Mluvci temní
01:24:00
jetelová cestičko mezi poli
prstýnky tvé kamením hladím
součky tvých kloubů laskám
travěnky tvých vlásků proplétám
kalužky tvých očí brázdím
jetelová cestičko mých snů
stále na útěku
02:09:05
obloha temná se slzami ukrytými v hloubi své
až tak vysoko vznést se mohou purpurové listy
s tíživým poselstvím usychajících jejich očí
ozvěnou hlas temný se znovu a znovu navrací
sílí a mohutní v hrůzné své kráse čisté
sám sebe ústy medovými stále se ptá
kdy s třpytnou hvězdičkou na rtech přijde
den
03:15:32
očka sladkých a tichých snů noci
koření z dalekých krajin tropů
vidiny plachet bílých na obzoru
trosečník maličký
očka tichých a sladkých děsů noci
prach z nekonečné pouště vyprahlé
vidiny písku bílých zrnek bodavých
vlny nesmyslné
očka – kočka
04:07:41
modravá stínu podobná lehkost léta
prstíky drobné této krůpěje laskavé
dotýkají se vprostřed bouří mysli
ne sami, ne spolu, každý však
měděný koneček jejich šeptem
i v koříncích tiká to už sladce
modravá stínu podobná puklost džbánu
kdysi plného snad vědomím či sny
vzhůru dým stoupá korunami stromů
tiše, pokorně vánku se odevzdává
v pletencích vůní sebe nachází
s doutnajícím ještě popelem lze jít
den s červánky bledými pozdravit
drobné bolístky herce špatného
05:26:30
slavnost nesčetných pablesků skotačí
mezi černými lampiony snadno lze ulehnout
nahmatat, pocítit dech země drnu s travou
obrázek barevný až k jasné závrati vědomí
v té odráží se jako v zrcadle květ povadlý
snůpky pentlí ledem pokrytých to ráno
a stejně tak prochází děj snem posledním
k vědomí v tento čas vymrštěn
06:14:23
kruhy zlaté a modré v tančícím jejich středu
zdají se být neskutečnými slovy salamandrů
avšak vánek dává uvěřit bledé kráse těch vět
víří s nimi deštěm čarodějných jehel stínů
slévkami kapek napájí slzy své chladivé, tiché
blíž a draci přijdou v purpurových pláštích
třpyt, třpyt nesou do hlubin spánku mžitek
přátelům, přátelům mým
07:04:59
jen plamen, plamen jen
cokoliv, co bylo – možné
bez hranic, beze světů
možné – málo jen
nespočetné svity lamp v temnotách bran
nespočetné svity lamp v jasu dalších
nespočetné, nespočetné…
jen plamen, plamen jen
cokoliv, co bylo – možné
bez hranic, beze světů
možné – málo jen
mnohé jsou odrazy třpytného odrazu světla
mnohé jsou odlesky zářného obrazu slunce
mnohé jsou, mnohé jsou…
jen plamen, plamen jen
cokoliv, co bylo – možné bez hranic, beze světů
možné – málo jen
svit noci, jas noci
svit slunce, jas slunce
měsíční paprsek
svit slunce, jas slunce
svit noci, jas noci
cokoliv, co bude nemožné
jasný plamen
– – –
přicházím
jasný
08:13:31
zídka
z bílých cihel vystavěná
a bílým pískem ve spárách
a oblázky
černé
– – –
dlouhé byly dny a noci též v medovém čase
každý večer zlatem plál a každé jitro
ve vlasech černé růže
– – –
daleko za okny větru líbezný hlas
a mihotavá záře pouličních lamp
ve vlasech černé perly
– – –
zídka
z bílých cihel vystavěná
a bílým pískem ve spárách
a oblázky
černé
09:22:12
rej – rej
několik modrých se zlatými meči v rukou
přišlo k zářícímu pramenu krásné vody a
ve vzduchu plulo třikrát tolik odvážných
plavců nekonečnem až k jeho hranicím
smích – smích
několik modrých se zlatými meči v rukou
odešlo z toho místa dokonalé čistoty a
za nimi se příštího dne vypravilo sedm
jezdců nekonečnem až k jeho koncům
tanec – tanec
několik modrých se zlatými meči v rukou
nechalo je za sebou stále dál běžet a
vánek počal je tehdy provázet na té
cestě nekonečnem mimo veškeré…
zpěv – zpěv
10:08:34
nedokončené vyprávění mudrců i hlupáků
prosvětluji životy své i těch ostatních
klidné
celé dny na toulkách stinnými místy lesa
nedokončená vyprávění spravedlivých i zlých
dávají cíl těm několika zbylým dnům roku
milé
celé dny na toulkách kalužemi všech cest
nedokončená vyprávění vidoucích i slepých
přinášejí smysl snům jejich i těch ostatních
jasné
celé dny na toulkách špínou předměstí
a jak devatero havranů nad krajinou letících
a jak devatero splašených koní pryč běžících
a jak devatero divokých víl krásně tančících
se v té čarovné chvíli
cítil
byl
klidný, milý, jasný
námořník ve strážném koši
jenž spatřil havrany
jenž spatřil koně
jenž spatřil víly
nedokončené zůstalo jeho vyprávění?
