Cold-Boy-Klan: Stupid White Man

Že nějaký kutil s laptopem smíchá kdeco s kdečím a ponoří se do hlubokých vod i-netu v naději, že bude vyloven a užije si svých patnáct minut slávy, to dnes už nepřekvapí. Ale když se pod orezlými vrstvami podivných elektronických ruchů problýskne hip-hop i country zároveň, to tak časté v našich zeměpisných šířkách nebývá a je dobré zbystřit smysly. A v tomto případě ucho posluchačovo nebude určitě zklamáno, i ve stísněném prostoru daném formátem EP se nalézá takovýchto neotřelých spojení až nečekaně mnoho. Není divu, Cold-Boy-Klan nejsou už žádní zelenáči, zkušeností v předchozích projektech načerpali nemálo a ve svém debutu je dokázali zužitkovat.

Už úvodní Ghetto City definuje vše, s čím se na tomto debutu setkáme: abstraktní hip-hop proložený country riffy ve spojení s podivně neurčitými znepokojivými texty vše zaplaveno kalnými vodami „špinavé“ elektroniky. Samotný kousek je svižná countryovka, co se zlomí do hip-hopu a nakonec si i projde očistcem elektronického pekla.

Dalším v pořadí je hypnotické, až narkoticky tíživé Exit Hole Drive Blues. Kousek ze všech zřejmě nejzdařilejší. Následuje romantikou spaghetti westernů prosáklé Long Train Track, ovšem i zde vše je pokřiveno, přetaveno, tak jak je na tomto EP zvykem. Pak na řadu přichází Jižanská koleda, pomalá, tmavá a hustá jak lety provařená povidla s pachutí patosu a beznaděje. I další věc – Nobody Knows – je táhlá až k otupění mysli, prosáklá kvílením harmonik a hřměním kytary Neila Younga z filmu Dead Man. Závěr EP vyplňuje Stupid White Man, skrumáž zvuků, drtící se sklo, skřípající plechy. A pak už jen ticho.