledním sněhem
a stopy anděla překrývá bahno
Prsty znovu krvácí
a z domu zůstává jen stín
Rozpadlé zdi přikrývá ledový déšť
a soumrak
Trhlina v mracích se zacelila
Mihnutí
Krátké osvícení světlem
škvírou v přivřených dveří
Krátké nahlédnutí krvavého oka
do ztemnělé místnosti
Svistot křídel
přehlušuje volání
a hlas zapadá
do mnohonásobné ozvěny
do prachu
a tmy
Až odpoledne
krátké vysvobození
ze zrezlých pout
krátké nahlédnutí
do vnějšího světa
krátké osvícení
paprsky slunce
Pak dobrovolný návrat
dolů do prachu
a tmy
Hvězda
Bezměsíčná noc
a nad hlavou
jediná hvězda
Dobrá hvězda
všech poutníků
V srdci úzkost
a v rukou krvavé střepy
V očích spánek
a nad hlavou
jediná hvězda
Poslední hvězda
na konci cesty
Znamení
Daleko za hranicemi vlastních předsevzetí
bere do rukou do běla rozžhavené železo
Spoutaný pochybnostmi
obrací se znovu a znovu zpět
Spoutaný nerozhodností
vrací se v kruhu na místo
z kterého vyšel
Spoutaný horečkou a šílenstvím
vpaluje sobě do kůže
další znamení prohry
Odpočinek
Čas
kdy každý nezdar zdá se být
jen malým klopýtnutím na prosluněné cestě
Čas
kdy obavy z věcí příštích sotva zastíní
stéblo trávy na pláži zalévané vlídným mořem
Čas
kdy duše znavená marným zápasem sama se sebou
najednou lehčí je než prach na motýlích křídlech
Čas
kdy smrt se na okamžik tiše vzdálí
a nechá nás ještě jednou nadechnout
Náraz
Už je to lepší
už zase ráno vychází slunce
a někdy vydrží na nebi
až do večera
Už je to lepší
rány se hojí
a hlava už tak nebolí
Už je to lepší
Ale ještě to přijde
Stromořadí
Mezi kmeny obrostlými mechem
se míhají stíny a hlasy
Mezi spadaným listím
probleskuje slunce
v tisíci odrazech
na mokrém asfaltu
Mezi světy
začíná jedna revoluce
a druhá končí
Díváme se na to divadlo
a dýcháme si do dlaní
aby nás ruce nezábly
Pak někdo řekne:
Politika k ničemu není
a jde se na pivo
Na zahrádce mají ještě otevřeno
Výprodej
Překrásný dar
pro novomanžele
A malá pozornost
pro každého z přítomných
Vše v pozlaceném rámu
a se slevou
Splněná přání a tajné tužby
v balení po dvou
a třicet procent navíc
zdarma
Poctivá porce štěstí
do vyprodání zásob
Zápas
Obyčejný den
Každodenní cesta
Cestující ve vlaku
Vlak stále ve stanici
Čtvrt hodiny zpoždění
pár minut po setmění
Uneseni časem
z rozespalého rána
do mátožného podvečera
Obličeje zkřivené námahou
a svaly napnuté k prasknutí
Únava přichází ale rychleji
a zůstává jen u představ
Další kolo se odkládá
na neurčito
Nabídka
Všichni jsou uvnitř
a nebe je šedé deštěm
Když zvednou hlavu
prosklenou kupolí
to nebe s deštěm
možná i zahlédnou
Když bude čas
a dav se na chvíli zastaví
Když nepravděpodobné
se na malou chvíli
změní v možné
Ale zatím to jde jen
šeptem od ucha k uchu
a o dlaždice se otírají
další a další podrážky bot
Zpomalení
Už brzy se na dešťové kapky
navěsí mokrý sníh
a vítr od moře
bude štípat
plný soli a mrazu
Už brzy andělé svěsí křídla
a cestou do nebe
je urousají v první jinovatce
Už brzy se všechno zpomalí
a zatáhne kalným ledem
Už brzy všechna světla pohasnou
Hostina
Na pár hodin
světlo a šum
Žádné mátožné obrysy a plané sliby
ale plné stoly a bezedné džbány
Žádná nevlídnost podzimního večera
a vzduch páchnoucí po cibuli a uhelném prachu
ale květiny ve vázách a šampaňské ve fontáně …
Nemáme pochyby
víme co udělat:
Něco s sebou na cestu
a rychle pryč!
Záměr
Je třeba oddělit
studený úhor budoucích časů
od sluncem prohřátých pastvin vzpomínek
Je třeba oddělit
bitevní lodě
hrdé a smělé
od parníčků z papírů
nabírajících vodu
z bahnité louže
Je třeba oddělit
kyselé plody neznámých stromů od hořké pachuti hlíny
a sladké od slz
Je třeba oddělit
zbývající dny
od těch
které už nebudou prožity
Je třeba vše čistě oddělit
a udržet správný kurs
Podpis
Pár tahů perem
po zamaštěném papíře
úsměvy a stisky rukou
a všechno začíná znovu
Čisté boty
čistá košile
Ale ještě může odejít
ale ještě může
všechno odvolat
Ale už má
čisté boty
čistou košili
čistou duši
Jmenování
Dosazen
a představen
Osvícen
a polichocen
A pak dlouhá úmorná cesta do hotelu po rozbitých venkovských cestách
a pak dlouhý neklidný spánek ve vlhkých dekách na rozvrzaném kavalci
a pak dlouhé ráno u prázdného stolu
a pak hádka s majitelem hotelu o účet
a pak už nic než dlouhá úmorná cesta domů
Jmenován
a zapomenut
Opona
Tečka
Tma
Ticho