ne!
11:16:07
jen den jen sen je noc
ve skalách ukrytý už třináctý den
ke spánku spravedlivému se uložil
a navštívit jej přišel krásný sen
mosty
on znovu sílu vlčí měl a mladý byl
tak sen vyplnil dávnou jeho prosbu
a s ženou svou zakletou ve vsi žil
mosty
opět teskný ten příběh slyšel vyprávět
jak on pokoušel se lesa přemoci kletbu
a utrhl života svého nejkrásnější květ
mosty
ve skalách už jej spícího našli
do konce života jeho málo zbývá
a v tom spánku snadno přemohli…
mosty
spálené dny spálené sny je noc
mosty mosty
mosty jen
12:21:10
myšlenky své stále pozorně čtou
když měsíc v nov chtivě se navrací
a jsou plni blaženosti
myšlenky své stále jasně vidí
když slunce v zatmění lačně se navrací
a jsou plni spokojenosti
myšlenky své stále zřetelně slyší
když hvězdy v zkázu nenasytně se navrací
a jsou plni blbosti
– – –
louka plná umdlených květů nekonečné slávy
rybník plný lesklých ryb dokonalé proslulosti
město plné rezavých mostů jasné moudrosti
– – –
zlaté střechy
bílý komín
a stíny
13:05:25
tolik dnů od té chvíle již uplynulo
veselých i veselejších a tak krásných
které ve své podobnosti se záběry vesla
starého plavčíka na loďce sluncem ozářené
v předvečeru vprostřed vod hlubokého jezera
ukrytého v osamělých horách vždy jen splývají
bleskem zasažena
14:12:53
jednou jen, jedinkrát oni pohlédli do bledé tváře
slavné věštkyně s dřevěnou koulí ve slabých rukou
jež jim osudu překrásného každého večera přávala
hlasem plným roztříštěného skla všech barev duhy
těm přátelům se zalíbil po čase příjemný osud ten
a natolik uvěřili jejím slovům a svým hezkým snům
že viděli kola roztáčená jejich mlhavým sněním
o komnatách za rezavými dveřmi plných šedých hlav
ne nepodobných jedné z těch neskonale ohyzdných
které na svém krku ta vetchá už čarodějnice často
o polednách šátkem proti slunečnímu žáru chráněné
po náměstí té malé obce s výročními trhy nosívala
aby malým dětem učitel důkaz naprosté úchvatnosti
dáti ve svých jinak nudných hodinách lehce mohl
nikoho z nich nikdo ve chvíli této nesmí spatřit
15:25:39
zjevila se náhle tajemná slzy hořké sluj
před posly ze země krále nezvěstných dnů
který je před dávnými časy vyslal splnit
jeho dokonalou prosbu o hrst zářivé vody
aby směle mohl pohlédnout do tváře snění
prosba dle obyčeje jim byla tím rozkazem
nesplnění jehož provinilcům smrt přináší
pokud se bez žádaného posli nevrátí zpět
do paláce jen s omluvou své neschopnosti
nalézt ten vzácný pramen té čarovné vody
a proto
se nikdy oni neodváží vejít do tajuplné jeskyně
a proto
o činech svých skvělých vždy vyprávět budou jen
místním
16:11:43
a řeka dál klidně plynula
slunce rudé nad obzorem planoucím nízko již stálo
oblaka sladká obeplula celý ten podivuhodný svět
vítr milý ke spánku počal se ve větvích ukládat
vody veškeré ztišily se toho krásného večera
jediným hlasem vše hovořilo
a řeka dál klidně plynula
avšak i ti smrtelní zaslechli ten velebný hlas
zapovězeným nazývali jej od té chvíle poznání
ve své tupé malosti a kruté hlouposti
jedinému hlasu neporozuměli
mraky nejtemnější zakryly Měsíce líbeznou tvář
vichřice zlá procitla ze svého chladného spánku
vody zpěněné dotkly se vzápětí zářících hvězd
slunce jasné nevyšlo následujícího dne
smrtelných již nebylo
a řeka dál klidně plynula
pak
a řeka dál klidně plynula
pak
jen
17:20:15
kamenné hlavy
vzhůru letí
– – –
žádné už kroky neruší náměstí klidu zpěv
