i když je hluboká noc
nehoří ještě ohně
ani hvězdy nevyšly
ale je světlo jako ve dne
i když je hluboká noc
dvory
nevzhledné tovární dvory
s divokým písmem kolejí
se skřípavou řečí rezavých vrat
a se zrakem z rozbitých
okenních tabulek
vedro je k zalknutí
a prach zalepuje oči
rozsvěcují se lampy
a psi vybíhají z klecí
suché listí
otevřená okna
a prostřené stoly
na zahradě
kdesi v domě vrznou dveře
přicházejí první hosté
ze staré čtvrti táhne průvan
odpoledne je dlouhé a tiché
šustí
výlet na ostrov
kameny osychají na slunci
v mracích mezerami je vidět
modré nebe
moře je nehybné
a čeká na vítr
k večeru připluje loď
a odveze výletníky
do vyhřátých hotelů
zůstane pár vzpomínek
pár obrázků z pláže
a zmatek v hlavě
ledem blátem sněhem
jít a hledat a bloudit ve vichřici
míjet znovu a znovu domy
žhnoucí světlem petrolejových lamp
opouštět znovu a znovu
města a vesnice
ledem
blátem
sněhem
sám a sám
hrana zlom
s náručí otevřenou do víru
divokého tance s náručí otevřenou
do vln a za obzor
s náručí otevřenou vstříc divočině
a krátkým ostrým slovům s náručí
otevřenou a odkrytým
hledím
řada světel
to nebyl zpěv
to se propalovala slova pod kůži
to nebyla hudba
to hořela slova uvnitř mozku
v poslední křeči
zpěvu a hudby
se otevřela cesta
šla mezi žhavými kameny
a šla za obzor
hořela
odjezdy zlato a domy
nezůstalo toho v paměti mnoho
jen útržky slov a pohybů
co neobsáhne paměť
zůstane ležet kdesi na dně
řekl ten s plamínky v očích
a zasmál se
pořádně se napil
láhev prolétla oknem
chřestí mlčí
v domě skrytý lampou osvícený
domnělá žhavost železa
nečekaná zrada dveří
zlomený klíč
rozbitý nos
zlomená ruka
a všechno je pryč
navátý písek
venku je ještě zima
zamlžená okna spí
ve městě je klid
a v mlze kdosi
zametá chodníky
pár drobných ze včerejška
a půjčená košile
ještě chvíli spát
a jinak nic
jeden den
jeden den v rychle jedoucím voze
jeden den v proudu divoké řeky
jeden den v poli zrajícího obilí
jeden den v prázdném úle
jeden den mezi kameny
kdesi na severním pobřeží
jeden den v otevřených dveřích
jeden den na slunci
jeden den mezi spícími stromy
kdesi na severním pobřeží
ocelově modré nebe chřestí klíči
severní pobřeží tmavne a ztrácí se
v mlze
žhavé uhlíky
v očích to byl plamen
v pohybu tam taky
v běhu hořel
v každém slovu oheň
kanul jak med
a vzápětí se točil ve víru
jako listí ve větru
nebyl ještě ani den
ale už hořely ohně
hory rozkvetly plameny
jako louka když sleze sníh
a slunce začne pálit
nebyl ještě ani den
ale už hořely ohně
pro
pro ostří trnů
pro tepot krve
pro drsnost kůže
pro hloubky a pády
pro lijáky a mraky
pro zbořené mosty
a pro zmáčené cesty
pro ohlodané kosti
pro radost ze hry
pro divoké sny
pro to všechno
zůstat na místě
uprostřed ulice
to vře
všechno je na nohou
teče proudem víno
a stoly se prohýbají pod nánosy
jídla
uprostřed ulice
to zase vře
čas a druhá polovina dne
není ještě kam spěchat
šedý kouř stoupá
proti bílému stropu
naráží a kroutí se
padá zpátky
ve skříní visí staré šaty
a v předsíní vržou boty
není ještě kam spěchat
a na schodech
kostky ledu trocha vody
na prstech
rozpraskané rty bolest v nohou
a v rukou
tma v bytě
a na schodech