v úžasu léty navyklém stoji teď všechny sochy
domy zraky svých průčelí obracejí k zemi
a voda zurčí
– – –
pak
– – –
v síti lapen je hlas o polednách bledé oblohy
hřbety rozpálených střech mraky rozrážejí
v řece bez odrazu plovoucí k nevěrným obzorům
a voda studí
– – –
dolů padají
18:03:58
světlem větru prostoupená skutečnost
a odcházející svět
a odcházející noci
a odcházející mysl
s hrdostí a ctí na štítě
v každé bitvě
v každém souboji
v každém zápasu s ním
kde v modravých vodách
rybky ve víru tančily
a okna se zavírala
ve strachu
a okna se zavírala
ve strachu
v obavách
– – –
rytíři
ve zbroji
ve zbroji
pokleknou před trůnem
– – –
s čekankou den
19:10:32
zoraná pole lesknou se v měsíčních paprscích
a topoly nad řekou zrcadlí se v její hladině
mrazivá je ta noc
a krásná
krásnější
než těkavý třpyt rybích těl nad její hladinou
a pomalu se snášející listy stromů na podzim
mrazivá je ta noc
a krásná
20:29:57
lkaní najatých plaček na slavností
jež svatbou býti měla
nepatřičné zdá se
hosté jeden po druhém odcházejí
raději rychle pryč
než aby je poslouchali
v sítích pavouci
a mouchy
jste
krásou
uhranuti
21:19:48
jak včelí roj
když nový hledá domov
a na ten starý zapomíná…
dveře v domě tvém v průvanu vržou
když na odchodu z něho zavřít je
zapomeneš
22:06:24
hnízda orlů na skalách sněhem jsou pokrytá
a v rohu místnosti v stínu skrývá se myška
s bílým kožíškem
a modrýma očima
z komínů dým
a okna zamrzlá
vlci běží přes zasněžené pláně
a křikem vran v zádech
a lovci v patách
23:23:51
na rtech slova
snad
v duši tvé však
ticho jen
javorových listů šelest
za tebou přichází před půlnocí
kdy horký je vánek
ale vyhaslé již slunce
24:00:01
je noc
a vzpomínky ševelí
je noc
a vzpomínky hovoří
třpyt nespočetných kapek ranní rosy na větvích
stromů mlčenlivě rostoucích v nikdy konečném lese
je svědkem tohoto krásného příběhu žádných již
počátků…
nejmladší ze sedmi synů nesl obrazy pochybnosti
na okraj bezedné propasti rozpalované nenávisti
a dolů je vrhl
prostřední ze sedmi synů nesl kámen pochybnosti
na okraj bezedné propasti plápolající nenávisti
a dolů jej vrhl
nejstarší ze sedmi synů nesl doteky pochybnosti
na okraj bezedné propasti uhasínající nenávisti
a dolů je vrhl
ostatní utekli
00:00:1K
krásná jsou vaše slova
temní mluvci
prvé
jen dějství
Konec předposlední kapitoly
MEMO MIZI
Šedesát vteřin, šedesát minut
Každé jejich číslo použito
Jen jednou ale pro hodinu i minutu
Jen jednou však i pro vteřinu
MIZI MEMO
Různé jsou hodiny, minuty či vteřiny
Součet však vždy sedm je
A nejen jich
I textů padesát dva je
Pěvci jasní
01:42:27
i stále nové
dolů po proudu s nákladem dřeva špinavé pluly
laskavě na sebe hleděly pro ten slunce západ
představy koní nesly mezi krami čirého ledu
pod oblaky smetanovými hovořily spolu hořce
i stále nové
městem provázely dlažební kostky ulicemi času
promyšleně se pohupovaly sevřeny stráží břehů
skutečné oči pod vývěsními štíty odcházely tam
solí posypány v konečné modři už oheň hasily
i stále nové
časy
– – –
větvička ta zlomená
– – –
časy
i stále nové
02:31:46
dál dál dále dál dál dál dál dál dále ál l
podal
vidle
nedal
se
kovový brouk se vypravil na dalekou pouť
pod hvězdami našel si prokletý síly cíl
podal
se
nedal
vidle
l ál dál dále dál dál dál dál dále dál dál
03:50:35
/ne/hlad/it/
a ty rýče, milý strýče
trosky hradu nad krajinou se vypínají
křeček starý zásoby na zimu si hromadí
a ty klíče, milý strýče
trosky hradu nad krajinou se vypínají
křeček starý zásoby na zimu si hromadí
a ty míče, milý teto
04:44:04
hledal sůl, hledal důl, hledal hůl, hledal
ó mince dobrotivé, ó slunce dobrotivé
chytil ten pán sumce
zde jest cesty naší veselé, dovádivé počátek
prvých sto kroků stále rovně po této silnici
pak vpravo pěšinou mezi poli je třeba jít
na okraji lesa opět vpravo je nutné se dát
potom přímým směrem dobré je v pouti pokračovat
až k tamté vzrostlé jedli uschlé půjdeme jen
a vlevo na novou cestu vedoucí pryč zahneme
abychom z tohoto lesa vyjít ven mohli hned
ó mince dobrotivé, ó slunce dobrotivé
půjdeme aleji vzrostlých kaštanů na křižovatku
tam si prostřední směr raději vybereme pro nás
přímo k obzoru povedou naše směle kroky stále
nesmíme ovšem zapomenout na křižovatce další
vpravo odbočit s úsměvem na rtech a písní
tak přijdeme ke staré studni za strážním domem
pozdravíme ještě staršího hlídače jejího čistoty
a na oběd bohatý se k němu vzápětí pozveme
chytil ten pán sumce
snad do večera zpět nepřijdeme
stranou
hledal sůl, hledal důl, hledal hůl, hledal
a hlavně hledej souvislosti, hlupáku jeden
pánovi žížaly došly
a sumce stejně nechytal
ó since dobrotivé drobná
ó mlunce dobrotivé poznámka
k večeru však přeci jen na
domů utíkali okraj
hledal sůl, hledal, hledal, hledá a bude hledat
05:52:49
kruh v kruhu, kruhy v kruzích, tvář a prostor
a láva stéká, a láva stéká, a láva stéká dál
slova uvízla na tvých rtech jak vločky sněhu
podoba tvá roztéká se, taje
spánkem spravedlivých, spánku spravedlivých
kruh v kruhu, kruhy v kruzích, čas a skutečnost
a láva tuhne, a láva tuhne, a láva tuhne dál
činy tvé mimo veškerou pochybnost provedeny
úsměv už tuhne, kamení
trhovče, probuď se, slyšíš, nespi už
hej, no tak, bude to
pamatuj, ty jsi láva
v kruzích
v tvářích
v prostorech
v kruzích
v časech
v skutečnostech
pamatuj, ty jsi láva
– – –
na odchodu
06:34:21
obálka, rozečtený dopis, šálek čaje a zrcadlo
pár svršků na židli, nedokončený obraz a okno
politý ubrus, zaprášené hodiny a suchý květ
bílé vysoké dveře, struny a pistole s náboji
prázdný prostor
zde končí
a
za chrastí
07:40:50
je beze hvězd noc tato
nečekaný
a temný
mnoho dnů s sebou vleklo prázdné své sny
na kárách veškeré zbytečnosti podstaty
kola dávno už ztracena na cestách byla
neznámé tak zůstanou zářné jejich činy
ano, temný
a nečekaný
byl každý krok podivuhodné způsobilosti
jež tam písmem zlatým zapsána nezůstala
kdekoliv nachází se příčina těchto chyb
které budou zatracovány veškerými lidmi
kameny, říční kameny
na dně
beze stopy zmizela ta shoda v minulosti
na dně
beze stopy zmizela ta zlatá písma tehdy
přesto nečekaný
a temný
kameny, říční kameny
a kolik vody tudy proteklo
a kolik písku pryč odneslo
na dně
poklady nesčetné dobré je ze dna vyzvednout
a není už nutné stále se za sebe ohlížet
na dně
a kolik ryb tudy proplulo
a kolik lovců je čekalo
opovržení
nenávist
čistota
milost
nezbývá než jen dodat: otázka paměti
a temný
nečekaný
je beze hvězd noc tato
08:38:42
v jablku ukryté lampy
nepolapitelný vítr nad střechami domů
most značený lstí a pomstou příštích
vyhaslý krb v tvé už prázdné náruči
o k
d e
z z
d d
i i
———————————————————————
kam kam, ptáš se tiše
vedou vedou té mé bílé
mysli mysli příští
tam zpět tam zpět tam zpět tam… a zpět
09:49:03
no vida!