tiché ticho
ticho praskajících ker
ticho svištících střel
ticho houpajících se zvonů
ticho továrních hal
a ticho zahrad uprostřed města
ticho přicházejících a odcházejících
ticho souhlasu
a ticho odmítnutí
ticho slov
a ticho mlčení
elipsa
není zamčeno dům se propadá
do světla a větve se hýbou
bude zas chvíli den světlo
poteče mezi domy bude pružné
a mladé dokud nezestárne
k večeru
cesta je jen pár písmen v prachu
věž je dutá a pomalu se drolí kámen
jednou se sesune k zemi
a bude ležet v trávě
až opadne prach a utichne hřmot pádu
přiletí draci
a ohněm označí to místo
pak možná bude pršet
foukal vítr pluly mraky
vůně pečeně je velebná
a stoupá nad mraky
vítr jí roznáší
po kraji
vůně pečeně je velebná
a je čas zasednout
ke stolu
šel vešel stál viděl
a oči se otáčely za tím světlem
jediným světlem v tmavé místnosti
kroky utichly místo nich bylo ticho
dlažba na ulici zešedla už nepadal
sníh a na ulici byla taky tma
a ticho
zavřel oči
kořeny kmeny
sklo tiše taje
stává se pomalu
medem
písek se líně přesýpá
přichází zvolna
na břeh
divoká zvěř
zmizela náhle v hloubi lesa
jak lehký stín
je půlnoc
pokvetou stromy
zelené šero
v zeleném šeru pod starými stromy
odpoledne je krátké a studený vítr
prohání se mezi kmeny a dere se
pod košili vrtí divoce hlavou
a polyká lžíce deště
mezi
mezi okny napříč
a mezi okny podél
mezi okny shora
a mezi okny zdola
létá hmyz
mezi dveřmi zprava
a mezi dveřmi zleva
mezi dveřmi zepředu
a mezi dveřmi zezadu
bzučí a piští hmyz
mezi nimi každý hlas
a střep
ranní neklid
hledání věcí zmatené pobíhání
z kouta do kouta a znovu
hledání věcí zadrhávání v řeči
a v pohybu ale nebe je přeci
pořád nahoře a země se nehýbe
vše je jak má být
ale je tu ranní neklid
hledání věcí zmatené pobíhání
z kouta do kouta
galon poesie
výprodej a dobré ceny
letáky se válí po ulici
nebe je po čase trochu
radostně modré
neprší a deštníky se válí
v předsíni
i ta trocha radosti
je i v obchodech
zůstane tam
až do večera
bezpečné břehy
obzor je otevřený do dáli
slunce rozžhavené do běla
po zádech stéká pot
a mozoly prosakují skrz kůži
svaly jsou napnuté až k bolesti
údy proudí zpěněná krev
po zádech stéká pot
a otroctví není konce
hraje hudba
ruce zebou ale slunce svítí
oči mrznou ale hudba hraje
pod ledem
ožívá voda
bosé nohy
překračují hranici
ruce zebou uši mrznou
ale svítí slunce
a hudba hraje
studené květy
z nebe líně padá šedavý sníh
a rozděluje řeku ulice na ostrovy
padá tiše a dlouho
dole na zemi taje
a v mracích prosvítá slunce
je chladno
lavičky stromům
komíny a nad nimi nebe
klid ticho
někdy projde chodec
a někdy proběhne pes
jinak ticho klid
dlouhé komíny a na nimi
dlouhé nebe
to ticho
se hýbe
člun
na chodbě zhaslo světlo
ze zdi vystoupil čísi obličej
ústa řekla pár slov
a oči se otevřely
chvíli před večeří
je slyšet na chodbě
tichý hovor
nájemníci otevírají okna
a v koupelnách přetékají vany
jezero je daleko
zuřivec
vlhký chlad dech moře
prosycený solí ho mírní
jen tak líně se povaluje
v trávě a hraje si nevinně
a kamínky chvíli zas krotký
jak beránek prochází se parkem
a čeká na vichřici
slabá místa
snad mu to stačí
snad tomu věří