květiny, které na jaře kvetou
motýli, kteří na jaře létají
slunce, které na jaře bývají
květiny, které na jaře kvetou
je věrný přítel
aha, věrný
ten známý provazochodec
květiny, které na jaře létají
motýli, kteří na jaře kvetou
slunce, které na jaře kvetou
květiny, které na jaře bývají
je věrný přítel
aha, věrný
ten známý provazolezec
květiny, které na jaře kvetou
motýli, kteří na jaře bývají
slunce, které na jaře létají
květiny, které na jaře kvetou
je věrný přítel
aha, věrný
ten známý provazovazec
květiny, které na jaře bývají
motýli, kteří na jaře kvetou
slunce, které na jaře kvetou
květiny, které na jaře létají
je věrný přítel
aha, věrný
ten známý provazochodec
no vida!
10:58:26
snídá velmi dobrou
snídani a
na starém kole tmou jede pak
pětkrát do týdne, pětkrát se táže:
co s tou loďkou dělat budete?
šedou branou ve stejný čas přichází a
do šedé uniformy převlekne se pak
co s tou látkou dělat budete?
obědvá velmi dobrý oběd a
do práce znovu se pustí pak
co s tou lávkou dělat budete?
nakonec domů rychle utíká a
do křesla si sedne potom a pak
co s tou loďkou zítra
uvidíme
co s tou látkou zítra
uvidíme
co s tou lávkou zítra
uvidíme
dělat budete? zněla
odpověď
zde zněla
odpověď
— loďkou
bez vesel
— látkou
zakrytou pod
— lávkou
plujeme
tam —
11:46:40
neznámý neznámému neznámé neznámo kde daroval
kolečko, kolko, koleso a tak zimní je
mravenec nese mravence a tak jarní je
v té oranžové slupce a tak letní je
čiré se všechno zdá být a je podzim
kdosi komusi cosi kdesi kdysi snad daroval už
les a nic víc než les, hluboký, mlčenlivý les
kvete stále bez
štěká stále pes
hučí stále jez
nebo ti to vystydne
dítě nehodné podle rozkazu
voják však řekl tahle slova jen: pane generále
a do bitvy a domů
nešel šel
bude následovat trest trest následovat bude
šedesát/skutečnost nebo sen/květina
čili ha
vlak za vlakem he
jede a vteřinou za vteřinou hi
a minuta za minutou hu
a hodina za hodinou
naplňují dny, týdny, měsíce, roky, tisíciletí
věčné konečné
a na druhé straně je ho
lá skutečnost? a též taková malá černá tečka.
12:30:19
voda studená pozoruhodná
voda zahřívaná soustředěnost
voda vroucí nový
und hund
káva zalita čarovná
káva oslazena připravenost
káva zamíchána nová
and hand
nápoj připraven dokonalá
nápoj chladnoucí nečinnost
nápoj vypit nové
samozřejmě, že
ne lze dál jít
ne nalezena cesta
ne bude nic
vskutku, dobrý to oběd byl
vskutku, dobrá to káva byla
vskutku, dobré to vše bylo
ne větrný den
13:57:36
ka vojáci připraveni bojovat na
me hodilá setkání
ny velitelé připraveni velet ne
pa bezpečných vidin
da zbraně připraveny zabíjet ni
jí kdy kotvících
ny cíle připraveny k zásahům no
ní vých korábů
vz s úsměvem nu
hů kleárního věku
ru s radostí ny
!? nějších konců
14:37:28
krokodýlí tanec a
zástupy bezvěrců
krokodýlí tanec a
zástupy bezvěrců
krokodýlí tanec a
zástupy bezvěrců
krokodýlí tanec a
zástupy bezvěrců
krokodýlí tanec a
zástupy bezvěrců
v letu ptáci
v pádu slunce v
letu ptáci
v čase den v
pádu slunce do
v kole samota v
čase den kdy
v
kole samota ptáš
se
s očima v kaluži
do kdy ještě
ale stejné už jsou tváře bezvěrců i těch druhých
15:55:45
cesta cest cesta cest
cesta cest c
: e
mlhavým odpolednem
s
: t
sám a sám a cest c
: e
spící krajinou s
: t
krokem ticha a cest c
: e
vstříc neznámému s
: t
krokem ticha c
tsec a
: e
spící krajinou s
: t
sám a sám
c tsec a
:
e
mlhavým odpolednem s
: t
atsec tsec atsec tsec atsec tsec a
16:43:11
leje, leje, jen se prší
vodnický sněm
vodnický džem
kap, kap
kapity kap
zavařenina, marmeláda
leje, leje, jen se prší
pálivá elektrika
šlehnutá paprika
jap, jap
japity jap
svítíš, svítíme
leje, leje, jen se prší
kouzelné kouzlo
aby to uklouzlo
map, map
mapity map
zle lomeno rameno
leje, leje, jen se prší
co je to, proč je to
kde je to, nač je to
taková jen tak říkanka
kap, kap
varikap
17:36:17
a co ty víš
co ty jen vědět můžeš
hrušky kmen hrušně nezralé
a co ty víš
co ty jen vědět můžeš
fíkus
18:59:02
svítí slunce
a prší zároveň
mohou-li plazi někdy nohy mít
proč by si je pak nemohli mýt
a jiné otázky
a odpovědi
dítě napadnou
ze všech stran
třeba někdy v létě
navečer
bude duha
19:33:18
třese se, třese
on se třese
od hlavy k patě
a nazpátek
třese se, třese
elektrický proud
a další zprávy
ze světa
i z domova
veselé
20:48:29
invertní cukr
– ale
smaltované hrnce
keramické mísy
porculánové talíře
nerezavějící příbory
modré šálky
– ale
nerozbitné cukřenky
voděvzdorné pepřenky
nehořlavé solničky
– ale
kyselina citrónová
vitamín C
provitamín A
jablečný pektin
přírodní nebo přírodně
identická aromata
a barviva
– ano
21:56:47
hromů burácení – v dešti věž
větví sten – ve větru poutník
polen praskot – v plameni nebe
jeskyní ozvěna – v zemi skrýš
– – –
síla zvuku – obrazu síla
od
dávných
časů
podnes
– – –
v jejím zajetí hlubokém zůstal jsi vysvobozen
22:41:16
a
nebylo
pak
jediného
dne
kdy
nehledal
bys
jediný
svůj
no
uz
ov
ý východ nouzový východ nouzový východ nouzový
vý
ch
od
23:54:38
kdepak, kdepak
ten už tu nebydlí
před měsícem se odstěhoval
snad někam za řeku
co já vím
aha, to jsem nevěděl
nashledanou
a díky
není zač
ten domorodec pak hvízdl na psa
a ten pocestný přiběhl
asi se splet
24:47:44
jeseter a několik maličkatých zeleňkavých
kapříků a několik maličkatých zeleňkavých
mužíčků už jsou tady!
kladívko do kmene už nás vidí!
stromu silně buší už nás mají!
a kladivouni jsou už nás žerou!
hluší ale to snad ne
stařenci se stařenkami nevidomými tancují
waltz zajíčci
byl odkudsi z horních dolních neznámo kde
tango tanečky
byl odněkud z dolních horních neznámo kde
polku tancují
to je pohoda něco medvědi
to je lahoda mezi mají rádi
to je jahoda koly meda
asi písek písek asi
soukolí mazané zadřel dřel mazané soukolí
baterie nenabíjet ústup
pozor na polaritu ústupka
nevhazovat do ohně ústupče
koruna az elemet nem szabad
stromu utántölteni – ügyelj
hořícího a polaritástra
nehádžte do ohňa! ano
tilos tüzbe dobni! ne
nie vrzucać do ognia! nevím
až na ten slavný a nečekaně konečný konec!
– – –
milujme chaos!
00:00:2K
libé jsou vaše zpěvy
jasní pěvci
druhé
jen dějství
Konec poslední kapitoly