snad se nerozlobí
snad se s tím spokojí
a půjde si zas po svých
jako dřív
jako dřív
vnitřek je z kovu
věci nemají pevný tvar
planety zachvátil strach
na oběžné dráze
pluje nová loď
na povrchu zlatá kůže
vnitřek je z kovu
řeka se směje
a nabírá vodu z hor
tají ledy nad řekou
se vznáší chlad
otevřeným oknem je slyšet
praskání ker
řeka se směje
ospalé stromy
jednou zas musí listí zežloutnout
zbarvit se do ruda a spadnout
na zem
jednou zas musí zahradu zavřít
zamést pěšiny odvézt odpadky
zasít a zalévat
čekat co z toho
vzejde
kresba úhlem pohled stranou
ze šera stolu vystupují obrysy
staré známé rysy obličeje
nepřítele
ze šera skříně leskne se ostří
loveckého nože hlavně pušky
mstitele
drž se jich pevně
za ruku
hluboký zářez
prudké odlesky slunce v oknech
rozpálené plechové střechy domů
hlt studené vody
a mračna prachu
na předměstí kdesi v poušti
s nabitou zbraní
čekání na kořist
bledý vítr
laškovně hraje si s listím
a vzápětí jedním silným škubnutím
rve je plnými hrstmi
jakoby hlad měl
tak cpe si je do lačných úst
jakoby jím chtěl prohlédnout
tak zuřivě se do něho noří
a kucká se prachem z ulice
chůze v dešti
do okapu zapadl kdo by ho hledal
v tomhle nečase s mlhou v zádech
se zimou na krku v děravých botách
chodí v dešti jen blázen
jen blázen a ty smál se
možná že se trochu smál obul se
a šel ven
právě svítilo slunce
a lilo jak z konve
prkenný zvon
vína ve sklepích plné sudy
pod ovocem se prohýbající
větve stromu vodou přetékající
studně a masa plné komory
dluhy splaceny
obilí prodáno
spousta času
flétna královna
a piští jako myš
převrhla židle prchá z města
napůl divoká napůl královna
odřela si koleno
ovazuje si jej šátkem
a zas běží
co jí síly stačí
bude hledat nocleh
a najde ho u vás
ve spíži
divoký stroj
málo oceli
málo soukolí
hbitý jako zvíře
běhá po poli
od hlavy k patě
zanesen blátem
hmatá po klice
a dere se dovnitř
je to divoký stroj
rozhodně ne možná ano
ale to rozhodne až slavný soud
do té doby je třeba mlčet
zakrýt si oči zalít uši voskem
do té doby
radši s nikým nic
trne
spočítal
všechny věci v bytě
zapsal
všechno na papír
schoval
ten papír do lahve
a na zahradě jí hluboko do země
zakopal
hlína byla mokrá a lepila se mu na ruce
brzy bude noc neví co se stane
trne
ani konec ani začátek
v parku stromy
ve stromech nebe
jako vždycky
trochu to zebe
v parku sochy
v sochách zmatek
jako vždycky
ani konec
ani začátek
nože ve vodě
nože ve vodě a kameny ve vodě žár
ve vodě vodopády vod krájí vzduch
ostře a přesně na poloviny a pak
čtvrtiny rozdělí voda ostrova
chycené ryby tučné úlovky mělčin
obou břehů
s noži ve vodě
a hlavou ve větru
chytil rybu křesal kameny
a rozdělal oheň jedl rybu
a voda vřela
kdesi daleko vyhaslo slunce
jakoby
jakoby vlak v plné rychlosti
vjel na slepou kolej a praskalo
při tom sklo drtily se kosti
skřípala ocel
jakoby hrom divoce se roztančil
v horském údolí a prolomily
se hráze voda s hukotem se valila
do měst
jakoby samo nebe břichem zavadilo
o hrubé balvany ve vyschlém korytu
řeky
jakoby nastal konec tohoto světa
ale to je taky hudba
i mlčení je tu
i mlčení je tu
nějaké podivné
skřípe a vrže
až rozléhá se to po celém kraji